Život s obojkem

Kapitola 2. Útěk

Verison:

Na obličeji jsem vykouzlila falešný úsměv a slušně jsem se zeptala, " Je všechno v pořádku, jak mi dopadly testy." " Ano vše je v naprostém pořádku, testy dopadly dobře, " řekla žena s pláštěm i s tým falešným úsměvem. Poslala mě zpátky za třídou a jak jsem se otočila zády k ní, zmáčkla nějaké tlačítko co měla v kapse u pláště. Jestli si myslela, že jsem hluchá tak je na omylu. Pomalé kroky vojáku bych slyšela i kilometr daleko. Dělala jsem, že o ničem nevím a šla jsem normálním krokem ke třídě.

Ještě jsem se letmo podívala na toho kluka. Všimla jsem si jak ho jeho psovod pevně svírá za vodítko. Vypadalo to, že je zmatený, ale pořád se na mě díval. Jak jsem došla ke třídě, armáda podnikla první krok. Podívala jsem se na Sarah. " Budeme pořád kamarádky, odpustíme si vše zlé." "Ano budem, jsme přeci přátelé a ti si vždycky odpouští, " usmála se na mě. " Pak mi jen zbývá ti říct ..... sbohem a omlouvám se. " Nechápavě na mě zamrkala, ale to už pak uviděla moje vlčí oči, ze kterých dostala strach.

Alex:

Začala se usmívat, docela mě z toho úsměvu mrazilo. Ptala se té ženské na její výsledky, ta jí kladně odpověděla a poslala zpátky ke třídě. Vypadá to, že pro dnešek máme hotovo, to jsem si ale všiml, že zmáčkla nějaký knoflík a všichni zpozorněli. Vojáci pomalým krokem se přibližovali a můj psovod mi držel pevně vodítko.

Ještě se na mě podívala a já byl docela zmatený, protože jsem nechápal chování ostatních. Jak byla u třídy, vojáci trochu zrychlili krok. Něco říkala své kamarádce, ale pak jsem uviděl ty oči a vše mi došlo.

Verison:

Vojáci už chtěli střílet, ale to nečekali co provedu. Vzala jsem Sarah za ruku a hodila jí před sebe. To už jsem měla vlčí uši, ocas a oči, k tomu i drápy a ostré tesáky. Drápy jsem přiložila Sarah na krk, ta jen se na mě vyděšeně dívala a čekala co udělám.

" Jestli někdo z vás udělá ještě jeden krok, tak jí podříznu a potom i zbytek třídy. Zbraně odložte na zem a odkopněte ke mě, jinak ... " Jedným drápem jsem jemně stiskla její krk až se objevila krev stékající dolů.

Pak jsem se podívala na toho kluka, ale ten tam už nebyl. To se mi vůbec nelíbilo, snažila jsem se ho najít, ale jako by se vypařil. Až pak jsem uslyšela lehké zavrčení a než jsem se stačila ohlédnout, něko mě uhodil do obličeje a já spadla na zem.

Alex:

Ucítil jsem jak mi psovod odepnul vodítko a já věděl co mám udělat. Rychle jsem se vypařil, aby mě nezaznamenala dokud ještě dává pokyny. Jak si všimla,že nejsem na svém místě, začala mě hledat. Lehce jsem zavrčel a chtěl jí zranit tak, aby se nemohla hnout. Bohužel si toho všimla a rychle se otočila. Tím si zasloužila úder do obličeji, pustila svojí kamarádku a spadla na zem.

Jak se vzpamatovala, podívala se na mě. Na jejím obličeji se objevili dlouhé čtyři škrábance, ze kterých jí tekla krev. Skočila, při tom mě svalila na zem a utíkala rychle pryč. Vojáci jí byli hned v patách, začali za ní střílet uspávací šipky. Nechtěli jí zranit. Já jsem jen seděl na zemi a zíral do blba. Byl jsem stejně mimo, jako její zbytek třídy. Její kamarádku ošetřili a třídu i s učitelkou někam odvedli.

Verison:

Utíkala jsem co mi nohy stačili, měla jsem výhodu, protože jsem znala tuhle školu. Vběhla jsem do nejvyššího patra. Rychle se schovala za zeď co tam máme. Ucítila jsem, že jeden vychází z kabinetu fyziky a povídá si s učitelkou. Dva běželi po hlavním schodišti a jeden po schodišti pro učitele. Byla jsem v pasti. Jediné co mě napadlo bylo jít se schovat do učebny přírodopisu. Jesli se tam učilo nebo ne mě zrovna nezajímalo. Jiná možnost nebyla a tak jsem rychle vběhla do třídy, dokud mě vojáci ještě nezaznamenali.

Schovala jsem se za roh, skrčila jsem se a poslouchala. Postřehla jsem, že mě někdo oslovil. Podívala jsem se směrem odkud zvuk šel, byl tam můj učitel z přírodopisu a nechápavě se na mě díval i zbytek třídy. Všichni strnuli, když si všimli mé vlčí podoby. Jen jsem si dala prst na pusu, aby byli ticho a naznačila jsem ať pokračují v učení. Učitel mě poslechl a dělal, že nic, stejně jak zbytek třídy. Slyšela jsem kroky. Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se. Jeden ..... dva ....., dva vojáci šli mým směrem. Znejistila jsem a schovala jsem se za jednu lavici, kde seděli žáci.

Otevřeli dveře a rozhlédli se po třídě. Naježila jsem, vycenila zuby, v tom jedna holka vyjekla a upoutala pozornost. Měla jsem chuť jí zabít, ale to by mi moc nepomohlo. Jeden z nich se pomalu přibližoval a já byla připravená kdykoliv skočit. Jak si mě všiml střelil a já po něm skočila. Drápla jsem ho do hrudi, ale nezabila. Rychle jsem běžela ke dveřím. Další výstřel. Valila jsem po schodech až jsem byla úplně dole rozrazila jsem dveře únikových dveří. Spíše jsem jimi proletěla. Rozbité sklo mě poranilo ruce a ramena.

Alex:

Uslyšel jsem výstřel a pak další, nakonec zvuk rozbitého skla. Věděl jsem co se stalo, našli jí a asi rozbila sklo, teď je venku a snaží se utéct. Mě nikdo nikdy neutekl. Psovod mi dal pokyn ať jdu ven. Hned jsem šel ven a uviděl ji jak proběhla kolem dodávky a běžela dál. Schytala pár šipek, ale pořád pokračovala jako by se nic nestalo. Velice mě to udivilo. Ostatní by se už váleli na zemi a pochrupkávali. Slyšel jsem jak zahnula za roh tak jsem se rozběhl rovně. Vedle mě běžel policista, co ten tu dělá. Najednou zvedl zbraň a zamířil. Jen jsem postřehl výstřely a křik.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, tak tady máte další kapitolu mého příběhu. Když tak můžete napsat nějaký ten komentík nebo dát tu hvězdičku =). Kdyby někde nedávalo něco smysl nebo byla by tam chyba, tak budu ráda za vaše upozornění =). Děkuji za přečtení a sayounara.

Vaše vexit00