Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

28.

Hlavní primuska a především studentka nebelvírské koleje se rozhodla, že pro dnešní den nebude s nikým komunikovat. Opravdu s nikým. Věděla už dopředu, že by po každém jednoznačně vyjela i kdyby k tomu neměla důvod. A jelikož nechtěla svou špatnou energii předávat dál, uzamkla se ve své komnatě a Dianě zakázala sem kohokoliv pouštět. Což se jí i celkem dařilo. Jako první sem přiběhla Ginny, která se dožadovala vysvětlení a následně nějaké společné chvilky k promluvení, ale po půl hodině mluvení s ženou v obraze to vzdala a nakonec odešla. Poté přišel dokonce i Harry, zcela sám. Jenže jakmile mu Diana řekla, že si nepřeje žádnou návštěvu, ani nejlepších přátel, přikývl a odešel. Dokonce se k ni snažil dobít několik studentů, kteří potřebovali pomoct s nějakými věcmi do školy, ale ty odkázala na Theodora a když po večeři, kterou Hermioně přinesli skřítky, se u jejího obrazu objevil samotný Theo. Byl vytočený, že všichni studenti vlastně chodí za ním a on má práce nad hlavu. Chtěl si to s ním vyřídit a pomalu pořvával na ženu v obraze, ale když to nevydržela ani Diana a následně odkráčela, vzdal to a odešel opět do sklepení. 
A tak vlastně Hermiona trávila dnešní den. Zavřená ve své komnatě se samými sladkostmi a především horkou čokoládou, kterou tak zbožňovala. Ignorovala vnější svět a rozhodla se, že si dnes užije chvilku jenom pro sebe. Přeci jenom, zaslouží si jí. No ne? Svou práci odvádí skvěle. Nikoho nenechává ve štychu, známky má vynikající, věnuje se svým přátelům, povinnosti plní ještě s před časem. Tak si jeden jediný den může vychutnat s vynikajícím jídlem, horkou čokoládou a knihou. 
Navíc, kdyby ji Ron nevytočil takovým způsobem, vůbec by se to nestalo. Jasně, mohla svým přátelům říct, že má jakousi dohodu se zmijozelskými. Mohla dokonce i říct, že Malfoyovi chrání zadek a snaží se ho vytáhnout ze všech těch šlamastyk. Mohla by se i zmínit o tom náhrdelníku a jakou má spojitost s blonďákem. Jasně že to všechno mohla říct a měla by to za sebou. Ale pochopili by ji? Dokázali by se smířit s tím? Dokázali by respektovat její rozhodnutí a být ji nápomocný? Upřímně, s tímhle si jistá nebyla. Kdyby to byl někdo jiný tak určitě ano. Ale když šlo o Zmijozel a především o Draca Malfoye, nebyla s nimi řeč. 
Podívala se na své hodinky a uvědomila si, že je dávno už večerka. Dnes mají obchůzky dva prefekti z mrzimoru a věděla že to naprosto zvládnou. Takže se rozhodla, že si o ona dá malou procházku po hradě. Celý den seděla na gauči a její tělo bylo ztuhlé, potřebovala se protáhnout. A nejlepší byla procházka po hradě. Navíc, nikdo jí ani nic neřekne. Je primus, má jistá privilegia. 
Přehodila přes sebe obyčejnou černou mikinu a vydala se temným hradem. Nejdříve kráčela jen tak po chodbách, sem a tam. Nakonec se vydala do dolních pater a rozhodla se, že pohyblivé schodiště vynechá. Nemusí udělat rozruch a navíc, točivé schodiště je jasná zkratka. Pomalu kráčela, schod za schodem, aby se nenatáhla jak minule na Astronomické věži. Jakmile točivé schody měla za sebou, ocitla se u vstupní haly. Všude bylo ticho, brána pořádně zapečetěna a nikdo nikdy. A aniž by si to Hermiona uvědomila, její nohy ji automaticky táhly do kuchyně. 
Skřítku zde bylo už jen pár, ale i přes to uklízeli poslední kousky nádobí. 
Okamžitě k ní přicupitala Hockey, malá skřítka s růžovými šatičky a velkými zelenými oči. 
,,Horká čokoláda pro slečnu Grangerovou?''
,,Jedna by bodla.''
,,Má to Hockey donést k vám do komnaty anebo si slečna chce zde posedět?''
,,Posedím tu. Děkuju Hockey.'' skřítka se uklidila a svými malými nožičkami pelášila pryč zatím co se Hermiona usadila na dřevěnou židli vedle velkého stolu. 
Znuděně vytáhla náhrdelník a přetáhla si ho přes hlavu, aby se na něj mohla podívat, pořádně. Stála nechápala kde se tu vzal a dokonce začala přemýšlet, že ani od rodičů není a že ho tam někdo jenom nastražil. Jenže stále tady byla to otázka. Proč sakra souvisí s Dracem Malfoyem? Přeci jenom, blízký si nikdy nebyli. Tak kde byla ta chyba? 
,,Hockey vám nese čokoládu.'' skřítka položila pohár s tekutinou na stůl a zůstala stát na místě. ,,Slečna Grangerová má nádherný přívěšek.''
,,Děkuju Hockey.''
,,Pořádně ho musíte hlídat. Je vzácný.''
,,Vzácný?'' skřítka jenom přikývla a už už se snažila odejít, když ji Hermiona zarazila. ,,Hockey, můžeš mi prosím říct něco víc o tom náhrdelníku.''
,,Ráda bych slečno, ale já moc toho nevím. Hockey jenom ví, že staré křišťály dokážou v sobě udržet magii a tisíce let starou. To co má slečna Grangerová je už vzácnost.''
,,Jak to víš?''
,,Skřítci toho vědí dost. Především ti starší.'' pokrčila nad tím rameny a odešla. Hermiona mohla tak v klidu sedět a přemítat co v tom náhrdelníku je vůbec schováno. 
Opatrně ho položila na stůl a pomalu upíjela čokoládu. Pokud tam byla schována magie stará tisíce let. Mohlo by se klidně jednat i o nějakou černou, nebezpečnou magii. Jenže kdyby byla nebezpečná, asi by ji neochraňoval a nedával pocit takového bezpečí. I v přítomnosti Draca Malfoye. 
,,Těžký den?'' nadskočila leknutím, když k ní dolehl mužský hlas. Musela zakroutit hlavou, když si všimla kdo na druhém konci stolu sedí. ,,Co ty tady zase chceš?''
,,Jenom jednoduchá procházka. Navíc, už mě to nebaví. Theo si celý večer stěžuje jak si veškerou práci hodila na něj.''
,,Jednou se svět nezblázní.'' odfrkla si Hermiona a pořádně si lokla té vynikající čokolády. Skřítci uměli nejlepší, jednoznačně. 
,,Slyšel jsem, že jsi Lasičákovi dala jednu co proto.''
,,Informace se šíří rychle.''
,,Na to si přišla až teď Grangerová? Myslela jsem, že si bystřejší.''
,,Varuju tě. Dnes nemám náladu.''
,,Tu nemáš skoro nikdy.'' Hermiona pozvedla své oříškové oči a zabodla je do těch modrých. Vážně neměla daleko k tomu, aby vybuchla, znovu. ,,No fakt. Já jsem tě neviděl nikdy se pořádně bavit. Většinou máš nos v knížkách.''
,,A proto jsem tak chytrá.''
,,Na to nepotřebuješ knihy, ale stačí talent.''
,,Kterej ty jednoznačně nemáš.'' škodolibě se usmála a nenápadně upila z poháru, aby zamaskovala ten úsměv. Věděla, že mu to vrátila. Sice na tváři měl ten kamenný výraz jako vždy, ale ten pravý koutek mluvil zcela o něčem jiném. 
,,Docela jsem si oddechl, když jsem zjistil, že jsi ho poslala k vodě. Neumím si vás dva představit spolu.''
,,Klidně ti to ukážu v mé hlavě.''
,,Ne to je dobrý!'' zatvářil se Draco kysele a opatrně se posadil na židli hned naproti Hermioně. ,,Jen by byla škoda kdyby si svou osobnost zazdila někým takovým.''
,,Někým takovým?''
,,No jasně. Copak je Weasley nějak chytrý? Dokáže být nějak silná a nebojácná osobnost? Má nějaký intelektuál?'' 
,,Tohle moc přeháníš.''
,,No fakt. K tobě se hodí zcela někdo jinej.''
,,Vážně?'' složila si paže na hrudi a pořádně se opřela o záda židle. Tohle byla zcela zajímavá konverzace. ,,A kdo by se ke mně hodil tedy?''
,,Nevím. Tady v Bradavicích asi nikdo ani není takový. Ale myslím si, že jsi moc inteligentní na to, abys skončila s takovým pošukem.''
,,Takže jsem podle tebe inteligentní?''
,,Grangerová,'' otráveně zavrčel a zavrtěl hlavou. ,,každý blbec víc, že jsi inteligentní.''
,,To budu brát jako kompliment.'' nad tím Draco pokrčil rameny a zadíval se na náhrdelník. 
,,Už jsi o něm něco zjistila?''
,,Teď mi akorát Hockey řekla, že je vzácný a tyhle křišťály dokážou v sobě držet i magii starou několik tisíc let.'' 
,,Kdo je Hockey?''
,,Jedna skřítka.'' na to pouze přikývl a naklonil se nad náhrdelník. Věděl moc dobře, že je v něm rozdrceno několik dalších kamenů. Věděl, že se dokáže i jinak zbarvit. Ale tohle pro něj byla zcela novinka. 
,,Víš ty vůbec, že v něm jsou ukryty další kameny?''
,,Co prosím?''
,,Tys to nevěděla?'' Hermiona zavrtěla hlavou a naklonila se taktéž nad stůl, aby pořádně na náhrdelník viděla. Snažila se z něj cokoliv vyčíst. 
,,Jednou jsem spatřil jak byl narůžovělý. To ti čistý křišťál neudělá.''
,,Takže?''
,,Asi schovává v sobě víc než jsme si mysleli.''
,,Myslíš?''
,,Třeba ti ukáže cestu k pokladu.'' pokrčil nad tím rameny a sledoval jak se její překvapený výraz mění na opravdu zklamaný. Dokázal dokonce i z jejích očích vyčíst, že je možná i maličko vytočená. Ale když spatřil v těch jejích očích slabé ohníčky, uvědomil si, že je to přetvářka.
I jí to maličko rozesmálo, alespoň v duchu. Náhrdelník tedy následně opět schovala pod teplou mikinu a pořádně se usadila v židli. I když, žádná sláva to nebyla. 
Oba studenti trávili společný čas v naprosté tichosti, sám se svými myšlenky, tedy do té chvíle než Hermiona nakonec rozjela téma nad dnešním učení o mudlovském světě. A ač si to Draco Malfoy nechtěl přiznat, její hlas poslouchal celkem i rád. A tak se stalo, že oba skončili téměř až do ranních hodin v kuchyni a vyprávěním o všem možném.