Z přítomnosti do stran

7. Už zase!?

(Tess)

  Šla jsem po úzké lesní cestičce a pod nohama mi praskaly větvičky opadané ze stromů tyčících se až do nebe. Pořád jsem musela myslet na svou dokonalou výhru, až jsem úplně ztratila pojem o čase. 

  No to by ještě nebylo to nejhorší, já totiž ztratila pojem i o tom, kde jsem! 

  Rozhlédnu se kolem sebe a snažím se v té tmě něco rozeznat. 

  Jak se tak rozhlížím uvědomím si, že jsem strašně unavená. Jdu se zabydlet pod strom a řeknu si, že se aspoň trochu prospím, abych měla zítra sílu na cestu. 

Tohle budu muset říct děckám ve škole! 

“Čau děcka, o prázdninách jsem se přemístila kouzelnou truhlou 400 let zpátky, padacím portálem jako Alenka v říši divů. Tam mě unesli loupežníci se svým vůdcem Smraďochem, ale jelikož jsem to já, tak jsem je přemohla a vyvázla z jejich spárů. Jsem tam byla úplně sama, jelikož zatímco já byla v minulosti, Liss byla v budoucnosti, takže jsem si musela poradit sama a kupodivu jsem tam nějak přežila. Ale bylo to teda dost drsné, protože jsem musela žít a spát mezi divokou zvěří a nevěděla jsem ani kolik je hodin ani kde jsem. To bylo dobrodrůžo. Takový jste určitě ještě nikdy nezažili! A víte co? Nechcete jít příště se mnou?” 

  No to radši ne, ještě by si říkali, že jsem se přes ty prázdniny zbláznila. 

  Nebo by mi uvěřili, ale nejspíš kvůli tomu, že by si mysleli, že moje rodina tak strašně zchudla, že teď musíme bydlet v lese a spát pod širým nebem na tvrdé zemi.  

  Nechci ani pomyslet na to jaké přezdívky by pro mě vymysleli...To by se smáli i Liss se Zackem, takže tu myšlenku hned zavrhnu.

  V ten moment si uvědomím, že si ale nemůžu být jistá, jestli se vůbec někdy vrátím. Jak nad tím vším přemýšlím, začnou se mi klížit oči a spokojeně usínám. Sice je mi trochu horko, je totiž léto, ale lepší než kdyby mi byla zima. 

Jak se tak zaposlouchám zjistím, že takové ticho jsem ještě nikdy neslyšela. 

Asi už tu usnuli všichni kromě mě. 

“Búúú” najednou se ozve hlasitě. 

Aha, tak asi ne, tak úplně sama tu asi zase nejsem.  Nějaká kráva nejspíš taky nemůže usnout... Uklidním se tím, že to byla jen kráva a nic jinýho. 

Když konečně zase začnu usínat, něco mě tak štípne do zadku, že jen tak tak potlačím hlasitý výkřik který, ale v zápětí vyměním za pronikavé zaječení. 

  Hbitě vyskočím na nohy až se praštím do hlavy o pořádnou větev nade mnou. 
,,Blbí mravenci” syknu si sama pro sebe. 

Pro jistotu vylezu na strom a uvelebím se tam. Snad to do rána nějak přečkám. 

Myslím, že jsem nakonec musela usnout, protože se mi začal zdát nějaký sen. Zdá se mi o tom, jak se setkám s Liss a ani se s ní nestihnu rozloučit a odněkud se ozve ohlušující výstřel. 

Vůbec to nečekám, takže když to uslyším, začnu na stromě ztrácet rovnováhu. Spadnu rovnou na poštípaný zadek. 

Chvíli vůbec netuším, co se děje, ale najednou ucítím, že mě začínají zvedat něčí silné paže. Vytahují mě na koně. Dosedla jsem a bleskolo mi hlavou, kde se tam ten kůň tak najednou vzal. Musela jsem spát hodně tvrdě. 

Silné paže, kůň, to mi něco připomíná...  

Už zase...!?