Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

34.

,,Poprosím vypracovat dva pergameny o Neživých a na další hodině odevzdat! To je pro dnešní hodinu vše!'' hulákal Hargid na své žáky, kteří se pomalu rozcházeli a kráčeli pomalým směrem zpět k hradu.
Dnešní hodina byla vydařena, i když se konala venku. Počasí nebylo ani nijak hrozné, sluníčko jemně hřálo, žádný vítr a bylo i jakou dobu sucho. Navíc, žáci mohli použít zahřívací kouzlo takže to bez újmy zvládli.
Hermiona si skládala svou učebnici do brašny, když si všimla jak její brýlatý přítel kráčí k Hagridovy a opatrně se na ni podíval. V ten momemtn ucítila jakýsi píchnutí u srdce. Tohle ji už sakra bolelo. Tak dlouho se nikdy nebavili a ona tušila, že je to mrzí tak stejně jako jí. Jenže kdyby se šla omluvit co by se změnilo? Nic, vůbec nic.
Poutko od brašny si přehodila přes rameno a s pohledem upřený k zemi kráčela opatrně do hradu kde by si mohla udělat všechny úkoly, které by potřebovala. Měla jich dost, začínat i nový týden takže byla potřeba sehnat všechny prefekty a pustit se do plánování obchůzek. A k tomu se ještě blížil sakra rychle ten prosincový ples, se kterým ani nezačala. A to se blížil konec listopadu. Měla toho opravdu mraky a proto okamžitě zamířila do knihovny, aby vypracovala to nejdůležitější a vše ostatní udělá až po večeři.
Pozdravila starší knihovnici a kráčela až na druhou stranu knihovny ke svému stolu. Slabě se usmála, když si všimla, že tu nikdo není a ona tak bude mít chvilku času. Vytáhla z brašny knihu z kouzelnických formulí a pustila se do práce. Šlo to rychle, převážně jen opisovala nějaké názvy z učebnice a poté je pořádně vysvětlovala. Poté vytáhla kouzelnické tvory a pustila se do eseje. O Neživých věděla i z vyprávění od Harryho. A vždy ji naskakovala husí kůže, když si uvědomila jak strašné a především těžké to pro něj muselo být. Aniž by si to uvědomila, rozplakala se. Slzy ji stékaly po tváři a dopadaly na starý pergamen kde smazaly černý inkoust. Tohle fakt bolelo a nesnášela, když musela být bez nich. A teď, když je viděla. Jak se zvesela baví bez ní. Jakoby ji nikdy nepotřebovali. Jakoby ji měli vždy jenom proto že je chytrá a bystrá. Přišla si fakt hloupě. Stále neměla žádnou informaci o rodičích, byla bez nich a její naděje na jejich nalezení téměř už vyhasínala. No a navíc se dělo to s přáteli. Mohl být letošní rok lepší?
Složila si hlavu do dlaní a rozvzlykala se na celou knihovnu. Bylo jí jedno zda ji někdo uslyší. Bylo jí i dokonce jedno jak si moc tu esej zničí. Momentálně se cítila pod psa více než kdy jindy. Její přáteli ji ignorovali a jak bylo vidět, nepotřebovali ji. Měla neskutečně moc práce a neznala pořádný odpočinek. Navíc stále měla v hlavě ten sen. Neustále přemýšlela nad tím, že to nebyl vůbec dobrý nápad a že se na to měla vykašlat, protože konečně mohla vidět jaké to bylo, když se na zemi svírala bolestí a strachem zatím co ji Bellatrix mučila.
Všechen tenhle stres, který v sobě držela už musel sakra ven. Nedokázala toho dusit v sobě už příliš dlouho. Bylo toho moc a ona byla bez svých přátel zcela ztracená. Naprosto ztracená.
,,V pořádku Grangerová?'' jemný hlas probudil Hermionu ze svého procítění a rychle zvedla hlavu od pergamenu a podívala se do tváře černovlasé dívky. Musela se ušklíbnout. Tohle bylo sakra komické. ,,Koukám, že je na tebe už toho moc.'' slabě přikývla a utřela si zbytek slz z tváře. ,,Je toho dost.''
,,Zbytek party se s tebou stále nebaví?'' opatrně zavrtěla hlavou a mezitím zmuchlala zničené pergameny, které následně nechala shořet.
,,Jsou to hlupáci. Nesmíš si to tolik brát.''
,,Co kdyby tě ignoroval Malfoy?'' obořila se do ni zpětně Hermiona a mohla si všimnout, že ji vyvedla z míry. ,,Co kdyby se s tebou přestal bavit Blaise? Anebo Nott? A co takhle Greengrassová?''
,,Dhapne nepotřebuju k životu.''
,,A ty ostatní?''
,,Draco je můj nejlepší přítel.''
,,Asi stejně jako Harry je můj.'' Pansy přikývla na souhlas, že rozumí. Rozuměla vlastně tomu celou dobu, jen ji chtěla zvednout náladu. Tuhle šílenou lvici si za pobyt v Bradavicíh dost oblíbila. Navíc, líbil se jí ten její ostrý jazyk.
,,Máš dneska něco v plánu?'' otázala se černovláska a Hermiona sebou nepatrně trhla. Navíc, tohle sbližování se jí moc nelíbilo. Kolik už toho natropilo problémů. ,,Neboj, nechci tě rozřezat na kousky anebo tak něco.''
,,Dřív bys to udělala.''
,,Dřív byla jiná doba.'' uchechtla se se mírně a na to musela primuska přikývnout. ,,Jen mi tě je líto jak se s tebou nikdo nebaví. Navíc si myslím, že to je navíc i naše chyba. A tak mám nutkání tě nějak rozveselit. Zabavit.'' v tu chvíli vykulila své oříškové oči a měla sakra co dělat, aby se nerozesmála příliš na hlas. Tohle ji připadalo jako hodně špatný a a především nepovedený vtip. Navíc, strávil den po boku Parkinsové? To bylo sakra něco!
,,Tohle nemyslíš vážně, že ne?''
,,Proč bych si z toho dělala srandu?''
,,Protože je to sakra divný!''
,,To máš pravdu. Je to divný. Ale myslím si, že i Blaise pomůže k tomu, aby si už tolik nebrečela a trochu se uvolnila.'' nad tím musela Hermiona přikývnout. Pravda byla, Blaise byl vážně komik. A nikdo nikdy nevěděl co udělá. Byla to vlastně taková časovaná bomba. Jenže když se podívala na svou spolužačku a klidně by mohla říct, že i spojenkyni. Uvědomila si, že přeci chtěla zahodit všechny předsudky i zmijozelských. Chtěla je dostat na výslunní a ukázat, že opravdu nejsou jen tak špatní. Navíc, ona samotná nakukovala za jejich ledové masky. Tedy, Notta zvládla hned. Proti Blaisemu nikdy snad nic neměla a Parkinsová. To byla kapitola sama o sobě jako Malfoy.
Nakonec tedy Hermiona na její nabídku přikývla. Sbalila si své věci a kráčela společně s hadí královnou až do sklepení. Což bylo sakra divné a především nepříjemné. Jasně že jako primus měla jistá privilegia a mohla navštěvovat všechny čtyři komnaty kdy se jí chtělo. Ale vejít ke zmijozelu jakoby tam patřila v patách jejich hlavní královny, to bylo zcela něco jiného. Navíc, Pansy se to snažila zachránit a tak nadhazovala jedno téma za druhým, aby řeč nestála. A když si celou dobu povídali, několik studentů na ně hledělo pomalu jak na zjevní. Čemuž se ani jedna z dívek nedivila. Vidět tuhle dvojici bylo sakra něco šíleného. ¨
Jakmile vešli do sklepení, Hermiona ucítila jak rychle ji popadl chlad. Věděla moc dobře, že se nacházejí pod jezerem a že sem ani slunce nemůže svítit jako třeba v jejich věži. Ale najednou si přišla tak nejistá. Pansy kráčela dál až se před ní objevili černé dveře. Vyslovila jednoduché heslo, které Hermiona stejně znala takže nebylo třeba, aby šeptala a následně vešli dovnitř.
V ten moment se primusce stáhl krk a cítila po celém těle chlad. Bylo divné sem vejít jakoby se nic nedělo. Navíc, Pansy si z toho taktéž nic nedělala. Kráčela naprosto klidně dál a ona ji musela následovat. Jakmile totiž vystoupili z tmavé chodby a objevili na vrchu malého schodiště odkud viděli na prostornou místnost. Musela na sucho polknout. Byli tu téměř všichni.
,,Přinesla jsem nám hosta!'' zakřičela Pansy a Hermiona mohla vidět jak se všichni na ni podívali. Mohla si všimnout jak někteří studenti si odměřeně odfrkli, jiní se jen slabě usmáli a další nad tím pokrčili pouze rameny.
Jenže jakmile Blaise spatřil hlavní primusku, ach ten Blaise. Vyskočil na nohy a začal zběsile mávat. Což způsobilo, že se musela lehce usmát. Tenhle čokoládový človíček byl jedno velké překvapení. To se jim muselo nechat.
Obě dívky tedy sešly několik těch schodů a přisedli si na kožený gauč hned naproti krbu. Viděla v okolí několik známých tváří. Dokonce se tu zdržoval i Theo a psal rychlými tahy něco na pergamen takže se pořádně ani nesoustředil.
,,Co tu vůbec pohledáváš Grangerová?''
,,Chybí mi společnost.''
,,Takže jsme tvoje nová společnost?'' nad tím pokrčila rameny a musela se usmát, když hnědovlasý chlapec, jenž měl stejný odznak jako ona, zvedl hlavu od pergamenu a mile se na ni usmál. Ona s Nottem už dávno nebojovala. Dokázali spolu moc dobře spolupracovat a navíc. Uměli si i popovídat.
,,Máte to tady celkem i chladný. Takový temný.''
,,To sis ještě nezvykla?''
,,Jakoby jo. Jen je to nezvyk.''
,,Tvoje komnata není na tom o moc lépe!'' rozhodil pažemi Blaise a měl co dělat, aby netrefil hadí královnu přímo do obličeje. Díky za její rychlé reflexi.
Hermiona si ale uvědomila, že jí je zde, mezi zmijozelskými nakonec i příjemně. Dokázali si povídat téměř o všem, Blaise jako vždy měl své stupidní připomínky, ale to nikdo už samozřejmě neřešil, protože si na něj zvykli. A ona ho brala i s tímhle humorem. Navíc, byli i chvilky kdy se vážně popadala za břicho a měla co dělat, aby se přestala smát. Blaise byl prostě Blaise, Theo se ho snažil uklidnit, jenže když se mu to nevedlo, Pansy zakročila a co to způsobilo? Velmi smutný výraz na čokoládové tváři. Ach, chudák Blaise.
Bavila se vlastně do té doby než ucítila jak náhrdelník začal opět maličko hřát. Okamžitě ji vytrhl z dění a začala se rozhlížel kolem sebe. Poté si všimla jak nad schody stojí blonďatý student a hledí na ně přesně tak jako vždy. S ledovou maskou.
,,Draco se nám konečně objevil!'' vykřikl Blaise a několik studentů ho okřiklo ať se ztiší, ale on jim to vrátil pouze vztyčeným ukazováčkem. Pansy se plácla do čela a Theo nad tím zavrtěl hlavou. Jenom Hermiona se cítila nervózně. Naposledy se s ním viděla o víkendu a ještě to nedopadlo tak dobře jak by si představovala. Od té doby se mu snažila vyhýbat, protože potřebovala čas na rozmyšlenou. Jenže teď, když tam stál, ona seděla v jejich společence a oba se probodávali pohledem. Došlo Hermioně, že před tímhle stejně neuteče. Ač se bude snažit a bránit jak bude chtít. Minulost ji vždy dostihne.
Opatrně si vytáhla školní plášť a pohladila si paži přesně v tom místě kde se skrývala jizva. Měla jasnou vzpomínku z války jako každý jiný. A ona se musela naučit s ní žít. To si uvědomila sakra dávno. Jenže až teprve teď pochopila proč si ji nikdy nenechala odstranit. Připomínala ji, jak moc silná a statečná byla. A kolik toho zvládla a teprve zvládne.
Zvedla zrak a viděla jak mizí směrem k ložnicích, rychle se postavila na nohy a aniž by ostatním cokoliv vysvětlila, odkráčela směrem za ním.
Blaise vytřeštil oči a už už se chystal něco vtipného pronést, ale Theo ho okamžitě praštil noviny a Pansy se zas jenom lehce usmívala. Moc dobře si uvědomovala, že mezi nimi něco je. A věděla, že to brzy taky vyplave na povrch.
,,Už zase Grangerová?'' promluvil Draco, když se zastavil před vstupem do chlapeckých ložnic a Hermiona do něj málem vrazila jak tohle prudké zastavení nečekala.
,,Jsem připravená.'' nad tím se posměšně ušklíbl a věnoval hlavní primusce opravdu škodolibý úsměv. A až poté ji došlo jak to vyznělo. ,,Nemyslela jsem to takhle! Já jen, myslela jsem.''
,,Nic bych s tebou neměl. Nemusíš mít strach.'' v ten moment se musela zarazit. Tohle byla urážka?
,,Tak hlavně, že jsi mě líbal.'' odpověděla jakoby se nic nedělo a mohla vidět, jak na jeho tváři mihl na jednu jedinou vteřinu překvapení. Poté opět nahodil tu svou ledovou masku, kterou naprosto nesnášela. Nikdy pořádně netušila co si má o něm myslet.
,,Myslela jsem s tím nitrozpytem. Moje reakce byla přehnaná a chtěla bych to ještě zkusit.''
,,Takže se mi chceš stále dívat do hlavy?''
,,Jizvu od tvé drahé tetičky nemám pro nic za nic.'' nad tím musel lehce pokývat hlavou a aniž by si to pořádně uvědomil, podíval se jí na ruku. Jasně, že ji měla zahalenou, aby to nikdo jen tak neviděl. Ale prostě to nutkání se tam podívat měl.
,,Co když ti řeknu, že už nechci, aby ses mi dívala do hlavy?''
,,Co tak najednou?!''
,,Sama si včera viděla, že žádné sluníčka tam nenajdeš.''
,,Přijď dnes ještě před večerkou do moji komnaty. Obchůzku má Theo a jeden prefekt z Mrzimoru takže žádný problém by neměl být.'' jednoduše přikývl tak stejně jako Hermiona. Když se otočila na patě a kráčela rázným krokem zpět do společenky, musel se zeptat.
,,Grangerová! Jsi si jistá?'' v jeho hlase nebyla znát žádná nervozita. Mluvil naprosto klidně a vyrovnaně. Jakoby se nic nemělo stát. Jenomže Hermiona si myslela zcela něco jiného. S úsměvem na rtech přikývla a nakonec se vydala zpět za zmijozelskými studenty.

Zdravíčko!
Já jsem včera strávila celý den opravování kapitol na tomhle příběhu takže já jsem ready!
Tady se nám to už maličko rozjíždí 😁
Jinak přidávám na dobré ráno jednu kapitolku a chci říci, upozornit, že Ztracený náhrdelník má nový a především naprosto skvostný cover! Hah! Já jsem z něj naprosto nadšená! ❤️
A co vám, líbí se?
Jinak, cover je od skvělé Beatitudinem_19  a já moc děkuju! Samozřejmě kdyby měl někdo zájem o cover, napište jí! Umí vážně kouzla a myslím si, že by se ani v Bradavicích neztratila!
Tak jo. Konec hlášení. Mějte krásný den.
TheCharlie