Z přítomnosti do stran

3. Cesta do neznáma

(Z pohledu Tess)

  Najednou jsem ucítila, jak padám do prázdna. Zavřela jsem oči jako bych taky něco mohla vidět. Myslela jsem na Liss. Jestli se teď cítí stejně jako já. Zvědavá a nervózní. Zatímco jsem padala do neznáma, přemýšlela jsem co bude dál. Jestli ještě někdy uvidím domov, svou rodinu a hlavně Liss. Co když se zpátky bude moct vrátit jen jedna? A ta druhá v čase uvízne navždy? Ale potom jsem si řekla, že nebudu tak negativní. Vždyť to byl přece jenom vždycky můj sen podívat se do minulosti nebo budoucnosti, ale nikdy jsem si nemyslela, že se mi tento sen splní.
 
  Úplně jsem ztratila pojem o čase. Nevěděla jsem jak dlouho už padám. Minutu? Pět? Nebo snad dýl?

  Otevřela jsem oči. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Bylo to jako kdybych byla malinkatá a padala nějakou trubkou dolů, až na to, že jsem se jakoby vznášela.

  Pozorněji jsem si prohlídla ty stěny. Přišly mi něčím zvláštní, jakoby se hýbaly. A potom jsem to uviděla. Byla jsem tam já a Liss. Vzpomínky na to, co všechno jsme spolu prožily. Bylo jich tam snad tisíc. Některým jsem se musela smát a jiné mě zase trošku mrzely. Najednou jsem řekla: “Mám tě ráda Liss!” A potom jsem jsem skoro zakřičela: ,,Mám tě strašně ráda Liss!” A najednou se odněkud ozvalo: ,,Já tebe taky Tess!” A potom už tišším hlasem: ,,Já tebe taky.” Poznala jsem ho. Byl to Lissin hlas. ,,Liss!" Vykřikla jsem a přiblížila jsem se ke stěně. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem se té stěny dotkla. A na druhé straně jsem spatřila... Liss! Ruce jsme přes stěnu měly spojené. ,,Třeba je toto ten způsob jak spolu můžeme komunikovat, jak nám babička říkala!" usmála jsem se. Popřála jsem Liss hodně štěstí a to bylo poslední, co jsme si stačily říct než jsme obě začaly zase padat, ale tentokrát rychleji. Zase jsem zavřela oči (pro jistotu) a jediné na co jsem mohla myslet bylo, že se řítím dolů. A do neznáma.

  ,,Au!!" najednou jsem tvrdě dopadla na zem. Pomalu jsem otevřela oči.Myslela jsem si, že teď uvidím nějaký krásný hrad nebo obrovský mrakodrap, ale místo toho sedím na louce. Na rozkvetlé louce. A všude kolem louky jsou lesy.Do háje! Jak mám poznat kde jsem? V tom jsem na okraji lesa uviděla malou, dřevěnou chatičku. Že by v minulosti?

  Najednou mě zezadu popadly něčí ruce a vytáhly na koně...

   Rozhodly jsme se tak, že Anička bude psát části o Tess a já si vezmu na starost Liss.