Deník královny

Princezna de Lorrane

28. listopadu 1732
Milý deníčku
Dnes byl celkem poklidný den. Venku je velmi ošklivé počasí, a tak nemohu chodit do zahrady, to mi ale tolik nevadí, protože jsem se velmi sblížila s hraběnkou de Joalen a princeznou d’Lorest. Trávíme spolu spoustu času. Velmi si s nimi rozumím. Mají stejný vkus pro módu jako já. Poradily mi skvělého kadeřníka, od kterého si nechávám dělat nádherné paruky. I nového krejčího mi poradily. Bez nich bych byla tu úplně ztracená.
A abych nezapomněla, zítra se koná svatba princovy sestry. Bude si brát hraběte Gorniho. Prý je ze severní části země. Jsem na něj docela zvědavá. Dokáži si živě představit, že úplně stejně byli všichni zvědaví i na mě.

Druhý den ráno vše probíhalo stejně jako doposud. Hned po snídani mě komorné oblékly do šatů a nechala jsem si obléknout světle béžové skoro až tělové šaty, bílou vysokou paruku a doplnila jsem to vhodnými šperky a výrazným líčením. Vypadala jsem vskutku královsky. Na svatbu bylo pozváno mnoho významných hostů, a tak je samozřejmostí, že musím vypadat dobře.

Sešla jsem po schodech do velkého a zamířila do kostela. Přede dveřmi na mě čekal můj manžel. Lehce jsem se uklonila a chtěla jsem něco říct, jenže jsem to už nestihla, protože se otevřely dveře a očekávalo se, že vstoupíme. Po rudém koberci jsme před zraky všech šlechticů došli až k připraveným židlím vedle králova trůnu. Celou cestu jsem slyšela vzrušené šeptaní a mnohokrát jsem zaslechla své jméno nebo svůj titul. Usmívala jsem se od ucha k uchu a doufala, že působím dobře. I když podle ohromených a závistivých pohledů ostatních šlechtičen si myslím že ano. Když jsme došli k židlím usadili jsme se na ně a očekávali až pověřený komoří ohlásí příchod krále. Když se tak stalo vstali jsme uklonili se. Jako členka královské rodiny jsem s princem nemusela čekat až král přijde k trůnu a posadí se, ale mohla jsem se z úklony zvednout již dříve. Zvedla jsem se, když mi přišlo, že už se klaním dostatečně dlouho a vzhlédla jsem ke králi. Byl asi v půli místnosti. Princ již také stál vzpřímeně, a tak jsem byla ráda, že jsem se nenarovnala příliš brzy. Král ke mně přišel a políbil mi ruku znovu jsem se lehce uklonila a čekala jsem, až se posadí, abych si mohla sednout také. Když se tak stalo všichni šlechtici v místnosti se zvedli z úklon a očekávali příchod princezny de Lorrane a jejího nastávajícího manžela hraběte Gorniho. Varhaník spustil svatební píseň a dveře od kostela se otevřely. V nich stáli snoubenci a za potichého mumlání přítomných v sále se rozešli ke knězi, který už na ně čekal před oltářem. Moc dobře si pamatuji, jak jsem byla nervózní při své svatbě já. Princezna vypadala velmi rozrušeně. Všechny oči v sále se upíraly hlavně na ní. Já se však dívala na jejího snoubence. Byl celkem pohledný. Rozhodně mnohem více než můj manžel. Při myšlence na svého manžela jsem se zarazila. Vždyť jsme ještě nesplnili manželské povinnosti! V tu chvíli jsem si uvědomila, že jestli princezna de Lorrane otěhotní dříve než já, nebude to pro mě vůbec dobré. Lidé mě nebudou mít rádi mnohem více než doposud. Zhrozila jsem se při představě, že by král mohl náš sňatek zrušit. Sice se mi tu vůbec nelíbí a ráda bych jela domů, ale takovou ostudu bych své rodině nikdy neudělala. Vůbec jsem se nesoustředila na slova, která kněz pronášel a přemýšlela jsem, co se mnou bude, pokud opravdu otěhotní dříve než já. Asi si budu muset promluvit s princem i když to nebude vůbec jednoduché, protože ho vůbec nevídám.

Po obřadu jsme se odebrali do jídelního sálu, kde se konala slavnostní hostina. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu, a tak jsem z každého chodu pouze ochutnala.  Po jídle jsme se odebrali do tanečního sálu. První tanec patřil jako již tradičně patřil novomanželům. Pak se dali do tance všichni. Jednou jsem tančila se svým manželem a pak ještě s pár šlechtici, jinak jsem většinu času trávila v přítomnosti hraběnky de Joalen. Odpoledne uteklo jako voda a k večeru jsme se opět sešli v salonku a hráli kostky. Zase jsem vyhrála spoustu peněz. Moc jsem si večer užila i když mi v hlavě neustále vířily nepříjemné myšlenky. Rozhodla jsem se, že je zaženu několika skleničkami šampaňského. Z pár nevinných skleniček se stalo nebezpečné množství. Smála jsem se úplně všemu a přišlo mi, že ze světa zmizely všechny problémy. Hrál jsme až do svítání. Celo tu dobu jsem nemyslela na problémy, které přinese zítřek.

Ráno mě vzbudila silná bolest hlavy a tiché mumlání u mě v komnatě. Po chvíli hraběnka Sharatova odhrnula závěs kolem mé postele a mě do očí vnikly nepříjemné paprsky slunce. Zamžourala jsem proti nim a přála si, abych v noci tolik nepila. S obtížemi jsem vylezla z postele a nechala se obskakovat jako obvykle. Celé ráno jsem měla jako zahalené v mlze. Komorné mi sice přinesly čaj, který mi měl pomoci od bolesti hlavy, ale moc nefungoval. Snídaně jsem se ani nedotkla. Po snídani jsem si lehl na svou pohovku v salonku a užívala si ticho, dokud nepřišel vévoda Galaren.
„Madam“ začal mluvit až příliš nahlas „přála jste si abych vás informoval o“ odmlčel se a pak o něco tišeji dokončil „princezně de Lorrane a jejím novomanželi.“
Vážně? To jsem si opravdu přála? Nechci o nich vůbec nic slyšet.
„Jste si jist? Nepamatuji se, že bych se o něco takového prosila.“ Řekla jsem
Odkašlal si a pak pokračoval:
„Přála jste si, abych vás informoval o průběhu jejich svatební noci.“
Prudce jsem se posadila a úplně jsem zapomněla na bolest hlavy:
„O jistěže že ano“ zalhala jsem „už si vzpomínám.“
„Vše proběhlo v pořádku. Jejich manželství je naplněno“ Řekl mi potichu.
Skvěle. Pomyslela jsem si. Já mám vážně smůlu. Proč jenom já? Co se mnou teď bude? V hlavě se mi začalo honit nebezpečné množství myšlenek. Zavřela jsem oči a skoro šeptem řekla „Děkuji vám. Můžete jít“
Vycouval z místnosti a zavřel za sebou dveře. Lehla jsem si na pohovku a pevně stiskla víčka k sobě. Co se mnou jenom bude. Jestli princezna otěhotní bude mé postavení u dvora ještě mnohem těžší než doposud. Budu si muset promluvit s Filipem. A to neprodleně.

30. listopadu 1732
Milý deníčku
Po celém paláci už se ví, že manželství princezny de Lorrane a hraběte Goviniho bylo naplněno. Jsme z toho nešťastná. Všichni se mi za zády smějí. Také jsem mluvila se svým manželem. Sdělila jsem mu v jak špatné situaci se nacházím. Slíbil mi, že se s tím pokusí něco udělat. Doufám, že tak učiní. Jedinou podporou zde mi je hraběnka de Joalen. Nevím, co bych tu bez ní dělala.

Konečně je tu další kapitola. Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale první týden ve škole je vždy hektický. Doufám, že se vám kapitola líbila a děkuji vám na víc jak 300 přečtení.