Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

1.

Cesta měla býti po tak dlouhé době naprosto klidná a i příjemná, ale když Hermiona seděla v jenom z kupé se svými přáteli, kteří se rozhodli taktéž vrátit do školy a dodělat si poslední ročník, uvědomila si že to tak vůbec není. 
Všichni seděli v naprosté tichosti zamyšleni do svých vlastních myšlenek. Nikdo nepromluvil už jakou dobu a to Hermionu přímo rozčilovalo. Uvědomovala si moc dobře, jak se každý z nich bojí vrátit na místo, kde se toho stalo tolik a kde si každý prožil svou vlastní bolest. Uvědomovala si moc dobře, jak moc těžké to bude. Nemyslet na to, co se stalo před pár měsíci, o kolik blízkých vůbec přišli a jak těžké bude se připravit na poslední zkoušky. Ale tohle ticho ji naprosto deprimovalo. Nejenom že se uvrtávala do svých vlastních myšlenek, které nebyly vůbec ale vůbec šťastné, ale chtěla rozveselit své přátelé. Chtěla je ujistit, že to bude naprosto parádní školní rok a že si ho náležitě užijí, tak jak si samozřejmě zaslouží. 
,,Kolik sem jede vůbec prváku?'' všechny myšlenky jakoby se rozplynuly jen díky Ginny, která ač se usmívala tak se trápila stále díky smrti jednoho ze svých bratrů. 
,,Patnáct, spíše holky než kluci.''
,,To jich moc tedy není.'' přitakal Harry a upravil si zběsile své brýle. 
,,Myslím si, že je to stále lepší než nic. Alespoň budu mít něco jiného na práci než jenom učení,''
,,Jaké to je být vůbec primusem?''
,,Nic zvláštního Ginny, je to vlastně dosti podobné jako prefekt, což mám za sebou bych řekla. Jen budu mít o maličko více práce, ale to není přeci nic co bych nezvládla.''
,,Kdo je vůbec ten druhý primus?''
,,Theodore Nott.''
,,Co prosím?!'' zaječel Ron na celý vagón a všichni měli co dělat, aby ho neprobodli hůlkou.
,,Je chytrý co si budeme,'' začala mluvit Ginny a všichni ji začali probodávat skrz na skrz. ,,moc pěkný tedy rozhodně ne. Je i zdatný. Ve škole mu to vždycky šlo. A pokud jsem měla možnost s ním kdykoliv mluvit tak nezněl jak naprostý trouba.''
,,McGonagallová nám to chce udělat jenom horší.'' zabručel Ron a Harry si musel složit tvář do dlaní. Bylo to sakra šílené. Jak měl vycházet s takovým primusem? Byli dohodnuti, že zmijozelské budou ignorovat a nic s nimi nezačínat. Jenže když jeden z poskoků Malfoye je primusem, chraň je ruka Merlinova.
Když se Hermiona dívala po těch zničených tvářiček tak se rozhodla zasáhnout a zkusit je nějak povzbudit. ,,Myslím si, že McGonagallová k tomu měla nějaký důvod, aby mu dala funkci primuse. A musím souhlasit s Ginny. Nott ať byl jakýkoliv tak i přes to byl vždy chytrý a celkem i zdatný. Zkusme to prostě nějak překousnout a dělat, že to nic hrozného není. Je to náš poslední rok, zkusme si ho užít. Prosím.'' všichni naštěstí s jejími slovy souhlasili, i když to stále nebyla žádná hitparáda. Neustále se museli uklidňovat, že to bude naprosto skvělý rok, který si užijí tak jak si zaslouží. 
Hermiona se podívala na své zlaté hodinky, které zdobily zápěstí a poté s pomalými kroky opustila kupé, aby mohla dojít k prefektům a rozdat jim úkoly pro dnešní večer. Nejradši by si to udělala sama, ale jak jí neustále napomínala Ginny, ,,Ne že na nás budeš zapomínat jenom skrz primusování!'' jakoby ji vážně slyšela a při té vzpomínce se musela lehce usmát. Měla pravdu. 
Vstoupila do vagonu mrzimorských a vyhledávala známe tváře, aby jim předala pergamen s úkoly a něco málo k tomu řekla. Měli na úkol připravit prváky, aby si oblékli školní hábity a poté až přijedou do Prasinek tak vzít zbytek svých spolužáku a pohromadě je dopravit přímo do hradu. 
Došla jak tedy ještě k havraspárským i nebelvírským, ale když stála před vagonem pro zmijozelský, najednou se jí stáhl kompletně celý krk a zapomněla jak se dýchá. Moc dobře si uvědomovala, že tam je i Nott a on se na to připraví. Upozorní všechny. Ale pergameny měla pouze ona. A musela je předat, co nejrychleji a nejjednodušeji jak jen dokázala. Jenže, chtělo se jí tam? Rozhodně ne!
Bála se? Rozhodně ne! Jen nechtěla čelit všem těm očím tak najednou. 
Zhluboka se nadechla a poté pomaloučku vydechla. Upravila si lehký svetr s barvou jejich koleje a jediným švihnutím hůlky otevřela dveře od vagonu a vešla dovnitř.
Aniž by si to nějak zjistila, šla až na úplný konec kde čekala, že Nott bude sedět. A měla taky pravdu. Poslední stůl na levé straně, seděl u okna a s někým horlivě diskutoval. Ale toho si nechtěla všímat, potřebovala jenom předat tyhle pergameny a hned odejít. Chtěla si užít poslední jízdu do Bradavic se svými přáteli. 
,,Grangerová, jak milé překvapení.'' zajásal Theo a Hermiona měla co dělat, aby mu neposlala jeden úšklebek do tváře. Místo toho se mile usmála a ze zadní kapsy mu podala posledních pár kousků pergamenu. ,,To je od McGonagallové. Jsou to úkoly jak pro nás, tak i pro prefekty na dnešní den. Rozdala jsem to dalším kolejím tak doufám, že to nevadí.''
,,V pořádku. Máme se už převléct do hábitu?''
,,Myslím si, že to asi na škodu nebude. Hlavně ať to udělají prváci. Víme jak si na to McGonagallová potrpí.''
,,Dobře, díky.'' na to jenom kývla hlavou a aniž by se podívala po někom jiném tak odešla z jejich vagonu. 
Jakmile z něj vykročila, musela si oddechnout. Bylo tam nesnesitelné dusno, které ji naprosto děsilo. A navíc se tam necítila vůbec dobře. I když věděla jak tahle kolej má, stále se jí nelíbil ten fakt, že se vracejí do školy tak stejně jako oni. 
Znovu, jakoby se potřebovala uklidnit si upravila svetr a teď už naprosto klidným a vyrovnaným krokem se vrátila do svého vagónu, aby mohla pokračovat v cestě se svými přáteli. 

(...)

Zařazovací ceremoniál byl tento rok až velmi rychlý. Ale co už. Hermiona se mohla pyšnit, že do její koleje přibylo pět novým spolužáků a že ona je bude moct provést po hradě. Takže zatímco se nový studenti seznamovali s těmi staršími tak si nabrala na talíř pár lahodných křídel a požádala Nevilla o dýňový džus. 
Všichni si povídali, smáli a žertovali. Jakoby bylo vše v naprostém pořádku. A Hermioně se to naprosto líbilo, protože i ona mohla nakonec vydechnout a užívat si první večer v Bradavicích. 
,,Slyšel jsem, že zmijozel má přísnější pravidla než všechny koleje dohromady.''
,,Kde si tuhle lež vzal Seamusi?'' otázala se Hermiona a ostatní páry očí na ni upřely pohled.
,,Povídá se to už od cesty vlakem.''
,,To není pravda, všichni máme stejná pravidla jako vždy.''
,,Nebylo by na škodu kdyby se to změnilo. Přeci jenom, u zmijozelu nikdy nevíš co se jim honí hlavou.''
,,Harry!'' okřikla svého přítele primuska a ten se jen omluvně usmál. 
Rozhodli se to dál neřešit, proč si kazit hned první večer hloupou  diskuzí, která neměla ani smysl. A jak bylo Hermioně známo, nechtěla se ani do zbytečných dohadů pouštět. Chtěla se jenom pořádně nadlábnout, popovídat si s přáteli a následně odejít do své komnaty. 
Takže jakmile McGonagallová po příjemné večeři prohodila pár slov ohledně studia v Bradavicích tak se studenti rozešli do svých komnat a následně se připravili na zítřejší ráno. 
Když kráčela velmi známou cestou do severní věže, aby doprovodila své přátelé, musela se pro sebe usmát. Není to tak dlouho co tu kráčela s nimi a teď? Je primuska, má vlastní pokoj. Což ji na jednu stránku těšilo, alespoň bude mít více klidu pro sebe a svou práci, ale přeci jenom. Dělit se o pokoj s několika děvčaty, povídat si dlouho do noci. Být se svými přáteli brzy ráno anebo pozdě večer ve společence. To jí bude rozhodně chybět. 
,,Myslela jsem si, že dostaneš vlastní ložnici. Ale čekala jsem, že budeš s námi. A ne že tě úplně rozdělí.''
,,To já taky Ginny. Bylo by přeci fajn vás mít hned na blízku. Ale McGonagallová usoudila, že bych chtěla svůj klid.''
,,Jak jinak než na učení,'' 
,,Vždyť je to sakra důležité! Chci mít všechno správně a dokončit zkoušky,''
,,Měla by jsi trochu povolil uzdu Hermiono. Říkám ti to jako kamarádka. Je to poslední ročník, co si ho takhle užít?''
,,Jasně že si ho užiju.''
,,Ponořena v úkolech.'' škádlila ji neustále nejmladší Weasleyová a Hermiona se musela jemně pousmát. 
Měla pravdu. Chtěla se pořádně připravit na všechny eseje a zkoušky. Chtěla mít všechno perfektní. Ale taktéž si chtěla užít poslední rok v Bradavicích. Poslední rok kdy jim konečně nic nehrozí a oni si tak budou moci užít školu tak jak se patří. 

Zdravíčko!
Jsem moc ráda, že jste zavítali ke Ztracenému náhrdelníku. Kdo ví, tak tenhle příběh jsem psala již před lety a měl sakra moc velký úspěch. Po nějaké době jsem se dostala do bodu zmrazení a psaní i samotný příběh mě přestal bavit, takže jsem ho nakonec stáhla do konceptu a rozhodla ho vydat až bude kompletní. Kompletní sice není, ale! Ale je téměř u konce a já se tak rozhodla, že ho znovu zveřejním. To co jsem psala před lety a co si někteří pamatují, je minulostí a je smazáno. Příběh jsem kompletně přepsala, dala tomu novou šťávu, lepší směr a především, tedy doufám, nějakou úroveň. Navíc, tenhle příběh už má i dějový smysl a opravdu jsem si na něm dala záležet, aby měl hlavu a patu. 

Takže ještě jednou děkuji kdo se rozhodl dát Ztracenému náhrdelníku další šanci. Doufám tedy, že se bude líbit a čtení si užijete! 

Mějte se krásně a mějte se rádi! 

TheCharlie