Deník královny

Svatba

A je to tady. Dneska se vdávám. Mám z toho hrozný strach. Moje komorné mne již nastrojily do nádherných bílých šatů a vyčesaly mi vysoký účes. Vypadám nádherně. Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla. Jsem hrozně moc nervózní. Sice vypadám nádherně, ale co když se mi stane něco nečekaného. Co když zakopnu nebo něco hůř? Mám opravdu příšerný strach.

Sešla jsem dolů ze schodů. Před zámkem už stojí připravený kočár. Princův kočár už tu není a tak předpokládám, že již odjel do kostela.
Nasednu do kočáru a sevřel v pěstem část látky ze svých šatů. Kočár se dá do pohybu a já zavřu oči. Už není cesty zpět.

Před kostelem je hrozně moc lidí. Šlechty ale hlavně prostých lidí. Jdu pomalu po rudém koberci a modlím se, abych nezakopla. Uvnitř v kostele jsou už jen šlechtici oblečení v přepychových róbách. Všichni se na mě dívají. Jdu středem kostela a pomalu se blížím ke svému snoubenci. Podívá se na mne a lehce se usměje, pak vyndá z kapsy kapesník a otře si jím čelo. Vypadá hodně nervózně. Kněz mluví přísahy a modlitby v latině a já se ho snažím poslouchat, ale jde to těžko. Jsem unavená a v korzetu se mi špatně dýchá. Naštěstí už dochází k výměně prstýnků. Princ mi navlékne zlatý prstýnek s kamínkem a já jemu také. Teď nadešel čas k polibku. Nakloní se ke mě a já pomalu zavírám oči. Jeho rty se zlehka dotknou těch mých a hned se zase odtáhnou.

Na slavnostní hostině nám patří první tanec. Pře tanci se na sebe skoro vůbec nedíváme. Připadám si zvláštně. Všechny oči se upírají na mě a na prince. Po tanci si oddechu a pomalu se přesouvám k jídelnímu stolu. Jdu kolem nějakých dam a zaslechnu jejich rozhovor:
"Princ se netváří moc štasně"
"Máš pravdu"
"A ty se mu divíš? Já bych také nebyla šťastná kdyby mi domluvili sňatek s nějakou cizinkou."
.......
To mě docela zamrzelo, ale neměla jsem čas nad tím přemýšlet, protože již začala hostina. Jídla a pití byly plné stoly. Po chvíli jsem byla plná, ale ze slušnosti jsem po troškách jedla pořád. Všechny šlechtičny v místnosti na mě pořád vrhaly zlé pohledy a já se začínala cítit opravdu špatně. Naštěstí se hostina začala chýlit ke konci.

Po hostině nás pár vybraných šlo doprovodit na manželské lože. Svlékli nás z šatů a oblékli do nočních košil. Pak nás přikryli peřinou a popřáli nám dobrou noc. Čekala jsem co se bude dít, ale princ Filip mi jen políbil ruku a řekl
"Dnešek byl dlouhý den. Jsem velmi unaven. Dobrou noc."
"Dobrou noc i vám" řekla jsem a začala pomalu usínat.

A máme tu konečně svatbu. Co si o tom zatím myslíte?