Deník královny

Odjezd

2. července 1732
Milý deníčku
Je brzo ráno a já za chvíli odjíždím do sousedního království za svým snoubencem. Jaká byla cesta napíši až tam přijedu.

Rychle jsem uchovala deník do jedné z truhel, které si beru s sebou. Ještě naposledy jsem se podívala do zrcadla. Oblečena jsem byla podle poslední módy. Své blonďaté vlasy jsem měla vysoko vyčesané a byly do nich dané ozdobné květiny. Na sobě jsem měla žlutorůžové šaty a pod nimi korzet kvůli kterému jsem nemohla pořádně dýchat. Sešla jsem schody a šla jsem se rozloučit se svou matkou a otcem, kteří na mě čekali v přijímacím salonku. Objala jsem se s otcem a ten mi řekl:
"Jsem na tebe hrdý Audro. Dělej čest naší rodině"
"Neboj se papá. Budu." Řekla jsem se slzami v očích.
Přistoupila jsem k matce a také ji objala. Políbila mě na tvář a pak s vážným výrazem řekla:
"Slib mi Audro, že budeš dobrou manželkou a že se budeš chovat tak, jak jsme tě vychovali. Buď s ním šťastná."
"Nebojte mamá, budu šťastná." Řekla jsem a doufala, že to bude pravda.
Odstoupila jsem od matky a vydala se ke dveřím. Před naším sídlem byl již připraven nádherný kočár s čtyřspřežím. Nastoupila jsem do kočáru a usadila jsem se naproti svým dvěma společnicím, které mě měly doprovázet cestou do mého nového domova. Naposledy jsem zamávala svým rodičům a pak jsem jim zmizela za zatáčkou.

Cesta ubíhala pomalu a i když jsem měla v kočáře své komorné začínala jsem se nudit. Chvílemi jsme se spolu bavily, pak jsme hrály karetní hru, ale nejčastěji jsme spaly nebo jenom koukaly z okénka.

Za dva dny jsme dorazily na hranice s našimi sousedy. Zde jsem se musela rozloučit se svými komornými a opustit tak poslední zbytek domova.
Nasedla jsem do přiraveného kočáru i s vévodou Galarenem který je (jak jsem se později dozvěděla) osobní rádce prince Filipa.

"Hraběnko" uslyšela jsem poprvé vévodou Galarena promluvit "za chvíli jsme na zámku" řekl a já se pozorně zadívala z okénka. Hned jak jsme vyjeli z lesa uviděla jsem krásný zámek, který byl jako z pohádky. Nebyl moc veliký, ale vypadal překrásně.
Na nádvoří už čekali místní šlechtici aby mě přivítali. Dávali mi květiny a blahopřáli mi k zásnubám. Na všechny jsem se mile usmívala a snažila se vypadat vznešeně a mile. Hned jak jsem vešla do zámku nějaký sluha mi vzal z ruky květiny a odcházel s nimi pryč.
"Hraběnka Audra Lilian Conradine Balská"
křikl muž, který měl na starosti ohlašování hostů a dveře do trůního sálu se otevřely.

Tak tady máte další kapitolu. Doufám, že se líbila. Určitě mi do komentářů  napište co si o mé knížce zatím myslíte.
Díky