Kočičí Stalker

PROČ!?

--Pohled Adriena--

Vzpomněl jsem si na rok odchodu mojí matky. Sejf se otevřel a já našel složku, kterou nám Mari přinesla. Divné bylo, že když je to ze školy, tak to má v sejfu. Co je tak důležité ohledně školy?! Vzal jsem si do ruky složku a pomalu ji otevíral. Byli tam papíry plné vět a tak jsem začal číst.

,,Milý pane Agreste....." dočetl jsem a zastavoval se mi dech. To nemůže být pravda! Ne.Ne.Ne!

,,PROČ?!" zařvu přes celou místnost a uslyším venku kroky. Zavřu sejf a dám tak zpět složku. Na poslední chvíli vymýšlím kam se schovat a nakonec se schovám pod stůl.

,,Adriene!" zařve člověk, který vstoupí do pracovny.

,,Vím, že tady jsi! Viděl jsem kamery ty zmetku!" zařval ještě víc a já poznal, že to je můj otec. Postavil jsem se ke stolu a uviděl rozzuřeného otce.

,,Co si to dovoluješ k vlastnímu otci! Si nevychovaný spratek!" pracovnou se ozvalo plesknutí. Spadl jsem na zadek se slzami v očích.

,,Ty si nikdy nebyl můj OTEC!" slovo otec jsem zařval co nejvíc a mu do ksichtu.

,,Ty.. ty jsi zrůda! Nedivím se.. že.. od tebe matka odešla!!" už mi došel dech a rozeběhl jsem se k sobě do pokoje. Vzal jsem si mobil a šel na Facebook. Podíval jsem se na Instagram a uviděl jsem, že Mari postla novou fotečku. MARI! Ano MARI! Musím jít za ní! Ona mi pomůže!

Marinette je online

Chat Noir: Ahoj Mari, jsi tady? Potřebuji od tebe pomoc!

Přečteno

Chat Noir: Prosím je to důležité!

Přečteno

Chat Noir: Dobře jdu k tobě čekej mě tam.

Přečteno

--Pohled Marinette--

On půjde zase ke mně! Rychle musím zavřít okna a dveře! Prostě vše co jde otevřít! 

,,Kde mám klíče?! Zrovna, když je člověk potřebuje se ztratí! Jste fakt zrádcové klíče!" řeknu a začnu klíče hledat. Pak, ale slyším jen otevření poklopu do mého pokoje. Stál tam. Ten v černém. Musím přiznat, že při denním světle mu to sluší. Ne! Vlepila jsem si facku a Kocour ke mě přiběhl.

,,Co děláš! Proč se biješ! Jseš pitomá nebo co?!" zaječí na mě a dotkne se mé tváře. Cítila jsem jak je křehký a bezmocný. Něco hrozného se mu stalo a já se rozhodla mu pomoct, ikdyž vlezl do mého domu. 

,,Ták Kocoure co se stalo?" zeptala jsem se a usmála jsem se na něj. Nadzvedl obočí, ale pak mi úsměv oplatil.

,,Řekl ti už někdo, že máš strašně hřejivý úsměv?" řekl a já přikývla.

,,Kdo?!" zeptal se zmateně a já se rozesmála.

,,Co je vtipné...?" zeptá se a já se přestanu smát.

,,Kdo? Ty. Jsi první kdo mi tohle řekl." usmála jsem se na něj a on mě objal. Objetí jsem mu zopakovala, ale pak mi došlo co mi předtím udělal a že se mi vloupal do domu. Odstrčila jsem ho od sebe a kývla hlavou, ať mluví.

,,Víš... jedna krásná holka jako ty k nám domů přinesla věci ze školy a moje "chůva" mi to nechtěla ukázat. Nevěděl jsem proč a tak jsem začal hledat v otcově pracovně, kde jsem si myslel, že to bude. Dlouho jsem hledal a nakonec jsem našel sejf za obrazem mé...." tady se mu zastavil hlas a já zjistila, že už mluvil asi moc. 

,,Matky..?" zeptala jsem se a on přikývl. Zdálo se mi to nebo jsem u něj viděla i slzu? To je jedno. Teď mu chci hlavně pomoct. Kývla jsem hlavou, aby pokračoval a on zase začal mluvit.

,,Otevřel jsem sejf a tam byli ty věci ze školy. Nakonec jsem zjistil, že to nebyli věci ze školy, ale někdo to dal do školy, protože zapomněl adresu. Věděl, že tam chodím do školy a myslel že to pak někdo odnese k nám domů. To se pak stalo. A ... a ..." zase se mu jakovy "rozkřápl" hlas a já ho začala hladit po zádech.

,,A .. já zjistil, že ty věci byli od ..."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

To vás napínám co? Za to mě budete mít hrozně rádi :)

-LadyClaris ;)