Život s obojkem

Kapitola 6. Nelegální souboje

Oliver:

Jak jsem odcházel z podzemních cel, odchytil mě otec. " Jo Olivere to jsem ti chtěl říct, zítra se pořádá souboj a chtěl bych, aby si mi nachystal ty nové na souboj proti němu." " Myslíš toho chlapa z cely 5., ten kterého ještě nikdo neporazil." " Ano, přesně jeho." "Ale vždyť ta holka je těžce zraněná a ten kluk moc mladý." " To není můj ani tvůj problém, už to pochop, že to nejsou lidi, ale monstra, kteří jen zabíjejí, stejně jak tvoji matku, tu taky neušetřili." " Ale ne všichni jsou takový." " Věř mi synu, jak jednou jim ukážeš slabinu, hned tě zabijí." Ten to rozhovor neměl smysl dál rozvijet, já jsem si myslel své a otec to samé. Bylo mi jich strašně líto.

Max:

Konečně ten kluk odešel, byl jsem rád, že mi pomohl ošetřit Verison a dokonce nám jak slíbil přinesl deku. Jednou dekou jsem zakryl Verison, aby jí nebyla zima. Jak jsem rozbalil druhou deku, vypadlo z ní tričko, které jsem si oblékl, protože mi byla zima. Všiml jsem si, že na zemi zůstali misky s jídlem. Zakručelo mi v bříšku a byl jsem nucen to sníst. Nebylo  to špatné, ale taky delikatesa to nebyla. Vzal jsem si druhou deku a zakryl se. Přisedl jsem si k Verison. Víčka se mi pořád chtěli zavírat.   

Verison:

Pomalu jsem otvírala oči a poznala jsem, že leží na zádech u zdi a nemám náhubek. Vedle mě seděl spící Max. Vypadal roztomile. Ucítila jsem dvě věci a to cizí pach a jídlo. Podívala jsem se po cele a vážně tam bylo jídlo nebo spíše něco co ho připomínalo. A ještě něčeho jsem si všimla, byla jsem zakrytá dekou a byla jsem obvázaná novými obvazy.

Pustila jsem se do jídla, než se Max probudil. Jak jsem zaregistrovala pohyb, otočila jsem se. Maxík se nám probouzel. Jak si všiml začal mě zasypávat nejrůznějšími otázkami. Na vše jsem mu odpověděla a ptala se ho taky na něco. Tak jsme prokecali celý večer a pak jsme se rozhodli jít spát.  

Následující den

Alex:

Čtyři. Čtyři dny je ta chlupatá potvora na útěku. Tak strašně mě to deptá, že mi zdrhla, ale co s tím teď nadělám. Dostal jsem novou misi. Mám se dostat v převleku do jednoho doupěte, kde se pořádají nelegální vlčí zápasy. Podle naších informací má být dneska večer zápas. Proto jsem to šel už odpoledne omrknout. Stav všeho byl otřesný, už byl docela čas se vrátit a nastrojit se do převleku. Kolem šesté hodiny jsme tam byli, bylo tam docela narváno, asi to má být zajímavý zápas. Podle toho co jsem četl na tabuli. Mají to být 3 zápasy proti šampionovi. A ve 3 zápase má zápasit nějaký nováček, podle pohledu mého psovoda, bude volat celou jednotku.

Oliver:

Začínal být večer a já měl nachystat vlky na souboj. Jak byli všichni tři nachystaní zašel jsem pro čtvrtého a a to pro nováčka. Otec mi nařídil ať vezmu toho kluka, že nechce nějakou slabou holku v zápase. Už jsem byl u cely a odemčel jsem. Přišel jsem k tomu klukovi a vzal ho za řetěze a odvedl ven. Vzdoroval, ale měl jsem větší sílu. A k tomu se po mě oháněla ta holka.

Verison:   

Přišel k nám do cely ten kluk a mířil k nám. Odpoutal od zdi řetěz a pobízel Maxe, aby za ním  šel. To mě strašně naštvalo a začala jsem být strašně agresivní. " Pusť ho, dělej nebo tě zabiju." Několikrát jsem se po něm ohnala. Ale bohužel byl řetěz moc krátký. Nakonec zase celu zamkl a s Maxem odcházel někam pryč. Byla jsem naštvaná (no to je slabé slovo), já jsem byla přímo nasraná a agresivní, začala jsem tam řvát přes všechny cely. A vůbec mě nezajímalo, že jsem zraněná.

Max:

Oliver mě vytáhl z cely a někam odváděl. Verison v cele šílela a byla hodně agresivní, šlo jí slyšet skoro přes celou budovu. S Oliverem jsme šli po schodech nahoru do nějaké místnosti. Strašně jsem se začal bát. V místnosti bylo celkem dva lidi, se mnou tři. Najednou jsem uslyšel hlasy, hodně hlasu. Jak něčemu jásají, nevěděl jsem vůbec k čemu. Najednou přišel Oliver a odvedl prvního muže někam pryč. Šlo slyšet vlčí řev a mě začínalo pomalu docházet co mě čeká. Dostal jsem ještě větší strach.