--Pohled Marinette--
,,Broučku, musíme ti něco říct.'' dořekli to a já jsem hned věděla co se děje a měla jsem slzy na krajíčku. S plným obličejem slzama jsem začala poslouchat rodiče, abych jim to trochu usnadnila.
,,Stěhujeme se společně do Francie.'' Tak daleko?! Pomyslela jsem si a začala jsem brečet ještě víc, ale to už jsem nevydržela a běžela jsem do svého pokoje, kde to vypadalo jako když jsme se tam přistěhovali.
,,Jak mi to mohli udělat?! Přece ví, že jsem tu ráda a .. a že nechci opustit Miu a všechny mé kamarády!'' řvala jsem po pokoji jako malá a pak někdo zaťukal na dveře. Samozřejmě že to byla máma a snažila se mě přemluvit.
,,Broučku bude se ti tam líbit! Budeme mít skromný byteček a pekárnu a budeš tam chodit zase do školy, kde si najdeš spoustu kamarádů.'' řekla aby mě přemluvila, ale tohle pro mě nestačilo.
,,Mami 1, Nebude se mi tam líbit. 2, Proč se stěhovat do bytu, když jsme teď v domě. 3, Proč se stěhujeme? 4, Miluju své kamarády, kteří jsou tady! a za 5, NIKAM NEJEDU!'' zařvala jsem na mamku, která mi pak vlepila facku, protože jsem na ni zvýšila hlas. Věděla jsem že to rodičům už nerozmluvím a tak jsem chtěla slyšet, alespoň proč se stěhujeme. Musela jsem se s tím prostě smířit.
Ahoj Borcí!
Máte zde další kapitolu! Kapitoly budou vycházet každý pátek a pondělí, protože se mi stala nehoda a musím chodit do nemocnice a musím se uklidnit. Ale i tak se vám snad tahle kapitola líbila a ano vím že je krátká, ale zachvíli jedu zase do nemocnice a tak vám to vynahradím bonusovou kapitolou, která vyjde zítra. Dejte VOTE nebo NAPIŠTE comment.
-Vaše LadyClaris ;)
ČTEŠ
Kočičí Stalker
FanfictionZase mi začal psát. Nebylo to normální psaní a Já si ho nemohla ani bloknout. Co je zač? Neznámý: Ahoj Princezno. Neznámý: Co se stalo? Neznámý: Odepiš nebo k tobě přijdu! Neznámý: Jak chceš. Přece nemůže znát moji adresu. ''Ťuk ťuk" ozvalo se...
