Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

15.

Týden utekl jako voda a byl tu opět víkend. Tentokrát ale mnohem příjemnější. Venku slabě hřálo sluníčko a vzduchem se pohyboval studený vánek. Studenti si užívali poslední teplé chvilky na pozemcích Bradavic se svými přáteli. Hermiona, Harry, Ron a Ginny čekali v ředitelčini kabinetu na Andromedu, která měla povolenou návštěvu tak stejně jako čtyři studenti nebelvírské koleje. 
Ředitelka se poděla neznámo kam a nechala tak studenty zcela samotné čekat. A pro ně to bylo sakra zvláštní. Být v kabinetu, který dříve patřil Brumbálovi. Vidět jakoby se zde zastavil čas, všechny Brumbálovi věci zůstali na svém místě. Chyběl tu pouze Fox, pro kterého bylo připraveno bidýlko a nad stolem ředitelky se vyjímaly dva obrazy. Nejprve samotného Brumbála, usmíval se a svými bystrými oči zkoumal celé okolí. Na druhém obraze seděl na jednom z velkých křesel Severus Snape a svou typickou, téměř vždy zamračenou tváří, skenoval všechno dění tak stejně jako Brumbál. Oba avšak nevydali jednu jedinou hlásku. 
Dveře klaply a se zvukem několika podpatků do středu kabinetu přiřítila s úsměvem na rtech ředitelka a za ní s naprostým úsměvem i Andromeda. Kráčela si to k nim v naprosto krásných a půvabných zelených šatách a kožené bundě, které podtrhovaly její půvab. Ve tváři sice měla o pár vrásek vícee díky všem těm událostem, ale její úchvatnou krásu a sílu to vůbec nezazdilo. Ba naopak, přidalo jí to. 
,,Andromedo!'' zajásala jako první Hermiona a starší ženu v okamžiku obejmula. Tak moc ji chyběla a byla nesmírně vděčná, že jí tu má. 
,,Ráda tě vidím má drahá. Jak se má má nejoblíbenější čarodějka?'' popadla Hermionu za rameno a o krok od ní odstoupila, aby si ji pořádně prohlédla. Nebyla to sice taková doby co ji naposledy viděla, ale přeci jenom. Hermiona pro ni byla něco jako ztracená dcera a chtěla ji zahrnout veškerou láskou, kterou v sobě dokázala najít. 
Když se Andromeda doobjímala s mladou čarodějkou, přivítala se s ostatními. Její další vyvolený byl samozřejmě Harry a to jenom už kvůli tomu, že byl kmotrem jejího vnuka, Teddyho. 
Ředitelka nakonec poprosila pár skřítků a donesení čaje a několika sušenek. Pustili se do rychlého líčení co se vůbec děje v okolí kouzelnické rodině. A i pro samotnou Herminu bylo sakra zvláštní sedět u čase se samotnou Minervou McGonagallovou. Ale když viděli jak je Andromeda ale i samotná ředitelka naprosto uvolněná a užívají se tenhle den, uvolnila se taktéž a její přátelé ji po chvilce napodobili. 
Když se čaj dopil a poslední kousek sušenky snědl, Harry, Ron i Ginny se rozhodli, že trojici žen opustí a nechají je o samotě. Moc dobře si uvědomovali co pro Hermionu tahle žena znamená a jak moc je šťastná, že ji má u sebe. Takže jakmile se trojice přátel vypařila a ředitelka jim nechala volnou ruku, Andromeda s Hermionou opustili kabinet a v naprosté tichosti se vydali na školní pozemky. Došli až k jezeru a dívali se na krásný západ slunce, jenž ozařoval hladinu všemi barvy. V tom momentu kdy si Hermiona zhluboka vydechla, ucítila jakousi nervozitu někde v břiše. Chtěla si o všem promluvit a znát její názor, ale Andromeda ji předběhla. ,,Takže se staráš, aby můj synovec byl v pořádku?''
,,Sice nedobrovolně ale ano. Starám.''
,,Jsi dobré děvče Hermiono.'' mile se na ni usmála a znovu zabodla své tmavé oči do krásy jezera. ,,Když jsem byla v tvém věku. U jezera jsem trávila hodiny společně s Narcissou. Byly to krásné dny.''
,,S ní jsi si byla nejblíže co.''
,,Bellatrix nebyla špatná dívka má drahá. Sice byla vždy zvláštní a do kolektivu jen tak nezapadala. Ale nebyla špatná.'' na to Hermiona jenom přikývla a zhluboka si povzdechla. Věřila by tomu kdyby ji její sestra nevyřezala znamení na vnitřní stranu předloktí. 
,,Vím, že se ti tomu těžko věří. Ale s Bellatrix se dalo lehce manipulovat, což rodiče ale i všichni ostatní využili a stalo se z ní to co se stalo.'' znovu se otočila na hnědovlasou čarodějku a věnovala ji svůj upřímný úsměv. ,,Dokázala i milovat.'' nad tím se Hermiona musela ušklíbnout. Bellatrix a někoho milovat? Ta milovala maximálně Voldemorta a sebe. 
,,Milovala Draca. Milovala ho tak moc, že by byla schopna i samotnému Voldemortovi lhát.''
,,Cože?''
,,To jsi nevěděla že?'' zavrtěla nad tím hlavou a zabodla své oříškové oči ke svým botám. 
,,Všechny věci které Draco umí a ovládá. Třeba jako bezhůlkovou magii, nitrozpyt, souboje ale i tu ledovou masku ho naučila ona. Snažila se ho během války chránit.''
,,To všechno ona? Já myslela, že Snape.''
,,Snape má na tom taky zásluhu a obrovskou. Ten má zásluhu na nitrozpytu. Nikdo ho tak dokonale neovládal jako samotný Severus. Ale Bellatrix byla taktéž výborná.''
,,To jsem nevěděla.''
,,Nevíš toho tolik má drahá. Pověz mi něco více o tom náhrdelníku.'' a tak Hermiona začala vyprávět. Jak k němu přišla a v jaké době ho našla. Nezapomněla pořádně popsat ani v jaké šperkovnici byl schován. Řekla Andromedě dokonce i něco o jeho historii a dokonce i to co znamená. Nezapomněla zmínit ani to jak se rozehřeje anebo zledovaní v Dracovo společnosti. 
A když Andromeda požádala Hermionu aby ho ukázala, na moment se zastavila v pohybu. Nechtěla ho ukazovat na veřejnosti. Bylo to pro ni jakési tajemství, které neznal jen tak někdo. Měla pocit, že náhrdelník je díky tomu opravdu speciální. Jenže když spatřila tu něhu v jejích očích, zahodila všechny obavy za hlavu a náhrdelník zpod svetru vytáhla na sluneční světlo. V jejích rukách se tak krásně třpytil jak nějaký drahokam. A když si ho Andromeda prohlížela, došlo jí hodně rychle odkud je. Poznala by ho i na míle daleko. 
,,Mohu?''
,,Zajisté.'' přikývla na souhlas Hermiona a náhrdelník podala do rukou postarší ženě, která ho držela tak opatrně a něžně jakoby to měl být porcelán, jenž se každou chvíli roztříští na tisíce kousků. 
Došlo jí odkud je a proč má takovou spojitost s jejím synovcem. A došlo ji, že existuje ještě jeden, který je schovaný ne-li zakopaný či spálený. Zhluboka si povzdechla a náhrdelník podala majitelce. ,,Je nádherný a vcelku zajímavý. Zvláštní kolik toho magie dokáže.''
,,Myslíš si, že ho někdo začaroval schválně?''
,,Určitě. Jen ti srdíčko nepomohu. Sice jsem ze zvrácené rodiny, která magii ovládala bravůrně, ale ani já tohle neznám.''
,,Nechceš se zkusit pozeptat? Známosti máš všude.'' Andromeda slabě přikývla a čarodějku pohladila po tváři. Nejradši by ji pravdu řekla hned a na to ji snesla modré z nebe. Jenže věděla, že tohle rozhodnutí není na ní. Tohle rozhodnutí musí udělat někdo zcela jiný. 
,,Je čas, abych už šla. Molly bude mít určitě Teddyho plné zuby.''
,,Nesmysl.'' zasmála se Hermiona tak stejně jako starší žena. Obě totiž věděly, že Molly miluje každého a dokáže ho zahrnout veškerou láskou co ve svém nitru má. 
Obě ženy se rozhodly za pomalé chůze a velkého smíchu opustit pozemky Bradavic a krásu jezera a ukončit tak dnešní den. Jakmile totiž přišly na nádvoří už je zde čekala ředitelka s jemným úsměvem na tváři. Hermiona naposledy obejmula starší ženu a poprosila ji ať zašle nějaké fotky malého Teddyho jak vůbec roste. A jakmile ředitelka společně s Andromedou odcházeli do západu slunce, Hermiona ji naposledy zamávala.