Z přítomnosti do stran

1. Truhla

  Toto je kniha o Tess a Liss. Jsou to jednovaječná dvojčata. Je jim 16 let.

(Z pohledu Tess)

   Je 20. července. Dnes naši jeli na dovolenou sami k moři, kde budou týden. My zůstaly sami s bráchou Zackem u babičky.
  Babička řekla, že si se Zackem musíme hrát. Jenže když je mu šest tak je to samá honička atd...

  Zack chtěl schovku. No super! ,,Zacku, nešlo by hrát si na něco zábavnějšího?" řekla jsem otráveně. ,,Ne! Já chci schovku!!" odpověděl mi naštvaně.

   Tak jsme zahájili hru. Zack pykal. Já a Liss jsme utekly na půdu. Nevěděly jsme kam se schovat. Myslely jsme, že na půdě by mohlo být hodně míst, ale opak byl pravdou. Když už jsme slyšely jak Zack volá posledních pár sekund, začaly jsme pořádne hledat. ,,Přece tady musí být alespoň nějaké místečko..." říká nervózní Liss. ,,Tak se půjdeme rychle schovat někam dolů." říkám Liss. Ona mě ale už moc nevnímá. ,,Liss, co tam máš?" ,,Pojď sem, babička tady má asi nějaký poklad nebo co to je. Nedá se s tím pohnout, ale sundáme z toho alespoň ten povlak, ne?" ,,Jo, pomůžu ti."

  Pod starým zaprášeným povlakem se skrývala krásná, velká truhla.

  Teď už nás apsolutně nezajímala schovka, ale ta truhla. Šly jsme se zeptat babičky co je zač. Sešly jsme schody dolů. Zack nás viděl, jak si jdeme povídat s babičkou, naštval se a odešel si hrát do pokojíčku.  Babička seděla v křesle a háčkovala dva stejné svetry pro nás dvě.

  ,,Babi, co je zač  ta truhla nahoře na půdě?" zeptala jsem se ji. ,,Jejda a já už na ní málem zapomněla. Je to truhla času, na celému světě jsou jen dvě. Umožňuje dostavit člověka do minulosti, nebo do budoucnosti. Vždy přesně o 400 let dozadu, nebo 400 let dopředu. Ale pšt holky, nesmíte nikomu vyzradit, že něco takového existuje. Jak říkám,  jsou jen dvě." šeptala tiše. ,,Babi, a můžeme se někam přemístit?" ,,Ano. Když si do truhli obě sednete a já ji přiklopím, za chvíli ucítíte třesení. Až třesení přestane, ocitnete se v místnosti, kde jsou dva obrazy. Jeden je minulost a jeden budoucnost. Ovšem vypadají úplně stejně a nedá se poznat který je který. Když do obrazu vstoupíš, hned jsi tam. No a jak se dostat zpátky do současnosti je přísné tajemství, každý si na to musí přijít sám. I já na to přišla." ,,A babi, proč nám to prostě neřekneš?" ,,Protože jinak by krabice prý zmizela." trochu smutně odpověděla. ,,To je škoda." ,,A holky chcete něco vědět?" ,,JASNĚ!!" obě dvě jsme zároveň vyjekly. ,,Když jsem byla já v budoucnosti a můj bratr v minulosti tak...." ,,Ty máš bratra!!??" lekla jsem se, protože o tom nám babička nikdy neřekla. ,,Ach ano, ale právě jsem vám chtěla říct, že když jsem tam byla - bylo my tolik jako vám - tak se ten můj  bratr v minulosti zamiloval do nějaké baronky a už se nechtěl vrátit. Založil si tam i rodinu." ,,A babi, jak to všechno víš, když jsi byla někde uplně jinde než on a jak se vůbec jmenoval?" zeptala se podezíravě Liss. ,,Josh... A holky,  to jsem vám ještě neřekla, že jestli tam budete chtít jít, budu vás muset spojit jakýmsi sourozeneckým poutem, díky kterému si můžete jakoby "volat". Ukazuje vám myšlenky té druhé. Je to praktické." usmála se babi. ,,To teda, začínáš mě čím dál tím víc překvapovat." zasmála jsem se. ,,Tak já vám dám ještě čas do zítřka, pak mi řekněte jestli se tam chcete podívat."
  
   A protože rázem bylo docela dost hodin, dala nám pusu na dobrou noc a poté šla uspat Zacka. My si šly ještě vyčistit zuby a umýt se. Každá si zalehla do své postele a usly jsme. 
 
   V noci jsem se vzbudila. Pořád se mi zdálo, že už někde jsem - nevím zdali v budoucnosti nebo v minulosti - každopádně jsem tam sama - bez Liss. Potichu jsem řekla ,,Mám tě ráda Liss." Liss sladce spala, tak jsem ji nechtěla budit a zase jsem se snažila usnout. Byla jsem rozhodnuta, že to chci zkusit, že tam chci."