×You make me Strong...× Louis Tomlinson CZ

7.část ×Už mě nic nebolí maminko...×

Ha nečekali jste tak brzo další část co... No nic omlouvám se za chyby ale celou část jsem probrečela vůbec jsem neviděla co píšu :)

***

Seděli jsme před sálem a čekali, až nám někdo něco řekne.

Po další hodině vyšel ven doktor. Jeho utrápený obličej nevěstil nic dobrého.

„Vy jste slečna Deanová?" zeptal se mě doktor.

„Ano a tohle je pan Tomlinson. Je to otec Rebecy." Oznámila jsem doktorovi.

„Slečno Deanová, pane Tomlinsone, musím vám oznámit, že vaše dcera má opravdu malou šanci na přežití. Kulka jí prošla páteří a porušila míchu. A pak také poškodila několik vnitřních orgánů, které selhávají. Bohužel s tím už nedokážeme nic dělat. Převezeme ji na pokoj, kde s ní můžete být, dokud to půjde. Ale je 90% pravděpodobnost že nepřežije příštích 12 hodin." Oznámil nám doktor a já se zhroutila do Louiho náruče.

Naše holčička umírá. Plakala jsem a Lou mě nesl do pokoje který nám ukázala sestra. Tam už ležela v železné postýlce Beca připojená ke spoustě přístrojů. Vypadala jako andílek. Vzala jsem ji za malinkou ručičku a stále jsem plakala. Lou přisunul k postýlce židli a posadil si mě na klín.

Po dvou hodinách se Beca začala probouzet. Nanovo jsem se rozplakala.

„Maminko ploš plášeš?" ptala se Beca slabounkým hláskem.

„Maminka je moc smutná víš. Protože budeš muset odejít víš. Pán Bůh si tě volá k sobě. A maminka nechce, abys od nás odešla." Vysvětlil jí Lou.

„A ploš musím plyš tatínku. Já chci být tady. Chci, aby mi stlejda Hally pšešetl pohádku. Tatínku chci, aby tady byli stlejdové." Šeptala.

„Zavolám je, dobře? Pohlídej maminku ano." Lou mě posadil na židli a odešel na chodbu.

Za chvilinku byl zpátky a znovu si mě posadil na klín.

„Strejdové za chvilinku přijedou a strejda Harry si sebou přiveze tvoji oblíbenou knížku." Řekl Lou a na jeho hlase bylo poznat, že plakal.

Otočila jsem se na něj a políbila ho.

„Omlouvám se" šeptal mi do ucha.

„Nemáš za co Lou nevěděl jsi to. Nikdo to nemohl tušit. Miluju tě." Šeptala jsem mu nazpět.

Lou si opřel hlavu o moje záda a já jsem pořád držela Bečinu ruku. Asi za dvacet minut do pokoje vstoupili kluci a jejich uplakané pohledy byly upřené na malou. Lou jim nejspíš řekl, že už tu dlouho nebude. Posedali si vedle nás a Harry začal číst pohádku.

„........ a tak princezna žila se svým princem dlouhý a šťastný život." Dopověděl Harry pohádku a zaklapl knížku.

„Stlejdo Hally budu mít já taky plince?" zeptala se Beca.

„Určitě ano miláčku tak kde půjdeš na tebe čeká tvůj princ." Pohladil ji Harry po tváři a utřel si slzu.

„A oplavdu musím jít? Chtěla bych tady zůstat." Ptala se.

„Taky by jsme chtěli abys tady zůstala. Ale nejde to. Jedna zlá paní ti moc ublížila a pán Bůh tě nechce trápit, proto musíš jít s ním." Vysvětloval jí Li.

„Budeš na nás dávat pozor z nebíčka lásko." Plakal Niall.

„Zazpíváte mi tati?" mluvila už opravdu tichounce.

„A kterou miláčku?" zeptal se jí Lou.

„Takovou tu co jsi zpíval mamince, když byla smutná." Usmála se.

Začali zpívat a Beca s úsměvem poslouchala.

„.......... I'm sorry if I say I need ya

But I don't care

I'm not scared of love

'Cause when

I'm not with you I'm weker

Is that so wrong

Is that so wrong

That you make me strong"

„Děkuji" usmála se Beca.

„Pro tebe cokoliv zlatíčko" pohladil ji po vláskách Zayn.

Jeden z přístrojů začal pípat a Beca začala zavírat očička.

„Co se děje!" ptala jsem se vyděšeně a Lou ještě upevnil stisk okolo mého pasu.

„Už mě nic nebolí maminko. Miluju tě až na měsíc." Šeptala ztěžka.

„A já tebe až na měsíc a zpátky lásko." Plakala jsem a držela její ručičku.

Její tělíčko opouštěl život. Do pokoje vešel doktor a sestra. Doktor zkontroloval přístroje a začal je odpojovat.

„Zapište čas smrti sestro. A odveďte prosím rodinu pryč." Nakázal doktor a Lou se začal zvedat. Pustila jsem Rebečinu ručičku a nahlas se rozvzlykala. Moje holčička je pryč. Proč zrovna ona. Vyšli jsme ven z nemocnice a tam čekali novináři, kteří se na nás tlačili a nepustili nás pryč.

„Jděte do p*dele vy nechutný h*vada. Umřelo mi dítě. Je pryč jasný a já chci odsud taky pryč. Jak můžete být tak sebestředný a starat se jenom o svý prachy když tady před chvílí umřela malá holčička. Stačí vám to je mrtvá tak mě nechte dop*dele projít" křičela jsem na ně a oni nás konečně pustili. Doma jsem se zavřela v koupelně. Nemůžu bez ní žít. Lou mě musí pochopit. Chci jít za svým miminkem. Vytáhla jsem z poličky žiletku a přejela si jí po obou zápěstích. Ze dvou hlubokých ran začala okamžitě proudit krev a já pomalu omdlívala.

***

„Né, né, nééé" slyšela jsem svůj hlas.

„Šššš lásko byla to jenom noční můra. Jsem tady s tebou." Tišil mě Lou a hladil mě po zádech.

„Co se ti zdálo?" zeptal se.

„Zdálo se mi že Beca umřela." Šeptala jsem a utírala si slzy.

Tak co líbilo se? Doufám že jo :) Já jsem u toho vypotřebovala polovinu kapesníků v domě... Jinak to miluji tě až na měsíc a já tebe až na měsíc a zpátky jsem si vypůjčila od autorky Motel 6 a už ho dál nebudu v povídce používat, jenom jsem tam potřebovala něco pěkného když Beca umírala a vzpomněla jsem si na tu povídku... :)