Kasta 1+ (Selekce FF) ✔

KAPITOLA 21

Celé Elitě bylo umožněno snídat ve svých komnatách, byla jsem za to vděčná. Na setkání s Maxonem jsem ještě nebyla připravená. Odpoledne jsem se rozhodla, že půjdu alespoň do Dámského salónu. Celesta jako obvykle musela listovat alespoň jedním časopisem, Kriss s Elise seděly u stolu a popíjely čaj a Natalie se koukala ven z okna.

„Jé, koukněte!" zvolala Celesta.

„Tady mám další reklamu."

„Lady Americo?" ozvalo se najednou. Otočila jsem se a zahlédla v rohu královnu, nejspíš vyšívala. Vydala jsem se za ní. Přistoupila jsem k ní a uklonila se.

„Výsosti."

„Prosím, posaďte se, lady Americo," vyzvala mě laskavě. Poslechla jsem ji.

„Svedla jste hotový boj," poznamenala. Ztěžka jsem polkla.

„Ano, Vaše Výsosti." Povzdychla si.

„Takhle by se dáma chovat neměla." Sklonila jsem hlavu. Královna natáhla ruku a položila mi ji na koleno.

„Nicméně," zašeptala,

„jsem ráda, že jste to udělala." A nato se usmála.

„Byla to moje nejlepší přítelkyně."

„To se přeci jejím odchodem nezmění, drahoušku." Přesně to jsem potřebovala. Do očí se mi vedraly slzy.

„Nevím, co mám dělat," zašeptala jsem.

„Slíbila jsem si, že se do toho nebudu míchat," pronesla.

„A i kdybych chtěla, stejně bych k tomu neměla co říct."

Pak se ke mně natáhla a sladce mi pověděla: „Přesto, buďte na něj milá."

Myslela to dobře, ale já jsem s ní jejího syna probírat opravdu nechtěla. Něžně se na mě usmála a pokynula mi na znamení, že můžu jít. Šla jsem si pomalu sednout ke Kriss a Elise.

„Jak je ti?" zeptala se mě Kriss přátelsky.

„Mně je dobře, spíš mám starost o Marlee."

„Aspoň jsou spolu. Dokud mají jeden druhého, tak to zvládnou," prohlásila Kriss.

„Jak víš, že jsou Marlee a Carter spolu?"

„Řekl mi to Maxon," odpověděla, jako by to bylo obecně známé.

„Aha," řekla jsem zklamaně.

„Nemůžu uvěřit, že ti to neřekl! Vždyť ty a Marlee jste si byly tak blízké. Navíc jsi jeho oblíbenkyně, ne?" zvolala. Celesta se nahlas rozesmála.

„To už očividně není," poznamenala. Můj pád zřejmě očekávala.

Pak jsme se daly ještě do menší diskuze, když v tom najednou Celesta zabrblala: „Dostala, co si zasloužila. Děvka." Nastalo ticho.

Celesta se ohlédla přes rameno přesně ve chvíli, když už jsem se na ní vrhala. Obě jsme se svalily na konferenční stolek. Při výskoku jsem přivřela oči a když jsem je otevřela, Celesta ležela pode mnou. Napřáhla jsem pravačku a vlepila jí pořádnou facku. Celesta vykřikla a zaryla do mě své nehty. Praštila jsem ji podruhé. Tentokrát jsem jí roztrhla ret. Ona se na oplátku natáhla po podšálku a udeřila mě s ním do spánku. Mírně omámená jsem ji zvedla, co nejsilněji jí stiskla hrudník a nadzvedla ze země. Za chvíli už ležela v bezvědomí na zemi.

Přiběhli strážci, popadli Celestu a vedli nás do nemocničního křídla. Nemocniční křídlo byla dlouhá čistá chodba s postelemi u zdí. Celestu a mě moudře umístili na opačné konce křídla. Nepřestávala jsem se šklebit. Tohle jsem chtěla udělat už pěkně dlouho a poštěstilo se mi. Zanedlouho přišla zdravotní sestra a přiložila mi na spánek led.

„Díky," řekla jsem.

„Udělala jste dobře," zašeptala.

„Skoro všichni tady se těšili, až se něco podobného stane."

„Opravdu?" podivila jsem se.

„Slyšela jsem o ní tolik hrozných historek, že je ani nedovedu spočítat," prozradila mi, a přitom kývla hlavou směrem k Celestě.

„Hrozných historek?"

„Že tu dívku, která ji tehdy praštila, schválně vyprovokovala."

„Annu? Jak to víte?"

„Maxon je dobrák," odpověděla jednoduše.

„Nechal ji u nás předtím, než odjela domů, zkontrolovat. Anna nám řekla, jak Celesta urazila její rodiče. Bylo to tak hnusné, že to ani nemůžu zopakovat."

„Chudák Anna. Tušila jsem to."

„Jiná dívka k nám přišla po tom, co jí někdo strčil do bot střepy. Že to byla Celesta se dokázat nedá, ale kdo jiný by udělal něco tak proradného?"

„O tom jsem nikdy neslyšela," užasla jsem.

„Ta dívka měla strach, že by ji pak čekala pomsta. Asi proto radši mlčela. Celesta taky bije svoje komorné. Občas si k nám chodí pro led." Neuvěřitelné.

„To snad ne!"

„Můžu vám říct, že o vašich vylomeninách si šušká celý palác. Jste zdejší hrdinka," řekla sestra a mrkla na mě. Ráda bych si s ní povídala víc, ale vyrušil nás příchod Maxona. Nejdřív se stavil u Celesty a pak pokračoval ke mně.

„Jak tě mám z toho dostat, Americo?" zeptal se celý zoufalý a rukou si prohrábl vlasy.

„Takže mě vykopneš?"

„Jistěže ne."

„A co uděláš s ní?" zeptala jsem se zvědavě a kývla směrem k Celestě.

„Nic. Po včerejšku jste všechny rozrušené, což vám ani nevyčítám. Nevím, jestli to bude otci jako omluva stačit, ale takhle mu to podám."