Co najdete v této 'knížce'? osudové chvíle, které se mohly stát mezi Nebelvírkou a Zmijozelem o samotě. Chvíle, které by měli být utajené nebo převratné okamžiky a potkání. Nejsou jen šťastné konce.
Byl večer a Hermiona se procházela po chodbách hradu. Nemohla usnout a menší procházka jako byla tahle jí pomáhala. Byla hlavní prefektka, takže se takhle potulovat mohla. Na chodbách už nebyl skoro nikdo, až na pár neposedných studentů, kteří se poflakovali líně po věčerce po hradě. Nakázala jim, aby okamžitě zalezli a většina z nich poslechla. Těch pár, kteří neposlechli pro dnešek nechala.
Za rohem se vydala doprava a ocitla se před úzkým točivým schodištěm. Schodiště na Astronomickou věž. Ticho občas přerušila menší ozvěna klapání jejich bot o kamennou podlahu. Vyšla schodiště a zamířila k zábradlí. Stála tam nějaká mužská postava. Poznala to podle ramen a ikdyž byla postava otočená zádami k Hermioně, viděla vypracovanou postavu a svaly rýsující se pod rukávů. Rozhodla se jít blíž a jelikož chtěla mít klid, rozhodla se ho poslat pryč. Přišla k zábradlí a koukal se blíž na osobu.
Byl to Malfoy. Skoro bílé vlasy rýsojůcí jeho sametovou tvář. ,,Co tu děláš?!" Zeptala se ho. ,,Nemůžu spát Grangerová. A co tu děláš ty?" Pokrčila rameny a koukla se na obzor. ,,Jal se tu procházím a narozdíl od tebe můžu.... Měla by jsem těm poslat pryč a odebrat ti body za poflakování po hradu po večerce." Chtěla být sama a řemýšlet. Malfoy se svým typickým smíchem zakroutil hlavou. ,,Ale ty to neuděláš.... A... Nechovej se tak." Nadzvedla obočí. ,,Jak se chovat? A proč si myslíš, že to neudělám?" Malfoy znovu zakroutil hlavou. ,,Jako princezna. To, že jsi prefektka, Grangerová, neznamená, že jsi nějaká královna nebo tak něco...." Normálně by něco řekla nebo protestovala ale dnes už se jí nechtělo. ,,A proč by jsem to neudělala?" Znovu zopakovala otázku. ,,Prtože mě chceš jako každá..." Teď se zasmála ona. Avšak jen co se přiblížil k ní a obličej měl pár centimetrů od jejího, úsměv jí poklesl a ona teď studovala jeho bezchybný obličej. Z takováhle blízkosti viděla každičký titěrný detail jeho krásného hebkého obličeje. ,,Jsi snad potomek víly?" Vyklouzlo jí z úst. Draco se usmál a vzal jí jednou rukou něžně za bradu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Druhou jí vzal kolem pasu. Ovsěm teď to byla Hermiona kdo se natáhl blíže. Jejich rty se spojili a Hermiona se cítila tak slabá, jako by se ani neudržela na nohou. Draco Malfoy ji líbal tak něžně a dychtivě zároveň. Všechny polibky mu oplácela stejnou vášní. Ruky si dala na jeho ramena a pohrávala si s jeho vlasy. On ji chytil za pas. Přirazil ji o kamennou zeď a chytil jí ruky nad hlavou. I kdyby chťela utéct - což nechtěla - jeho sevření by bylo moc silné. Byla v pasti. Pěkně sladké pasti. Po chvilce líbání se odtáhla a on se na ni zvědavě podíval. Beze slova mu sundala to upnuté triko, kde se mu rýsovaly svaly Zmijozelského prince. Odhodila ho kamsi do kouta a studovala jeho tělo.
Špičky prstů se dotkla jeho hrudníku a hned se odtáhla. Byl nádherný... Jeho kůže byla skoro bílá a na dotek hebká jako satém. Skoro se bála, Že když se ho dotkne, zmizí. Jeho hruď se zrychleně zvedala. Znovu se Koukla... Její oči se nedokázali odtrhnout od břišáků Zmijozelského prince. Draco Malfoy se na ni usmál, vzal její ruce a položil jí je na jeho hruď. Tentokrat už neucukla. Usmála se, stoupla si na Špičky a ukradla si pro sebe další polibek. Líbal lehce, ale s dráždivou elegancí. Vzal ji lehce za pas a nadzvedl ji, Hermiona mu dala nohy kolem pasu. Stále ho nepřestávala líbat. Z jeho obvykle studeného těla nyní sálalo teplo. Byl tak nádherný... Jeho rozcuchané vlasy byly tak šíleně sexy s modrošedýma smyslnýma očima a vypracovaným břichem.
Sevřela ho nohami ještě pevněji. Jemně jí přetáhl triko přes hlavu a chvíli se na ni jen beze slova koukal. Ten pohled si chtěl zapamatovat: objemné, kaštanové vlasy, jiskřící hnědé oči odstínu oříšků, červené tváře, plné a teplé rty, hebká kůže a bujný hrudník.... Byla tak nádherná...Vjela mu rukou do vlasů a zatahala za ně. Vzdychl ji do úst. Jemně se usmála a věděla, že tohle je správné, že to tak má být... Věděli to oba...
