Deník královny

Královský posel

8. srpna 1732
Už jsem tu více jak měsíc a je to pořád stejné. Princ si mne nevšímá a odmítá se mnou sdílet manželské lože. Včera jsem dostala dopis od matky,kde mě kárá za to, jak si vedu v manželství. Také se tu hrozně nudím. Alespoň tu mám lady Marrison, která se stala mou dobrou přítelkyní. Jinak se mám ale velmi špatně. Učím se místním zvykům a výuka je to jediné co dělá můj život zde alespoň trochu zajímavým.

Zvedla jsem se a odebrala se na snídani. Princ tu jako obvykle není pomyslela jsem si a znuděně jsem usedla na židli. K mému překvapení princ přišel v půli snídaně
"Omlouvám se za mé zpoždění, madam" uklonil se mi a usadil se na svou židli. Byla jsem z jeho příchodu velmi překvapena a tak jsem se z mohla jen na:
"Omluva se přijímá, princi. Jsem poctěna, že se mnou posnídáte"
"Též je mi ctí" odpověděl a celou snídani již nic neřekl. Občas jsem se na něj podívala. Vždy mi můj pohled oplatila a lehce se na mě usmál. Třeba se mi podaří mezi námi navodit konverzaci. Dnes však ne.

Po snídani jsem se rozhodla, že se půjdu projít do zahrady. Moc jsem si to tam oblíbila a nechala jsem si tam postavit krásný bílý altánek do kterého moc ráda chodím. Vzala jsem si do něj svou oblíbenou knihu posadila se na zdobenou židli a nastavila svou tvář sluníčku. Začetla jsem se do své knihy a tak jsem ani nepostřehla, že se ke mě přiblížil sluha.
"Vévodkyně de Lorrane máte se dostavit do trůního sálu" řekl a znovu se uklonil.
"Děkuji" řekla jsem a dala mu svou knihu aby mi jí odnesl de komnaty.

Když jsem vstoupila do trůního sálu stál tam princ Filip, vévoda Galaren a ještě jeden muž kterého jsem neznala. Uklonila jsem se a řekla jsem:
"Děje se něco, princi?"
"Ano má drahá, byla byste tak laskava a přistoupila blíže?" Řekl princ.
Má drahá? Tak mi řekl poprvé. Co se to u všech svatých děje?
"Samozřejmě" pousmála jsem se a přistoupila blíže.
"Přijel k nám posel krále Jakuba II. A nepřináší nám dobré zprávy" řekl princ poněkud přiškrceným hlasem.
"Snad se nestalo něco králi" pronesla jsem nahlas svou obavu.
"Ne králi ne ale jeho výsosti princi Jakubovi. Synovi krále a bratrovi vašeho chotě" promluvil nečekaně králův posel.
Moc jsem se polekala vůbec jsem nevěděla co se stalo a jestli je to vážné.
"Co se mu stalo?" Zeptala jsem se s  nadějí v hlase. Snad to nebude nic vážného.
"Zemřel, madam" odpověděla zachmuřeně posel.
Vyřešila jsem oči a nejspíše jsem i zbledla, protože ke mě rychle přistoupil princ a opatrně mi pomohl se posadit na nejbližší židli. Poslal komornou pro sklenici vody a když ji komorná přinesla sám mi jí podal.
"Co se stalo?"zeptala jsem se potichu.
"Nikdo neví, má vévodkyně, nejspíše černý kašel. Podle lékařů se nachladil  na lovu a odmítal se léčit, až ho nemoc přemohla."odmlčel se a pak pokračoval o něco více potichu.
"Král teď nemá dědice a jelikož je váš choť jediným žijícím mužským potomkem krále Jakuba II. nastoupí na trůn místo zesnulého prince Jakuba. Kéž je mu země lehká" dodal posel a mě v tu chvíli došlo co se stalo. Můj manžel nastoupí na trůn a já budu po jeho boku jako jeho manželka. Jako královna. Ta představa mě vyděsila. Nechci být královnou neumím vládnout a nechci žít v královském paláci. Udělalo se mi nevolno při představě toho, co vše mě jako královnu čeká. Vstala jsem ze židle a uklonila jsem se.
"Omluvili byste mě prosím? Udělalo se mi nevolno" řekla jsem potichým hlasem a doufala jsem, že má prosba bude vyslyšena.
"Ovšem má drahá" řekl princ a pokynul mi rukou.
"Děkuji vám" uklonila jsem se a spěšně opustila místnost. Vydala jsem se do svých komnat. Sedla jsem si do křesla a dala si hlavu do dlaní.
Co se mnou jenom bude?

Tak a je to tady. Co si zatím myslíte o vývoji událostí? Myslíte si, že bude Audra dobrá královna?
Díky za přečtení další kapitoly 😉