Život s obojkem

Kapitola 1. Odhalení

Verison:

Než jsem si něco uvědomila, celá moje  třída vstala a šla s učitelkou k šatnám. Vůbec jsem nevěděla proč, nikdo mi nic neřekl. Když zavzpomínám, vlastně jsem celý minulý týden chyběla, měla jsem horečku. A nikdo mi nic nenapsal a to ani moje nejlepší kamarádka Sarah. 

Naše třída byla poslední. Co jiného se dalo čekat. Kvůli naší přísné učitelce, kterou moc nemám ráda, jsme se zastavovali po každém třetím kroku. Jen kvůli tomu, že jsme nebyli úplně ticho, jak si to představovala.

Když jsme se konečně asi po 15 minutách dostali do šatny, tak nás učitelka odvedla do chodby, která je před šatnami. Kde jsem si všimla, že tam sedí nějaká paní v bílém plášti s nějakými přístroji, ze kterých mě běhal mráz po zádech. K tomu všemu tam ještě stáli dva ozbrojení vojáci, vypadali velmi vážně a po každém střelili vražedný pohled, z kterého každého mrazilo. Byli jsme asi čtvrtá třída v řadě a vůbec jsem nevěděla na co tam čekáme. 

Nakonec jsem se odhodlala a zeptala jsem se naší učitelky. " Paní učitelko, chtěla bych se zeptat, na co tady čekáme ?" Protočila očima a nadechla se, že mi odpoví. " Verison, kolikrát to musím ještě říkat, dneska k nám přijela armáda, aby celá škola prošla testem, jestli netrpí lykantropií. "  

Jak to dořekla, polil mě pot. Začala jsem být strašně nervozní a pořád jsem se všude otáčela a pozorovala lidi z armády. Strašně jsem se potila. Asi by jste si řekli, že jsem nervozní z testů, ale opak je pravdou. Byla jsem nervozní, že armáda odhalí moje tajemství a odvedou mě pryč.

Byla jsem úplně mimo, dokonce se mě i ta naše přísná učitelka zeptala jestli mi je dobře, jestli si nechci odskočit na záchod, protože jsem byla bíla jak stěna a třepala jsem se. Na to jsem přikývla, že si odskočím na záchod. Chtěla jsem odejít, když jsem najednou uslyšela výkřik. Rychle jsem se otočila a už jsem chtěla začít zdrhat. 

Všimla jsem si, že chytli holku asi ze  6. ročníku a násilně jí odváděli někam pryč. Holka řvala, brečela a snažila se jim vyškubnout z pevného sevření. Pak jsem si všimla, že zezadu k ní pomalu jde nějaký chlap s injekcí v ruce a píchl ji to do krku. Chtěla jsem ji na to upozornit, ale to bych se prozradila.Holka se uklidnila a pomalu padala k zemi. Voják ji chytil a odnesl do černé dodávky, která vypadala, že je dokonce i neprůstřelná.  

Tak jsem se nakonec vydala na záchod. Cestou jsem přemýšlela jak zdrhnout nebo jak ošálit testy. Jak jsem byla zamyšlená vůbec jsem si nevšimla, že přede mnou stojí kluk a omyle jsem do něj narazila. Spadla jsem na zadek a hned jsem se podívala nahoru do koho jsem narazila.  

Alex:

Najednou jsem ucítil jak někdo do mě narazil a spadl na zem. Chtěl jsem toho blbce hned okřiknou kam se dívá, že do mě naráží. Tak jsem se podíval dolů a uviděl jsem holku celou bílou a třepala se. Pak se na mě podívala a uhla pohledem. Na to jsem byl už zvyklý, kdo by se díval do očí monstra. Chtěl jsem jí podat ruku, ale byla rychlejší a už stála na nohou. Uslyšel jsem tiché promiň, to mě úplně odrovnalo, že jsem se nemohl ani pohnout. Ještě jsem se na ní jednou podíval, její výraz vyjadřoval smutek, jako by mě litovala. Otočil jsem se a ze svým pánem jsme odešli na chodbu.  

Verison:

Všimla jsem si, jak se na mě dívá a uhla jsem pohledem. Zvedla jsem a potichu jsem se mu omluvila, pak jsem dál pokračovala na záchod. Ještě jednou jsem se na toho kluka podívala a všimla jsem si, že má obojek, chudák. Proto musím co nejrychleji vymyslet, jak se odtud, co nejrychleji dostat. Asi tak po půl hodině jsem se vracela ze záchoda zpátky za třídou. Neuniklo mi, že u všech východů stojí chlapy s puškami. Nechtěla jsem vůbec vědět jestli tam mají uspávací šipky nebo ostré náboje.

Jak jsem se vrátila ke třídě, všimla jsem si, že v rohu chodby stojí ten kluk, do kterého jsem narazila. Najednou se na mě podíval a já uhla pohledem a zařadila jsem se. Nakonec jsem byla poslední a to se mi vůbec nelíbilo. Nenapadl mě žádný plán, tak jsem se alespoň zeptala Sarah, jestli ještě někoho odvedli. 

Sarah na mojí otázku jen přikývla, " Odvedli nějakého kluka z 8. ročníku. " Trochu mě to zaskočilo, než jsem se nadala, tak jsem byla na řadě. Na sucho jsem polka a odmítavě jsem stala na místě.  

Alex:     

Asi po půl hodině, jsem přišla i ta holka, podívala se na mě, hned uhla pohledem  a zařadila se do řady. Nebyla spokojená, že je poslední. Na něco se ptala své kamarádky, odpověd jí nejspíš zaskočila. Něco bylo na ní zvláštní, nevoněla jako ostatní, ale ani jako vlk. K tomu byla strašně nervozní. Vypadala, že je mimo a z transu jí probudilo až si všimla, že je na řadě. Znervózněla ještě víc a stála na místě.   

Verison:  

" Další, " řekla paní s pláštěm. Nehla jsem se z místa. " Neboj se, nic to není, jen si vezmu trochu krve a bude to. " Ukázala na jehlu, jehle jsem neměla v lásce a mám z nich strach. " Ty se bojíš jehel, neboj nic to nebude," na sucho jsem spolkla a pořád jsem hypnotizovala tu jehlu. 

Její milá nálada se začala pomalu vytrácet. Když viděla, že to se mnou ani nehne, kývla na nějakého chlapa. Najednou jsem ucítila bodnutí na ruce, jen tak tak jsem se držela, abych na něho nezavrčela. Vůbec jsem si nevšimla, že pořád na mě čeká moje třída. Krev předal paní s pláštěm, ta jí dala na nějaký papírek a ten dala do přístroje. Přístroj začal pracovat a zpracovávat informace.

Alex:

Vůbec nereagovala ani na oslovení. Nakonec zezadu k ní přišel chlap a píchl jí injekci do ruky, odkud jí odebral krev, kterou předal ženě v plášti. Přístroj oznámil signálem, že je hotový, vzala výsledek, který si začala číst.

Verison:

Její výraz se mi vůbec nelíbil a věděla jsem proč. Jak si papír celý přečetla, tak ho odložila a mile se na mě usmála. Hned jsem poznala, že její úsměv je falešný. Přišli na moje tajemství už není cesty zpět.

----------------------------------------------------------------------------------------------- 

Ahoj, tohle je moje první knížka a první pokus napsat nějaký příběh. Doufám, že vás příběh zaujme a neukamenujete mě za nějakou chybu =). Kdyby někde nedávalo něco smysl nebo byla by tam chyba, tak budu ráda za vaše upozornění =).              

                                                                                                                         Vaše vexit00