Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

36.

Jakmile ranní paprsky světla pronikly přes okna do malé společenské místnosti, Hermiona rozhodla že je na čase jejich pátrání ukončit. Což Draco uvítal. Byl unavený, podrážděný a především zmatený. Unavený z toho, že se chtěl vyspat, alespoň na těch pár hodin co mu to mysl dovolí. Jenže teď nespal vůbec a to narušilo jeho spánkový deficit. Podrážděný byl z toho, že nic nedokázali najít. Vůbec nic. Nic nenaznačovalo, proč se náhrdelník změnil do černa. Ani jedna jediná zmínka! A zmatený byl jenom jednomu důvodu, Hermiona Grangerová. Bylo jedním slovem prostě neskutečná. Měla několik tváří, spousta taktik, dokázala člověk naprosto unést, omámit, namotat ho do provazů naděje a zároveň s ní pracovat jako jeden celek. A to ho možná i sakra děsilo. Takže jakmile rozpustila jejich pátrání, mohl se konečně uvolnit. Pořádně si protáhl ztuhlá ramena a naskonec aniž by cokoliv řekl, opustil její komnatu. Oba toho měli za dnešní noc hodně a pokud chtěli pro dnešní den alespoň z části fungovat, musel si lehnout. Alespoň na pár minut. Bylo mu i jedno že zmešká snídani. Jen se chtěl vyspat, odpočinout, uvolnit se. No, to se mu nepovedlo, protože jakmile vešel do zmijozelské společenky, u gauče stepovala Pansy, oblečena už ve školní uniformě, s vlasy staženými dozadu což byla sakra novinka. No ale nejvíce se děsil, když si všiml jak naštvaná je.
,,Pans, já ti to vysvětlím.'' 

,,To bych se tedy dožadovala! Theo mě vzbudil před jakou dobou, že jsi zmizel!''
,,No úplně jsem nezmizel.'' snažil se to nějak zachránit, aby se na něj nezlobila, ale když spatřil v těch jejích temných očích ty plamínky, rychle vycouval. ,,Neřekl ti, že jsem byl u Grangerový?''
,,Řekl.''
,,Tak co vyvádíš?''
,,Ty zmetku jeden!'' černovláska se natáhla a jednu mu lískla za ucho, což blonďák samozřejmě nečekal. Rychle se chytil za krk a mnul si ho sem a tam ve snaze vyčíst jakýkoliv pocit z jeho nejlepší kamarádky. 
,,Za co Pans, za co?''
,,Ty moc dobře víš za co!''
,,To teda nevím!''
,,Promenáduješ si to po hradě, aniž bys něco řekl anebo nechal vzkaz! Jak se pak nemám bát, že jsi se s Grangerovou nepohádal, neopil a neskončil někde na mol?!'' dobře, ta její frustrace už dávala smysl. I ta její naštvanost a podrážděnost. Navíc, byla roztomilá, když se takhle i rozčilovala a říkala mu jaký strach o něj má. 
Chytil ji kolem ramen a následně si ji přitáhl do objetí. Což Pansy nečekala a měla co dělat, aby nevyjekla, ale poté, když cítila jak ji ty moc známé paže objímají a chrání před strachem, uvolnila se a objetí mu opětovala. ,,Vím, že jsem hlupák a blbec.''
,,To jsi.''
,,Pans.'' zamumlal do jejích vlasů ve snaze ať ho neprovokuje.  Byl naprosto vyšťaven. ,,Příště když se tam takhle zdržím tak pošlu vzkaz, ano?''

,,Ty se tam ještě někdy takhle zdržíš?''
,,Jsem vzhůru celou noc má drahá. Nepokoušej.'' Pansy o krok ustoupila a pořádně si ho prohlížela. Potřebovala se ujistit, že nelže. Jenže stačil jeden jediný pohled do jeho tváře a mohla se přesvědčit jak unavený vůbec je. ,,Tak si jdi lehnout a já po snídani pro tebe zajdu a přinesu ti něco k zakousnutí.''
,,Už jsem ti říkal, že tě naprosto zbožňuju?'' 
,,To si asi nepamatuju.''

Jakmile totiž Draco zapadl do své postele, zcela unaven, partička zmijozelských se vydala na snídani s tím, že odejdou trochu dříve a skončí pro tohohle mamlase. Blaise už od brzkých hodin měl naprosto dokonalou náladu. Skákal, vtipkovat, pokřikovat a neustále své přátelé objímal. Theo byl myšlenkami téměř někde jinde a své přátelé pouze sledoval. No a Pansy si po cestě do velké síně povídala s Dhapne a její mladší sestrou. Sice je neměla moc v lásce, především malou Astorii, ale nechtěla mít pro dnešní den cokoliv s Blaisem společného. A kdy už kráčeli ke vstupní hale, museli se zastavit. Už z dálky na ně křičela něco hlavní primuska, což všechny zarazilo. Většinou se k nim až tak moc neměla. 
,,Před čím utíkáš Grangerová?''
,,Jak jste k tomu přišli?'' 
,,No normálně za námi neutíkáš tak se ptám zda tě něco nepronásleduje. Jako kdysi troll.''
,,Blaise!'' okřikla ho starší Greengrassová, ale nad tím Hermiona pouze mávla rukou. Blaise řeči nikdo nesměl brát jen tak vážně, to už věděla jakou dobu. 
,,Malfoy ode mě ráno odešel a já mu nestačila dát tohle.'' rychle strčila malou lahvičku do dlaně černovlasé studentce a lehce se na ni usmála. ,,Celou noc nespal a tohle by se mu mohlo hodit.'' už už se otáčela na patě, že zmizí zase neznámo kam. ,,Počkej! Jak to že byl zase u tebe?'' nad tím Hermiona pouze pokrčila rameny a odkráčela neznámo kam. 
Pansy, Theo, Blaise, Dhapné i Astoria  se dívali na záda hnědovlasé primusky vlastně do té doby než jim zmizela z dohledu a poté svůj zrak všichni přesměrovali na malou lahvičku, kterou svírala Pansy v ruce. 
,,Ví někdo co to má znamenat?''
,,To mi někdo vážně chce říct, že se Draco táhne s Grangerovou?'' Pansy se pro dnešní den rozhodla, že bude rozdávat jednoznačné pohlavky. Jakmile totiž tahle nesmyslná otázka doplula k jejím uším a usedla v jejím mozku, rychlostí snad kulového blesku natáhla svou ruku a jednu trefila za uši i malé Greengrassové. 

(...)

,,To snad nemyslíš vážně!''
,,A proč bych to sakra nemohla myslet vážně! Vždyť víš o co mi jde sakra!''
,,Ale to, že jim budeš nadržovat a chránit zadek ničemu nesvědčí!''
,,To nesvědčí jenom vám!'' rozhodila už naprosto ztraceně pažemi Hermiona a musela se chytit za hlavu. Tohle prostě nikam nevedlo, jednoznačně. 
,,Tak mi řekni kde je sakra ten zakopaný pes!''
,,Vždyť ho pro Merlinovu lásku znáš Ginny!'' 
,,To teda neznám Hermiono! To že chceš nějakou rovnoprávnost pro všechny koleje to beru. Ale co sakra neberu je ten fakt, že si se s nimi natolik spřátelila, že my ti jsme naprosto jedno!''
,,Tak to ale není Ginny!'' ne, nemohla by své přátelé vyměnit za zmijozel. Milovala je, zbožňovala. Byli její vše. Její skála, slunce, naděje, kroky vpřed. Nikdo je nemohl nahradit, tím si byla zcela jistá. 
,,Co se to tu děje?'' obě dívky nebelvírské koleje se otočily za hlasem a Ginny okamžitě zrudla vzteky. No Hermiona měla co dělat, aby se neplácla do čela a neproklela se do pekel a zpět. 
,,Co tady děláš Parkinsová!''
,,Slyšela jsem hádku.'' 
,,Tak můžeš zase odejít!''
,,Ooh,'' dala ruce vzhůru a lehce se zasmála. ,,Lasička má drápky.''
,,Já tě varuju Parkinsová. Nejsem dnes ve své kůži.''
,,Neboj se, já taky ne. A už vůbec ne když neustále jedeš do Grangerový.''
,,Do toho ti nic není.''
,,Holky.'' snažila se situaci nějak uklidnit, ale k čemu to Hermioně bylo když obě dívky neměly daleko k tomu, aby po sobě skočily. '
,,A tobě přijde naprosto v pořádku takhle odepsat nejlepší kamarádku?''
,,Nikdo jí sakra neodepsal!''
,,Ne? Tak proto jste ji nechali sedět u stolu samotnou a moc dobře jste o tom věděli?''
,,Parkinsová.'' zavrčela už podražděne Ginny a Hermiona ji neustále musela hlídat, aby nevytáhla hůlku a tu zmijozelskou královnu neproklela. 
,,Uvědomte si je jednu věc lvíčata. Grangerová je dost chytrá na to, aby usoudila co je pro ni dobré a co ne. A pokud nám hadům chce dát šanci, prosím.''
,,Nemá nám nic tajit!'' Pansy se musela zasmát, ne tak silně a ani tak jemně. Spíš jako kdyby tím chtěla píchnout do vosího hnízda. ,,A ty se divíš, že něco tají když se k ní chováte takhle?''
V ten moment Ginny zavřela pusu a Hermiona vykulila oči. Hodně rychle jí došlo co právě provedla. A co se nejspíše i něco stane. Zhluboka se nadechla a podívala se na svou nejlepší kamarádku, která neměla daleko k naprostému vybuchnutí. 
,,Až ti tyhle zmije podkopnou nohy, za mnou nechoď s brekotem.'' byla vlastně i její poslední slova než odkráčela neznámo kam a tak se Bradavické nádvoří přeci jenom trochu vyprázdnilo. Alespoň s tou špatnou energií.
,,Nechtěla jsem ti do toho skákat, ale už mě nebaví jak si s tebou hrajou.''
,,Hrajou?''
,,Dokud máš stejné názory jsi jejich. Jakmile se něčím lišíš, odhodí tě a nejlépe budou s tebou vytírat podlahu jak s ušmudlaným hadrem.'' Hermiona stočila tvář k černovlasé dívce ve snaze vyčíst cokoliv co by mohla a pomohlo by ji celkovou situaci pochopit. Ale ona byla taktéž příliš ledová, aby cokoliv poznala. ,,Vítej ve světe zmijozelských.'' poplácala ji jemně po rameni a následně odešla přesně tak tiše a lehce jako přišla. 
A Hermiona se mohla dívat jak ji Pansy Parkinsová, hadí královna, opouští s naprosto zvláštními pocity v těle a s naprosto šílenými myšlenkovými pochody, které nikdy ve svém životě nezažila.