Ano, nejsme sice nejlepší kouzelnické rodina, ale díky tobě mi začalo záležet na kluzelnícich, tedy i mojí rodině... " Hnědovlásce se po tváři skutálela další slza, byla bezmocná....
Cítila se neskutečně prázdná a od té doby tento pocit přetrvával... Nadechla se vyzvala ho, aby pokračoval. ,,mou matku skutečně miluju a záleží mi na ní... Svým způsobem vidím mého otce jako tyrana, jež odsoudil naši rodinu k služebnictví toho tyrana... A on věděl, že má slabina je rodina, tedy matka... Proto mi přislíbil, že pokud budu v jeho služebnictví, neublíží jí... V opačném případě ji zabije... Pochop, Hermiono, ztratil jsem už tolik věcí a nechci ztratit i mat-" ... ,,A to si snad myslíš, že já ne?! Ztratila jsem rodiče, když jsem musela použít kouzlo, po kterém zapomněli, že jsem vůbec někdy byla...! Dokážeš si představit jak jsem se cítila? Ztratila jsem skvělého ředitele, Dobbyho a skvělého Severuse, který byl hrdina... A teď ještě ztratit tebe...." Zadrhl se jí hlas,
Polykala vlastní slzy, které jí proudem stékali po tvářích v mohutném proudu... Chvíli bylo Ticho, ani jeden nevěděl, Co říct. ,,Hermiono, miluju tě a nechci ztratit i tebe.... " Hermiona se na něj podívala zarudlými očmi... ,,Tak bojuj... Bojuj se mnou a porazíme ho a tvoji matku nezabije..." ,,Hermiono, já.... " ,, takže sis vybral? " rozhostilo se ticho, které připadalo nekonečné, ikdyž trvalo pár sekund... ,, Draco, buď taky hrdina, jednou nemysli na neúspěch a bojuj!" ... Skutálely se další slzy. ,,Hermiono..." Zavřela oči a semkla rty. Nechtěla, aby to pokračovalo dál... ,, takzě sis vybral... Ale ne mezi mnou a matkou, ale mezi nadějí a vlastním pohodlím a sám sebou! Nejsi hrdina, jsi ubohý... My tu bojujeme, máme pro co! Ty snad ne?! Nemá smysl bojovat ani pro mě?!... " Hystericky křičela a nevěděla, co dělat dál... Nic neříkal... Chabě se Usmála, odfrkla si a zavřela oči... Věďela, že city k Dracu Molfoyovi byla nesmírnou chybou. Ale nelitovala toho... Ikdyž věďela, že je to konec, mohla s pravdou říct, že prožila lásku, která byla opravdová... Stékaly jí další a další slzy.... Nejednou ucítila na svých rtech ty jeho... Jen jemný polibek, ve kterém byla všechna jeho láska a něha. A taky konec.... Poslední, co slyšela, byly dvě slova, kteŕe ji zašetal do ucha tichým ale něžným hlasem; ,,Miluju tě..." Poté ji tam nechal stát opuštěnou a bez naděje... Hnědovláska stála na astronomické věži s přivřenými víčky sama a opuštěná.... Takto to dopadlo... Zlomil jí srdce na tisíc malých kousků, které už nikdy nikdo neposkládá zpět... Nebojoval za ni, za ně....
ČTEŠ
DRAMIONE jednodílovky
FanfictionCo najdete v této 'knížce'? osudové chvíle, které se mohly stát mezi Nebelvírkou a Zmijozelem o samotě. Chvíle, které by měli být utajené nebo převratné okamžiky a potkání. Nejsou jen šťastné konce.
