Hnědovlásá dívka seděla v osamoceném kupé bradvického expresu a nic neříkajícím pohledem koukala ven z okna. Nedívala se na krajiny, mosty ani oblohu, jen koukala do prázdna a v hlavě jí běžely vzpomínky...
Bylo po bitvě, kterou slavné trio vyhrálo, Voldemort byl mrtev a smrtijedi uzavřeni v Azkabanu... To bylo na tom to špatné. Ačkoliv po událostech posledního půl roku za to byla více nez vděčná...
Nemohla by znovu spatřit jeho modrošedé oči, jeho bílou, jakoby průsvitnou pleť, nemohla vidět ho...Slavné trio se každopádně rozdělilo na dvě části - Harry Potter a Ron Weasley, dva šťastní hrdinové, jež zachránili svět a Hermiona Grangerová, nic než prázdná schránka. Na jejich obranu... Snažili se Hermionu mnohokrát rozveselit, přimět k radosti velké jako kdysi, ale po určitém času odmítání toho nechali... Nechali ji být takovou, jakou ji tu zanechal.. Ginny Weasleyová se ovšem tak snadno nevzdala... Nutila ji stále mluvit, udržovat s ní kontakt, udržet při životě... A v určité chvíli to opravdu zabíralo a Hermiona byl na chvíli opět tou šťastnou, chytrou a temperamentní čarodějkou jak v minulosti.... Smávávala se opět jako kdysi, vymýšlela stejně bláznivé, avšak geniální nápady, soustředila Se na učení bez myšlenek na něj...!Jenže ani Ginny Weasleyová nezabrání nočním můrám a brečení do brzkých ranních hodin....
Každopádně nyní je zpět na cestě do Bradavic. A chce začít znovu.. Znovu na plno žít, radovat se a jít za vzděláním... Ani sama nevěďela, jestli to bude možné, ale musela to zkusit... Už dál nemohla, vybral si a ona to musela respektovat ať chce nebo ne... Udělal ji tim do prsou ránu, která se nezacelí...
Koukala do krajiny a v hlavě jí běžela opět ta stejná chvíle..
,,Hned mi ukaž tu ruku..." Pověděla se strachem v očích, neboť věďela, že přece jen je tu možnost spatřit na jeho bílé paži ten ošklivý znak, symbol, říkej te si tomu jak chcete... Hmátla po jeho ruce, on však ucukl. ,,Nechápu proč chceš vidět moje ruce... Už jsem ti mnohokrát řekl, že s tím nemám nic společného, copak mi nevěříš?!" Nazvaném si odfrkla. ,,Tak mi to dokaž, přece mě miluješ nebo ne?" A najednou byla jeho zloba pryč... Jakoby kouzlem zmizela... Nahradila ji lítost a bolest, kterou Jermiona z jeho tváře okamžitě vycítila a pohotově si překryla ústa rukami. ,,Takže je to pravda?... Patříš k němu....?" Draco zavřel oči a pomalu vydechnul ve snaze rozmyslet si, co jí řekne... ,,Hermiono, klid prosím...
Ano... Jsem smrtijed, ale nestal jsem se ním dobrovolně... " hlas se mu zlomil a Hermiona k němu přistoupila a chytla jeho tvář. ,,Mluv dál, Draco"... ,,řekl mi, že pokud se to nestane, okamžitě vyvraždí nejen matku s otcem, ale celou kou rodinu, včetně všech příbuzných... Co jsem měl dělat, Hermiono? Nemohu kvůli sobě nechat zemřít tolik nevinných lidí... Ano, nejsme sice nejlepší kouzelnické rodina, ale díky tobě mi začalo záležet na kluzelnícich, tedy i mojí rodině... " Hnědovlásce se po tváři skutálela další slza, byla bezmocná.
ČTEŠ
DRAMIONE jednodílovky
FanfictionCo najdete v této 'knížce'? osudové chvíle, které se mohly stát mezi Nebelvírkou a Zmijozelem o samotě. Chvíle, které by měli být utajené nebo převratné okamžiky a potkání. Nejsou jen šťastné konce.