Život s obojkem

Kapitola 3. Zraněná

Verison:

Běžela jsem co nejrychleji, minula jsem dodávku a jenom jsem cítila pár lehkých štípnuti. Rychle jsem zahla za roh a běžela dál. V rychlosti jsem se podívala na rány a všimla jsem si, že jsem schytala pět uspávacích šipek. Rychle jsem je oddělala a běžela dál, v rychlosti jsem se podívala na školu a všimla jsem si, že za mnou běží ten kluk. Vypadal zaraženě, hned na to jsem viděla policistu, jak na mě míří zbraní. 

Co si tak pamatuji byli jeden .... dva .... tři .... čtyři výstřely. Než jsem se svalila na zem pořádně jsem zakřičela bolestí. Hned na to jsem se zvedla a běžela dál. Bydlela jsem kousek od školy, tak jsem se rozhodla zajít ještě domů pro nějaké věci a ošetřit si rány.

Doma jsem byla za chvilku. Šla jsem pro nějaké obvazy a dezinfekci, vše jsem položila na stůl a sama jsem si sedla na židli. Konečně jsem měla možnost se podívat na své zranění. Podrápaný obličej, to mu tomu zmetkovi neodpustím. Prostřelené levé rameno a zlomená i kost, 2x prostřelený bok, nevypadá to vůbec dobře a nakonec prostřelené pravé stehno, naštěstí tam se to kosti vyhlo. Rány jsem si ošetřila, převlékla jsem si oblečení od krve a vzala jsem si nějaké pohodlné. Do batohu jsem si vzala ještě nějaké oblečení, jídlo, pití a peníze. Vydala jsem se pak co nejrychleji pryč od domu, aby mě nechytli a mířila jsem si to do našeho lesoparku.

Alex:

Jenom co jsem dokázal zaregistrovat bylo jak s křikem upadla na zem. Hned jsem se vrhl na policistu a odzbrojil ho. Čekal jsem dokud nepřijde někdo z armády a nedá mi další rozkazy. Nakonec ke mě přišel můj psovod a řekl mi ať ji vystopuji. Přišel jsem na místo kde spadla bylo tam docela dost krve. Došli ke mě ještě pět vojáků a čekali kam je zavedu. 

Vystopovat jí bylo docela těžké, její pach krve byl snad všude. Vzdával jsem se naděje, když jsem pak ucítil její pach. Je rychlá na to, že je zraněná a dostala několik šipek, rychle se od nás vzdalovala. Řekl jsem ostatním, že jsem jí našel a rychle běželi za mnou.

Verison:

Moje zranění a k tomu ještě ty blbé šipky moc v mém útěku nepomáhaly. Podívala jsem se na rány, stále krváceli. Jestli si nepohnu tak mě ten blbec chytne. Věděla jsem, že mi je dávno na stopě. Už jsem byla u lesoparku, jen tak jsem zavětřila a ucítila, že se blíží. Musela jsem rychle něco vymyslet. Zatím jako jediná možnost, která přicházela v úvahu bylo stále běžet a zdrhnout jim, i když jsem musela opustit svoji rodinu a přátelé.

Byla jsem asi v půlce lesoparku, musela jsem si už odpočinout. Šipky už začínali pomalu působit a k tomu jsem si musela převázat své rány. Jak vše bylo hotové, usoudila jsem, že si nachvilku  opřu o strom a zavřu oči, věděla jsem, že to nesmím dělat, ale únava si vybrala svojí daň.

Alex:

Byl jsem strašně naštvaný. Nikdo mi ještě tak daleko nezdrhl. Naštěstí její stopu stále mám, heleme se přestala se pohybovat, že by šipky začínaly už působit. To mám ale štěstí. Ostatním jsem řekl, že jdu napřed jí zpacifikovat. Jen přikývli a já jsem už běžel rychlostí blesku za ní.

Netrvalo to dlouho a už jsem byl kousek od ní. Byl jsem od ní asi tak 10 metrů, radši jsem se schoval za křoví, které tam bylo. nenápadně jsem ze křoví vykoukl a opravdu ležela opřená o strom a měla zavřené oči. Doufám, že spí, nechtěl jsem s ní bojovat.

Pomalu jsem k ní došel a už jsem chtěl jí chytit, když v tom otevřela oči. Zavrčela a drápla mě po obličeji. Oba jsme rychle odskočili a navzájem se pozorovali. V tom se rychle rozběhla vpřed a chtěla po mě skočit. Uhl jsem a chtěl jí chytit, ale podkopla mi nohy a já sletěl na zem. Rychle jsem odskočil a vyhl se jejímu dalšímu útoku. Všiml jsem si že má obvázané rameno, bok a nohu pro mě menší výhoda. Zahájil jsem protiútok a rychle jsem po ní skočil. Co jsem nečekal, bylo že neuhla, ale silou mě odkopla k dalšímu stromu, do kterého jsem narazil zády.

Verison:

Když se vyhl všem mým útokům, usoudila jsem, že na to musím jinak a jestli si myslí, že kvůli zranění budu slabá tak se velice mýlí. Když zahájil protiútok tak jsem stála na místě. Trochu jsem ho překvapila, ale co nečekal, bylo že jsem ho vší silou kopla do hrudi. Odletěl k dalšímu stromu,  do kterého narazil zády a pomalu jsi sedl a sikl bolestí. Já jsem na tom taky nebyla dobře a proto jsem se rozhodla udělit poslední ránu.  Rozběhla jsem se proti němu, to už stál, ale vůbec nevnímal a to byla chyba, za kterou zaplatil. Pěstí jsem ho udeřila do spánku, k tomu se praštil do hlavy o strom a spadl na zem. Asi je v bezvědomí, pro jistotu jsem do něho ještě kopla a pak jsem se běžela dál. Je mi ho líto, ale chytit se nenechám.

Alex:

Po tom kopu jsem musel siknout bolestí, vstávání bylo velmi bolestivé a něž jsem se stihnul vzpamatovat uhodila mě do hlavy a já skončil na zemi v bezvědomí. Začala mě pohlcovat tma, už jsem nic nevnímal. Co mě probudilo z temnoty byly hlasy a otravný zvuk píšťalky. Ten zvuk nesnáším, docela mě sral, akorát mě z toho boleli uši. 

Pomalu jsem otevíral oči a první co jsem uviděl byl můj psovod a jak má té své dršce tu zasranou píšťalku. Když jsem se podíval pořádně byla tady celá jednotka a vypadá to, že jí nechytli. Pomalu jsem vstával a sikal bolestí. Ta holka má ale páru, to bych do ní vůbec neřekl a k tomu byla zraněná. Její stopu už jsem nedokázal zachytit a to mě nasralo. Mě nikdo ještě nezdrhl a zrovna ona musela být první. S celou jednotkou jsme se pomalu vraceli zpátky, abychom mohli odjet.

Verison:

Běžela jsem co mi nohy stačili, asi jsem běžela kolem 2 hodin a už jsem byla dost daleko, aby mě nenašel. Pro sebe jsem se usmála. Musela jsem si najít místo k přenocování a taky jsem si musela převázat rány. Po 10 minutách jsem našla opuštěnou betonovou budovu, alespoň něco na přespání. Vyšla jsem si do prvního patra, opřela se o zeď a začala jsem se ošetřovat. Když jsem byla hotová, usoudila jsem, že půjdu spát. Kousek ode mě bylo něco jako deka a tak jsem to přes sebe přehodila a usnula jsem hlubokým spánkem.    

----------------------------------------------------------------------------------------------  

Ahoj, tak tady máte 3. kapitolu mého příběhu. Když tak můžete napsat nějaký ten komentík nebo dát tu hvězdičku =). Doufám, že se vám můj příběh líbí a budu ráda, když si pak přečtete další kapitolu. Kdyby někde nedávalo něco smysl nebo byla by tam chyba, tak budu ráda za vaše upozornění =). Děkuji za přečtení a sayounara.

Vaše vexit00