DRAMIONE jednodílovky

Led a Malfoyův nový pocit

Hermiona byla ve Velké Síni a četla. Vždy, Když od knihy odtrhla oči, všimla si, že počet studentů ubívá. Po deseti minutách už jich tu bylo jen šest. A ona věděla, kam se vydaly ostatní... Jak předpokládala....

Z okna bylo vidět na studenty, kteří dělají ze sněhu za pomoci hůlky či bez sněhová stvoření... Pochopitelně- neznali mudlovský pojem sněhulák, proto dělaly všejaké postavy nebo dokonce napodobeniny studentů. Další po sobě házeli sněhové koule nebo bruslili na zamrzlém hezeře, či se snažili dělat andělíčky.

Lákalo jí to a asi by si měla dát přestávku, vždyť knihu může dočíst i později. Vyšla ze síně, navlékla na sebe bundu, položila knihu, vzala si hůlku a vydala se ven.

Když došla na nádvoří, hned byla obdarována dvoumisněhovými koulemi na zádech od Harryho a Seamuse... Zavřela s úsměvem hlavou a vydala se k nim. Musela obejít hradbu ze sněhu, kterou si zatím vybudovali a přímo naproti nim měli dvou teď Mrzimirští... Bezpochyby Nebelvírka v bitvě vyhraje... Ovšem trochu ji znepokojival fakt, že je uprostred bitevního pole, na kterém se během několika sekund začala odehrávat ona sněhová válka.

Rychle vyběhla a přitom nachytala šest koulí, z nichž byly dvě na zadku a celkem to bolelo. Se smíchem doběhla směrem k jezeru, na kterém bylo sedm studentů, kteří na době měli brusle- nepochybně vyčarované- a ukřižování si navzájem, co umí.... Hermiona si jen sedla na lavičku, chvíli je pozorovala a pak si také vykouzlila brusle. Na druhý pokus vazala a udržela jen taktak rovnováhu. Už dlouho nepřišli lva a nebyla si jistá, jestli to vůbec umí, ikdyž bruslení se jen ale nezapomene.

Na ledu jí to celkem šlo. Občasně udělala piruletu a vysloužila si tak povzbudivý pískot té hrátky studentů. Když se to stalo, Hnědovláska zrovna jela pozadu a nemohla se tak dívat před sebe. Do někoho prudce narazila až spadla s tichým "aaaa" na zem. S tím někým to zdřejmě ani nehnulo. Sníh Jí padal do tváře a příjemně štípal. Když se otočila, spatřila Draca Malfoye v celé své kráse, jak nad ní stojí a Nechápaví na ni Kouká. Jako první promluvila ona. ,,Au. Prosím, příště koukej na cestu." Snažila se neštěknout na něj. Lehce se usmál a Koukl se jiným směrem. Když se i ona zvědavě koukala jeho směrem, viděla, jak ti jeho dva orangutani shazují na ledě malé prvňáky. Měla chuť nakázat mu, aby je přesvědčil, ať je nechají, ale věděla, že by se jí jen vysmál... Snažila se vyškrábat zpět na nohy, ale podjela jí brusle a ona s sebou sekla znovu na led. Zmijozel na sobě brusle neměl, takže není možnost, že ho uvidí dnes spadnout.  Draco Malfoy se tomu lehce zatlemil a poznamenal, že když s sebou takhle bude házet, je možnost, že ho stáhne s sebou a to není nejlepší nápad. Hermiona se Usmála a zatáhla ho za nohu, ta mu v ten moment podjela a on už se ocitl zadkem na ledě. Tam přece jen spadl.! A Hermiona se smála a Draco kroutil hlavou. ,,Tos neměla ďelat." Vzal kousek sněhu napadeného na ledě a vtiskl jí ho do obličeje. Hermiona zalapala  po dechu a hned si ho z obličeje sundala. A v ten moment si Draco Malfoy, Zmijozelský princ, uvědomil, jak krásná Hermiona Grangerová, vševědoucí Nebelvírka, je. Vlasy pokryté malými vločkami skvěle ladí k oříškovým očím plných jiskřiček a nadšení, jindy sametové tváře zčervenalé sněhem a zimou.... Nemohl z ní spustít oči a brunetka na tom byla podobně. Jeho vlasy byly pokryté vločkami, které padaly všude kolem. Modrošedé oči se ji vpíheli do jejích a jeho rty se vlnily ve slabém úšklebku, který byl tak sexy. S pohledem upřeným na ni vstal, vzal ji za ruku a pomohl jí vstát. Ten moment, kdy se jejich ruky dotkly v Hermioniném studeném těle vyvolal velkou vlnu tepla. Draco ae na ní stále díval a nemohl si nevšimnout jedné vločky na jejím nosu. Jemně ji políbil na nos, vločkami pak zmizela. Hnědovláska jeho obličej chytla do dlaní a on si oprmel čelo o její. Tak tam chvíli stáli a Draco Malfoye vůbec netrápilo, že je ostatní vidí. Po chviĺli se však odtáhl, Hermioniny ruce si sundal z tváře, stiskl jí je, políbil na kloubky prstů a vydal se pryč.... Směrem k těm orangutanům, které donutil přestat s nynějším ubližováním prvňákům a šel dál sám... Myslel na ni. Po chvilce se sama vydala také do hradu. Šla kolem stěny ze sněmu v domění, že za ní budou Harry s Ronem, ale nebyli. Vlastně už tam nebyla ani polovina studentů....

Když se v pokoji vysvobodila z mokrého oblečení a vzala si na sebe její nejoblíbenější svetr a potrhabé džíny, litovala, že na sebe musí dát ještě hájit. Vyrazila z pokoje rovnou do Velké síně, jde už byli skoro všichni a hladové koukali na své prázdné talířky. Nejvtipněji vypadal Ron, který měl výraz, jako kdyby viděl obrovského, obrovského a obrovského pavouka. Tiše se zasmála jeho výrazu a sedla si k ostatním. 
                                 •••

Kolem deśaté nebo jedenácté hodiny, když dočetla Hnědovláska knihu a všichni v pokoji už spali a ona nebyla ospalá, se začala nudit. Proto se rozhodla, že si zajde na zamrzlé jezero, které bude v tuhle hodinu prázdné. Potichu vstala a převlékla si svoje pyžamo za  oblíbený svetr a džíny. Vzala si hůlku a vykradla se ven.

Na ledě opravdu nikdo nebyl, což se jí skvěle hodilo. Kdyby se tehdy nesrazila s Dracem Malfoyem, bruslila by jako nějaká ladná krasobruslařka, protože s rodiči chodila každou zimu v mudlovském světě na kluziště a za ty roky se naučila hezky bruslit.

Nasadila si brusle a mávla hůlkou se slovy ,,Lumos" směrem k jezeru, nad kterým se objevilo slabé rudé světýlko, které ozařovalo část jezera, na kterém bruslila. Střídala pirulety a holubičky jako by to uměla už od narození. Chtěla Malfoyovi ukázat, že umí také skvěle bruslit. Když ho vydělá minulý rok na bruslích, byla učarovaná. Pochopitelně ne jím, ale tím jeho laděným a elagantním stylem bruslení... Z hůlky po chvilce vysršely modré jiskry za přítomnosti slov ,,Momentum Melodium", která způsobily, že celým jezerem začaly linout ladné tóny mudlovských skladeb. Usmála se a začala bruslit do linoucůch tónů skladby.

Draco Malfoy ji pozoroval z lavičky, která nebyla osvětlená, proto bylo více než jisté, že si ho nevšimne. Bruslila nádherně, úchvatně. Co by dal za jeden tanec po ledním parketě s touhle kráskou s kaštanovými vlasy. Chopil hůlku a přičaroval si brusle a vydal se za ní....

Hermiona se zatím bezstarostne točila se zavřenými oči, aby si více užívala ten pocit. Proto skoro leknutín uskočila, když ucítila, jak jí někdo stiskl ruku. Otevřela oči a spatřila Draca Malfoye. Nic neříkala ani se mu navytrhla a to mu dodalo odvahy a za lehkých tónů jí vláčel po parketě a Hnědovlásá dívka ho obdarovávala občasným úsměvem. Nejednou by si dokonce myslel, že jí rudnou tváře, ale osvětlení z hůlky bylo rudé, proto to jistě připisoval tomu. Když skladba skončila, stále ji držel za ruce. Oba na druhého vzájemně koukali. Hermiona si Skousla ret, což u ní nikdy neviděl, ale líbilo se mu to. Jemně jí dal ruky na pas a přitáhl si jí blíž. Byly u sebe tak blízko, že se dotýkaly nosy. Hermiona mu obmotala ruky kolem krku a Draco přitiskl rty na její. Byl to nádherný a krátký polibek plný citů. Když se odtáhli, krátce se podívali vzájemně do očí, než k sobě znovu přitiskly rty v novém, valšnivém, dlouhém a krásném polibku... Když se Draco odtáhl, pohladil ji po tváři, dal jí jemnou pusu na špičku nosu a otočil se k odchodu. Hermiona beze slova stála a jemně se dotkla svých rtů, které ještě hřály. Hnědovláska tam ještě chvíli stála a přemýšlela, jestli to nebyl jen přelud. Ale věděla, že nebyl, oba to věděli... 

Draco šel směrem k hradu a přemýšlel nad tím, co se stalo před chvíli... Když byl s ní a políbil ji, poznal nový a krásný pocit, který byl tak velký a tíživý. Ovšem v ten moment také  věděl, že  jeho srdce bude vždy patřil jen jedné krásné dívce, kterou před chvíli políbil s takovou vášní, jakou ještě nezažil....