Zase mi začal psát. Nebylo to normální psaní a Já si ho nemohla ani bloknout. Co je zač?
Neznámý: Ahoj Princezno.
Neznámý: Co se stalo?
Neznámý: Odepiš nebo k tobě přijdu!
Neznámý: Jak chceš.
Přece nemůže znát moji adresu. ''Ťuk ťuk" ozvalo se...
Tahle kapitola je věnovávána zrovna tobě za krásné podporování :33 Mám tě ráda <33
--Pohled Adriena--
Vzbudili mě paprsky ranního světla. Sedl jsem si na postel a šel k počítači. Zapnul jsem všechny čtyři monitory a uviděl fotky mé prrincess. Každý monitor měl na tapetě Marinette. Všude se jen smála, ale když jsem se podíval na stůl, tak jsem uviděl něco co mě naštvalo a zároveň mě to udělalo smutným. Uviděl jsem fotku, kde jsem já a Marinette v kostýmech berušky a Černýho Kocoura. Já byl Beruška a ona Kocour a já jsem teď i rád, že jsem se pojmenoval Chat Noir.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Marinette to strašně slušelo a já sebe a jí chtěl udělat více kawaii. Vzal jsem si fotku a naskenoval jsem jí do počítače. Dal jsem ji do photoshopu a začal pracovat.
--Pohled Marinette--
Běžela jsem do školy a cestou jsem trefila nějakého člověka. On zůstal na nohou, ale já spadla na zadek a před očima mi svítil nápis, který blikal
TRAPAS! ... TRAPAS! ... TRAPAS!
Najednou jsem před obličejem uviděla cizí ruku. Přijala jsem ji a ten člověk mě postavil na nohy. Chtěla jsem se podívat kdo to byl, ale už odcházel.
,,Ahoj Mari!'' zařval cestou a já tam furt stála na nohou. Měl krásné červené vlasy a já neviděla jeho obličej. Jak vlastně věděl moje jméno?! Zase další kluk, který zná moje jméno, ale já neznám jeho. Je možné že by to byl kontakt známý Chat Noir? Přestala jsem to řešit a běžela do třídy. Přišla jsem těsně před učitelkou a sedla si vedle Alyi.
,,Dobré ráno třído. Prosím řekněte mi kdo chybí.'' řekla učitelka a usmála se. Je to divný, protože obvykle má špatnou náladu. Porozhlédla jsem se po třídě a zjistila kdo chybí.
,,Paní učitelko! Chybí Agreste a Juleka!'' zařvu a ona se na mě podívá a pak se podívá na místo Agresta.
,,Děkuji Marinette, ale bylo by lepší, kdyby si říkala Adrienovi jménem. Navíc bych od tebe potřebovala službičku. Potřebuji aby si zašla za Adrienem a podala mu tyhle papíry.'' ukázala prstem na papíry vedle ní a já ji chtěla zabít. Nechtěla jsem jít za Agrestem, ale přihlásila se Chloe.
,,Paní čelko já dojdu za Adriánkem a odnesu mu to, protože mě určitě uvítá lépe než Marinette.'' řekla a vyplázla na mě jazyk.
,,Souhlasím!'' zařvala jsem a Chloe zdvyhla obočí. S jejími názory moc nevycházím, ale tenhle se mi líbil. Chloe už se chystala pro papíry, ale učitelka ji zastavila.
,,Ne. Půjde Marinette a smiř se s tím!'' řekla učitelka a já ji zabíjela znovu. Chystala jsem spáchat sebevraždu, ale přece se nebudu zabíjet kvůli takovému člověku jako je Agreste.
,,Marinette běž!'' zařvala celkem už naštvaná učitelka a já šla pro papíry. Měla jsem kamenný výraz, ale u dveří ze třídy jsem na ni vyplázla jazyk a Chloe si toho všimla a zdvihla palec nahoru jako náznak ''Dobrá práce!'' a já se udivila a odešla se dveří směr Agrestův palác.
--Pohled Adriena--
Po ani né hodině jsem to měl hotové a podíval se na svůj kawaii výtvor. Byl jsem strašně šťastný a nechal si to vytisknout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem na to pyšný! Podepsal jsem si to, aby to nikdo nemohl okopčit a je to! Ještě jsem to udělal mnohem větší, protože jsem si z toho udělal plakát do pokoje. Najednou někdo klepe na dveře.
,,Pane Adriene jste tady?'' zařval někdo přes dveře a já hned věděl, že to je Nathalie.
,,Ano!'' zařval jsem zpátky a šel otevřít dveře. Otevřel jsem je a tam stála naštvaná Nathalie.
,,Pane Adriene jak to že nejste ve škole?!'' zvýšila na mě hlas a já si vzpomněl. A sakra škola!
,,Dnes už do školy nemusíte, ale přišla sem nějaká vaše spolužačka.'' řekla a odešla. Šel jsem za ní a tam ji spatřil. Stála tam moje milovaná Marinette. Koukala se na mě jako na zvíře a posílala mi hnusné pohledy, ale na Nathalie se usmívala jako anděl.
,,Dobrý den paní, přišla jsem vám ze školy od učitelky přinést tyhle papíry.'' řekla a podala Nathalie papíry. Nathalie se podívala a rychle je schovala. Co to asi je?
,,Děkujeme ...'' řekla Nathalie, ale zasekla se. Chytl jsem Marinette za rameno a řekl.
,,Marinette'' zasmál jsem se, ale ona měla kamennou tvář jako otec.
,,Děkujeme slečno Marinette. Prosím řekněte paní učitelce, že se dneska Adrien do školy nezastaví. Naschle.'' řekla Nathalie a já šel otevřít Marinette dveře. Ani nepoděkovala a rychle běžela odsud pryč.
,,Nathalie co to bylo za papíry?'' zeptal jsem se, ale ona mlčela. Šla do pracovny od otce a nic neřekla. Nevěděl jsem co to je a tak jsem se to rozhodl jít zjistit!
,,Sherlock začíná!'' zařval jsem v pokoji a šel si pro lupu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Ahoj borcí!
Snad se vám tahle kapitola líbila a budete se těšit na další :) Určitě napište comment nebo dejte VOTE budu ráda :) Mějte se hezky a užívejte poslední dny prázdnin!
PS: Tohle je kapitola za pátek, takže v pátek nebude už kapitola! :) Chtěla jsem ji udělat dřív ;)
