Deník královny

Klid před bouří

Z návratu do paláce jsem měla opravdu veliký strach, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Šlechta jako by se, za tu dobu, co jsem byla pryč, uklidnila. Jediné, co mi dělalo starosti, byla arcivévodkyně d’Pelleoren. Neustále o mě šířila směšné pomluvy. Bylo to stále horší a horší. Můj choť byl stejný jako obvykle. Nic se mezi námi nezměnilo. Jediné, co bylo trochu lepší, byli ostatní šlechtici. Arcivévodkyni neměli rádi více než mě.
Každý den v paláci byl nudný a stejný jako ten předchozí.  Od té doby, co jsem se vrátila do paláce si nechávám ušít každý den nové šaty. Musím vypadat lépe než arcivévodkyně.

30. prosince 1734
Milý deníčku
Zítra se koná slavnostní večírek u příležitosti nového roku. Bude to, jako každý rok, veliká oslava. Nechala jsem si na ní ušít nové šaty. Musím vypadat dobře. Budou tam pozvaní všichni šlechtici z celé země. Doufám, že udělám dobrý dojem. A ještě něco ti deníčku musím říct. Arcivévodkyně d’Pelleoren je těhotná. S králem. Modlím se, aby to nebyl chlapec, jinak bych byla v koncích. S mým manželem je to pořád stejné. Král se již začíná zajímat. Co se děje. Nikdo tu nechápe, že to není má vina.

Druhý den ráno jsem se oblékla ještě do obyčejných šatů a vydala se na snídani. Celý palác se připravoval na dnešní večer. Všude pobíhalo služebnictvo a připravovalo dnešní slavnost. Už teď jsem byla velmi nervózní. Bylo mi jasné, že se na mě budou všichni dívat.

Zbývala mi asi hodina na přípravu. Na sebe jsem si oblékla své nové šaty. Měly velmi širokou suk i a úzký pas. Moc se mi líbila jejich fialová barva. Doufala jsem, že budu jediná, kdo bude mít takovou barvu.
Přišla jsem do předsálí velkého sálu můj manžel tam na mě již čekal.
„Moc vám to sluší, má drahá.“ Řekl princ.
„Děkuj vám za kompliment.“ Řekla jsem, a přitom se lehce poklonila.
„Mimochodem“ řekl princ „v sále vás čeká překvapení“ dodal s lehkým úsměvem. Takhle jsem ho nikdy neviděla. Nepamatuji se, kdy se naposledy usmíval. Bylo to od něj milé. Těšila jsem se, co mě tam čeká. Můj manžel mi nabídl rámě a společně jsme vstoupili do sálu. Celý sál se nám poklonil a my se vydali k našim připraveným trůnům. Vyčkali jsme příchodu krále a pak jsme se posadili.
První tanec jako obvykle tančil král s arcivévodkyní. Pak jsem tančila já s manželem a pak se dali do tance všichni. Po tanci jsem se dala do řeči s některými šlechtici. Většina z nich mi pochvalovala mé šaty nebo účes. Byla jsem ráda, že jsem se všem líbila. Procházela jsem po sále a zdravila jsem se se všemi hosty, některým jsem přála šťastný nový rok a s některými jsem je prohodila pár zdvořilých slov. Po nějakém čase jsem již byla unavená z konverzace, a tak jsem si vzala sklenku šampaňského a stoupla jsem si dál od lidí. Najednou mi někdo poklepal na rameno. Moc jsem se lekla, a tak jsem se prudce otočila. Za sebou jsem spatřila někoho, koho bych zde nikdy nečekala. Stála tam má sestra Clara. Hned jsem jí objala a pro jednou jsem se nestara, že bych se mohla chovat nevhodně.
„Co tady děláš?“ řekla jsem nadšeně
„Tvůj choť mě pozval.“ Odpověděla mi.
„Nemůžu uvěřit tomu, že tě konečně vidím. Tolik jsi mi chyběla“ řekla jsem a znovu jí objala.
„Ty jsi mi také moc chyběla“ řekla mi „vypadáš jinak.“ Dodala. Teprve teď jsem si jí pořádně prohlédla. Měla na sobě poměrně obyčejné šaty. Takové bych si na sebe nevzala ani kdybych nebyla na plese. Paruku na sobě neměla a líčení téměř žádné. Oproti mně vypadala velmi chudě. Nechtěla jsem na to poukazovat, protože mi bylo jasné, že v mé rodné zemi je móda trochu rozdílná, ale mohla se obléknout lépe. Můj a její vzhled jsem nechtěla nijak zvlášť rozebírat, a tak jsem se rychle snažila vymyslet jiné téma na rozhovor. Ovšem Clara pokračovala:
„Vypadáš jako královna. Ale podle mě je to docela přehnané. A ta paruka je opravdu příliš vysoká.“ Řekla, a přitom lehce zamlaskala.
„Oblékám se přesně jak se sluší. Budu královna a podle toho se také chovám a oblékám.“ Odpověděla jsem jí víc drze, než jsem původně zamýšlela. Překvapeně zamrkala. Nebyla zvyklá, že jsem jí odporovala. Vždy jsem jí ve všem poslouchala a vždy jsem s ní souhlasila. Tentokrát jsem ale věděla, že mám pravdu.
„No dobrá. Když myslíš“ řekla trochu dotčeně „a jak se ti daří v manželství. Slyšela jsem, že máte s manželem nějaké potíže……“
Povídaly jsme si spolu skoro celý večer. Po nějaké době za mnou přišel vévoda Galaren.
„Omlouvám se, že vás ruším, ale někteří šlechtici si stěžují, že jim nevěnujete svou pozornost, madam.“ Řekl potichu.
„O jistě. Samozřejmě. Omluvíš mě na chvíli Claro?“ požádala jsem ji
„Ovšem.“ Řekla mi.
Po zbytek večera jsem se snažila dohnat to, co jsem doposud zanedbávala. Moc dobře jsem si uvědomovala, že nesmím u šlechticů upadnou více v nemilost. V jednu chvíli jsem měla pocit, že mě někdo pozoruju. Otočila jsem se směrem, kde jsem si myslela, že dotyčná osoba stojí a opravdu. Arcivévodkyně mě probodávala pohledem. Zle jsem se na ní usmála a pokračovala v hovorech se šlechtici. Párkrát jsem si zatančila s manželem a několikrát s jinými šlechtici. Každou chvíli jsem si brala novou a novou skleničku šampaňského. Ani jsem si to neuvědomovala, ale začínalo mi pomalu stoupat do hlavy. Rozhlédla jsem se po sále, abych se podívala s kolika šlechtici jsem si ještě nepromluvila a všimla jsem si, jak má sestra stojí osamocená v rohu. Byla jsem smutná z toho vidět jí takhle osamocenou. Přijela sem jen kvůli mně a já na ní měla jen tak málo času. Přišla jsem k ní a dala se s ní do hovoru. Bylo vidět, že je šťastná, že jsem zase přišla. Bavily jsme se spolu o různých věcech až najednou se mě zeptala na něco, co bych od ní vůbec nečekala.
„Jak tu vůbec můžeš žít mezi takovými lidmi. Jsem tu teprve pár hodin a už se těším domů. Všichni jsou tu zlí, závistiví, nepřející a falešní. Dívají se tu na mě zle jenom proto, že nemám nádherné šaty. Už se ti nedivím, proč se oblékáš tak vznešeně.“ Řekla.
Usmála jsem se na ní a jelikož jsem již byla v celkem veselé náladě, odpověděla jsem jí celkem vesele: „Tak samozřejmě, že není lehké tu bydle, ale zvykla by sis. Opravdu to není tak hrozné. Časem se naučíš všechny ty jejich zlé pohledy nevnímat. Navíc je tu spousta možností, jak se jim vyhnou nebo se zabavit jinak.“ Řekla jsem se širokým úsměvem a přitom jsem si vzala od procházejícího sluhy další skleničku šampaňského.
„Neměla bys tolik pít“ pokárala mě sestra „není to pro tebe dobré.“ Dodala zachmuřeně
„Neboj se o mě sestřičko. Přece jen od té doby, co jsme se viděly naposled jsem vyrostla.“ Řekla jsem a snažila se, aby to znělo vážně.
„O tom nepochybuji“ řekla „ale přesto bys…“ Svou větu nedořekla, protože k nám přistoupil král a požádal mě o tanec. Dala jsem sestře svou skleničku a přijala královo rámě.
„Jak se vám líbí ples?“ zeptal se mě během tance
„Je překrásný.“ Řekla jsem
„Viděl jsem, že jste se zde potkala se svou sestrou. Pozvala jste ji sem?“ zeptal se mě
„Ne, vaše veličenstvo. Můj choť jí sem pozval, aby mi udělal radost. Je to od něj moc milé, nemyslíte?“ zeptala jsem se
„To jistě ano. Ale mě by nejvíce potěšilo, kdybych se dočkal následníka trůnu:“ dodal celkem nazlobeně.
„Vaše veličenstvo, velmi nerada bych vás zklamala. Buďte si jist, že udělám vše po to, abych vás, co nedříve potěšila.“ Řekla jsem opatrně.
„To rád slyším“ řekl král „nerad bych podnikal nějaká další opatření. Jestli mi rozumíte, madam.“ Dodal.
„Samozřejmě, vaše veličenstvo, nemusíte mít obavy.“ Odpověděla jsem tiše. Moc dobře jsem si uvědomovala, co by to znamenalo.

Zbytek tance jsme už nemluvili.
Po tanci jsem hledala Claru, ale jeden sluha mi vzkázal, že již odešla do svého pokoje. Poděkovala jsem mu za to, že mi předal vzkaz a šla jsem najít hraběnku de Joalen, protože jsem se chtěla bavit a zapomenou na můj nepříjemný rozhovor s králem.
„Tady jste“ řekla hraběnka de Joalen, když jsem k ní přicházela „celý večer jsme se neviděly.“ Dodala
„To ano. Byla jsem velmi zaneprázdněná.“ Řekla jsem jí.
„Nechtěla byste jít hrát do salonku kostky?“ zeptala se mě
„Ano moc ráda. Ale až po ohňostroji. Celý večer se na něj těším.“
„Já také“ řekla „nevíte kdy bude?“ zeptala se
„Přesně o půlnoci.“
„To bude za 15 minut.“ Řekla nadšeně
„Skvělé!“ Odpověděla jsem s úsměvem.
Ohňostroj byl nádherný. Tak krásný ohňostroj jsem nikdy neviděla. Byl opravdu hodně barevný a měl spoustu zajímavých tvarů.

Po ohňostroji jsem šla do salónku s hraběnkou de Joalen. Přišla tam spousta šlechticů a krupiéři. Sedli jsme si ke stolu a začali jsme sázet. Hra mi šla víc než dobře. Vyhrála jsem spoustu peněz. Celý večer jsem se výborně bavila. Šampaňské teklo proudem, všude bylo dobré jídlo a šlechtici se po dlouhé době bavili uvolněně.