Kočičí Stalker

Sbohem

--Pohled Marinette--

,,Mami, tak p-proč se s-stěhujeme?'' zeptala jsem se, abych věděla proč opouštím své kamarády a kluka kterého mám ráda.

,,Broučku to ti bohužel neřeknu, ale určitě se ti tam bude líbit.'' kývla jsem a mamka odcházela. U poklopu se otočila a ještě na mě mrkla. Pak zavřela poklop a já začala brečet do posledního polštáře, který tam zůstal.

,,P-proč.. proč mi t-tohle dělají .. p-proč.'' mluvila jsem mezi vzlyky a začínala přemýšlet o svém novém prostředí. Co když se mi tam vážně bude líbit? Co když tam bude vážně sexy kluk? Co když tam budu mít více kamarádů než tady? Honili se mi otázky v hlavě.

,,Broučku máš tu Miu! Pojď se rozloučit!'' zakřičela na mě mamka ze zdola. Počkat. Mia o tomhle věděla? Takže tohle je důvod, proč má špatný den. No nic, jdu se s ní rozloučit.

,,Mio!'' vyletěla jsem ze dveří od domu a Mia mě chytla do náruče a začali jsme se objímat. Obě jsme brečeli a radši jsme nic neříkali. Jen jsme tam stály, objímaly se a brečely. Pak, ale Mia promluvila.

,,Mari budeš mi chybět. Slib mi že mi budeš psát. Alespoň na Facebooku.'' řekla se vzlyky a já jí na to kývla.

,,Broučku už musíme jet.'' řekla mamka a já se rozvzlykala ještě víc, ale najednou přiběhl kluk, kterému jsem neviděla do tváře, ale když se otočil hned jsem veděla kdo to je. Byl to ten nejhezčí kluk na světě, kterého já miluju. Erik.

,,Marinette počkej!'' zakřičel na mě a já vylezla zase ven z auta. Byla jsem ráda že přišel.

,,Přišel jsem se s tebou rozloučit.'' začal vzlykat. On zvlyká!?  Kvůli mě?! 

,,Nebreč nebo začnu i j-já.'' řekla jsem a na konci jsem brečela i já. Začali jsme se objímat a on mi do ucha zašeptal.

,,Mari miluju tě.'' moje srdce bušilo jako splašené a já začala brečet ještě víc, protože opouštím kluka, kterého miluju a on miluje mě. Mohli jsme začít vztah, ale je pozdě. Tak jsem se postavila na špičky a taky mu zašeptala.

,,Taky tě miluju Eriku.'' řekla jsem a dala mu pusu na líco. On si mě přitáhl a dal si mi pusu na pusu. Byl to ten nejhorší, ale i nejlepší den na světě. Mamka na mě zavolala, že už vážně musíme jet a já nastoupila. Řekla jsem ahoj a zamávala jim z odjížděcího auta. Viděla jsem jak se Erik s Miou objímali a zároveň brečeli, ale to bylo poslední co jsem viděla.

,,Mami jak dlouho pojedem?'' zeptala jsem se a mamka ukázala na prstech 2. Hned mi došlo že 2 dny, protože Francie je celkem daleko.

,,Jo aha a kde přesně ve Francii budeme?'' zeptala jsem se znovu.

,,Budeme v Paříži. V zemi zamilovaných.'' řekla svůdným hlasem a já se začala smát. Smála jsem se jako blázen.

                              --O DVA DNY POZDĚJI--

,,Broučku! Vstávej už jsme tady!'' zakřičela mamka, aby mě vzbudila a já si hned otřela oči. Nahnula jsem se k oknu a jediný na co jsem se zmohla byla otevřená pusa. Nikdy jsem si nemyslela že Eiffelovka je tak nádherná. Jeli jsme chvilku a pak jsme zastavili před pekárnou.

,,Tak vítej doma Broučku.'' řekla unavená mamka a začli jsme nosit krabice dovnitř. Mamka mi ukázala kde budu mít pokoj a tak jsem pomalu vyšla po schodech do pokoje.

,,Páni.'' řekla jsem s úžasem. Pokoj byl zařízený. Měla jsem velký pokoj a pak jsem zjistila, že když u postele výjdu ven poklopem mám tam balkon. Balkon jsem vždycky chtěla a nemyslela jsem si že ho budu mít jen pro sebe. Na balkoně bylo lehátko a květiny. Měla jsem tam hezký výhled na Eiffelovku a svou novou školu. Začala jsem si vybalovat a když jsem měla hotovo, tak to tu vypadalo kouzelně. Měla jsem šedorůžový pokoj. Pak jsem si jen lehla na postel a zapla mobil. Otevřela jsem mobil a začala psát Mie.

(M=Marinette, M=Mia)

M: Ahoj Mio!

M: Ahoj Mari! Tak co jaké to tam je? Líbí se ti tam?

M: Zatím jsem viděla jen svůj pokoj, ale musím říct že ten je úžasný. Není větší než jsem měla, ale je útulnější.

M: To jsem ráda, že se ti tam líbí ;) A co nějaký lidi? Znáš tam už někoho?

M:Ne. Zatím jsem nikoho neviděla, ale snad bude všechno v pohodě.

Napsala jsem jí a čekala než odepíše. Když mi odepsala, tak někdo začal zvonit, ale rodiče už spali, takže jsem musela jít otevřít.

M: Promiň Mio, ale někdo zazvonil a já musím jít otevřít. Napíšu ti potom oki?

M: Oki ;)

Souhlasila a já šla otevřít. Když jsem otevřela uviděla jsem nádherného kluka se smaragdovýma očima a zlatýma vlasama. Byl strašně sexy a já si nemohla pomoct a kousla se do spodního rtu.

,,Ahoj! Promiň že zvoním, ale slyšel jsem že se tu přistěhovala nějaká krásná holka a tak jsem se přišel podívat a přivítat jí tu.'' řekl a já se zachichotala. On se jen usmál a podal mi krásnou růži. Dala jsem si ji do vlasů, protože neměla trny.

,,D-děkuju.'' začala jsem koktat, ale proč? Ani před Erikem jsem nekoktala, tak proč koktám před ním? Musím to zjistit, ale pak.

,,No nic. Kdyby jsi něco potřebovala jsme sousedi. Bydlím támhle.'' dořekl to a ukázal prstem na velkou vilu. Já jen otevřela pusu a hned jsem ji zavřela, aby to nevypadalo divně.

,,J-jo .. kdyžtak p-příjdu.'' řekla jsem a oba jsme se usmáli. Už mi jen zamával a odešel. Zavřela jsem dveře a oddechla si. Zapomněla jsem se ho zeptat na jméno a tak jsem jen myslela na toho krásného kluka, který řekl že jsem krásná a dal mi růži. Rychle jsem běžela do pokoje a napsala o něm Mie. Ona po mě chtěla fotku a já ji slíbila, že si s ním udělám. Pak jsem zalezla zase do pokoje a jako rodiče jsem šla spát.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Ahoj Borcí!

Mám tu pro vás slíbenou kapitolu, protože předchozí byla krátká. Takže tohle rozloučení je krátké, protože zase musím do nemocnice. Vůbec se divím že jsem tuhle kapitolu stihla dopsat. Tak se mějte krásně a užívejte zbytek prázdnin! 

-Vaše LadyClaris ;)