×You make me Strong...× Louis Tomlinson CZ

2.část ×Kdybys tak věděla beruško×

Lyra

Celá udýchaná usazuju Becu do auta a zapínám pásy na její sedačce. Sama se připoutám a rychle se rozjíždím. Málem srazím Louise. Ve zpětném zrcátku vidím, jak naštvaně kope do kamínků. Utekla jsem. Pro teď. Budou mě hledat když ví kde jsem teď. Zajíždím do garáže vypínám motor. Beru Becu společně s nákupem do náruče a nastupujeme do výtahu. Musím odtud. Balím si věci pro sebe a Becu. Mám zarezervované letenky. Za mámou do Sydney. Bydlí tam s Ronaldem jejím třetím manželem. Pak mě napadá, že mohly zajít na úřad a zjistit si všechno o mě. Beru telefon a volám svojí kamarádce Dorys.

„Ano zlato" bere to téměř okamžitě.

„Hele já teď nemůžu moc mluvit ale, kdyby se tě někdo ptal na informace o mě nedávej nikomu nic jasný" vysypu ze sebe a zavírám kufr.

„Pozdě. Byly tu dva kluci s malou holčičkou. Ptali se na telefonní číslo a adresu. Zrovna odešli"

„Sakra" Mám chuť něco nakopnout ale jdu rychle převléct sebe i Becu. Zvoní mi telefon. Bez rozmýšlení to beru.

„Lyro" ozve se Louisův hlas a já to ihned pokládám.

Do jedné ruky beru Kufr a do druhé Becu. Výtah jede strašně pomalu. Zapnu Becu do sedačky a zavazadlo hodím do kufru. Otevírám vrata garáže a Louisovo auto zrovna přijíždí. Louis vystupuje a auto ještě málem ani nezabrzdí.

„Lyro, stůj" zakřičí, ale já ho neposlouchám a nasedám do auta. Snaží se mě zastavit, ale nakonec odjíždím ulicí směrem k letišti. Usadí nás do letadla, ale ještě čekáme. Konečně po dvaceti minutách se letadlo odlepí od ranveje a my letíme pryč z NY. Pryč od Louise a pryč od našeho štěstí. Pohladila jsem Becu po vláscích a usmála se na ni. Po několika hodinovém letu jsme přistáli a táta pro nás přijel na letiště. Doma když jsem vybalovala mi začal zvonit mobil. Byl to Louis. Teď už mu nemůžeme ublížit, když jsme pryč tak proč mu neodpovědět na pár otázek. Vzala jsem to.

„Ano?" ozvala jsem se.

„Lyro lásko pane bože kde jste, musím vás vidět tebe i malou" začal vyzvídat.

„Loui jsme v pořádku a jsme v bezpečí neboj se nás a nemůžeš nás vidět prostě to nejde jsme daleko od tebe. Pošlu ti fotku mě a Becy ale víc pro tebe udělat nemůžu omlouvám se moc mě to mrzí ale vážně to jinak nejde. Kdybychom se setkali mohlo by se stát něco strašného" snažila jsem se zachránit.

„Co strašného by se mohlo stát Lyro? Řekni co" vyzvídal dál.

„Mohl by nám někdo ublížit víš. Moc mi chybíš miláčku. Chtěla bych být u tebe a chtěla bych ti sedět na klíně. Ty bys mi zpíval a já tě objímala. Moc mi to chybí, víš. Miluju tě. Sbohem"rozplakala jsem se.

„Ne Lyro miluju tě. Lásko nepokl..." nedořekl, protože jsem mu to položila.

Plakala jsem jako malé dítě. Bože za co mě trestáš. Přiběhla ke mně Beca a zatahala mě za kalhoty.

„Maminko to byl táta?" zeptala se.

„Ano lásko vzkazuje ti, že tě moc, moc miluje a že se těší, až se vrátí domů" vzala jsem ji do náruče a začala jsem ji pusinkovat po celém obličeji.

„A posílá ti spousty pusinek" zasmála jsem se a znovu ji začala pusinkovat.

Beca se smála a já si jen pomyslela ‚Kdyby s tak věděla beruško'