Jedno přání

Nové začátky

Na obrázku je Becca ( Demi / bruneta ), Fin ( ten kluk ) a Kate ( Taylor / ta blondýna ).

Otevřu oči, už je ráno. Obléknu si obyčejné černé tílko, přes to červeno-bílo-černou kostkovanou košili, černé kotníkové ponožky a roztrhané džíny. Skvělý outfit.

Sejdu dolů po schodech a pozdravím mamku, do práce chodí vždycky později, tím nemyslím, že chodí pozdě do práce, ale že tam chodí třeba až v poledne.

Sednu si a začnu se cpát ovesnou kaší. Další jídlo, které miluju, hlavně po ránu ...

Dneska půjdu na autobus, musím ho stihnout, protože pochybuju, že mě Kate odveze.

Už si jenom obuju své černé niky a vyrazím k zastávce. Není to daleko, ale přesto pospíchám, protože netuším kdy autobus přijede. Jsem tady. Podívám se v kolik by mi měl jet bus, je pozdě už ujel, takže budu muset pěšky.

Kate se mi volat nechce zavolám mamce, zpátky do domu taky nechci, ztráta času.

Zatím, co čekám až pro mě mamka přijede jdu dál, přece jenom si tím taky aspoň maličko pomůžu. Ohlédnu se, jestli neuvidím černého Landrovera, ale ne. Jdu dál. 

Snažím se nemyslet na Henryho, ale po chvilce ho zahlédnu před sebou. Nebydlí daleko ode mě,  jen tři bloky od nás. Nechci se s ním bavit, ale nemám jinou možnost.

,,Ahoj, co tady děláš ?," začnu konverzaci ...

,,Jdu do školy, jestli sis nevšimla, Kate mě nevyzvedne, jak už asi víš ..." odmlčí se. Ani jeden nemáme, co říct, takže se jen couráme po chodníku na cestě do školy. Po chvilce ticha se znovu ohlédnu a už uvidím mámi auto.

,,To je máma, chceš jet s náma ?, " zeptám se ho, i když bych ho tam radši nechala, doufám, že po cestě se nebudeme o ničem bavit. 

,,Ahoj mami, může s náma Henry ?," zeptám se, i přesto že vím, že na to kývne. Nepletu se, kývne a my jako na rozkaz nasedneme do auta.

,,Ty jsi byl za Octavií v nemocnici, že ?," zeptá se mamka.

,,Jo byl," odpoví a podívá se na mě tím pohledem. Přesně tím pohledem, který na mě upírá už pěkně dlouho, mohl něco naznačit už dřív. No asi nikam nespěchá ...

,,A proč se tam vlastně nestavila Kate ? " zeptá se zase mamka.

,,To bude asi tím, že spolu teď moc nevycházíme ...." řeknu a odmlčím se. 

,,Vždyť jste kamarádky, proč ne ? " Máma tomu nedokáže uvěřit, ani se jí nedivím, je to prostě divný ....

,,Nevím," řeknu chladně a potom co to slovo vyslovím už nikdo nic dalšího neřekne. Konečně ticho.

Už jsme u školy, rozloučím se s mamkou a vylezu s Henrym z auta. Jsem ráda, že tu nemocnici zatím neřešil a doufám, že to tak zůstane ještě dlouho.

Jdu ke své skříňce, vyndám si učebnice na zemák, frájinu, češtinu, matiku a chemii. Dneska máme dlouho školu, ale ani mi to tak nevadí, protože venku je už zima a doma být taky nechci, chi být někde pryč.

Zamku skříňku a potom na mě zezadu vybafne Alison, fakt jsem se lekla. 

,,Ahoj, nemusíš mě příště tak vyděsit, " řeknu jí trochu naštvaně.

,,Promiň, ale musíš uznat, že se mi to povedlo," řekne a já na to přikývnu. Pak se tomu zasmějeme.

,,Nemáš dneska čas ? " zeptá se mě. Naposledy, kdy se mě někdo, konkrétně Henry zeptal, jestli nemám čas, tak jsem se ocitla v nemocnici, ale to bylo kvůli té špatné lahvi.

,,Mám, proč ? " řeknu  na hodím po ní úsměv.

,,No už se blíží halloween, chtěla bych si vybrat kostým, prý bude nějaká party, " řekne nadšene a já se zasměju, halloween je ještě za celkem dlouhou dobu ...

,,Já myslela, že je halloween až na konci října, je konec září Ali. Víš o tom ?" zeptám se  a znovu se zasměju, tentokrát, ale mnohem hlasitěji ...

,,Vím o tom, ale přece jenom už jenom měsíc," řekne s klidnou hlavou.

,,Dobře, ale já si kostým ještě nevyberu, ani nevím jestli na nějakou párty pujdů," řeknu a ona se na mě zamračí.

,,Musíš tam jít, s kým jiným bych se tam asi bavila ?" řekne přísně.

,,S holkama, klukama. Určitě tam nebude málo lidí..." řeknu jí.

,,Jasně, ale s tebou se bavím nejvíc," řekne upřímně a já ji vděk oplatím ve formě velkého širokého úsměvu.

Hodina už začíná, takže teď se zase musím soustředit na školu.

Po dlouhých sedmi hodinách jdu na oběd, dneska máme bramborovou kaši s kuřecím plátkem, rajčatem, okurkou a paprikou. Taky máme hovězí vývar, tentokrát si ho vezmu, přestože polévky moc nemusím, tuhle mám ráda.

Sednu si k Ali, Mercedes a Lenně. Lexi dnes nebyla ve škole, prý má angínu. Závidím jí. Ne to, že je doma, ale že má jen na krátkou dobu angínu a potom je hned zdravá, jako rybka.

,,Ahoj," pozdravím všechny a přisednu si ke stolu. Taky mě pozdraví a pak dál pokračují ve své konverzaci o tom, že pravý vlasy jsou lepší, než barvený. To mě opravdu moc 'zajímá'.

Ohlédnu se ke stolu sportovců, jestli tam sedí Kate, ale neuvidím ji tam. To je divný, protože kde jinde by teď asi seděla ? Ještě se porozhlédnu po celé jídelně, jestli ji někde neuvidím. Je sama u stolu na konci jídelny. Ale proč ?

,,Nevíte, proč sedí Kate sama u stolu ?" přeruším jejich konverzaci o vlasech.

,,To bude asi tím, co se stalo minulý týden..." řekne potichu Lenna.

,,Co se stalo?," zeptám se rychle.

,,Roztleskávačky jí pozvali na jednu párty, ale místo společné zábavy se bavili na její účet," řekne pomalu Ali. To mi stejně hlava nebere, vždyť jsme byli kámošky a jenom kvůli tomu to nebude, stalo se ještě něco a já zjistím, co.

Seberu si tác s jídlem a odkráčím za ní. 

,,Ahoj," řeknu. 

,,Co tady chceš ?" zeptá se mě hrubě.

,,Jsme přece kámošky ne ?" řeknu věrohodně.

,,Ne nejsme, aspoň teď už ne, potom, co jsem udělala a řekla ..." odmlčí se.

,,Tak mi teda řekni, co všechno se stalo," naléhám na ni.

,,Nemůžu, stejně ti to určitě řekl už někdo jiný."

,,Neřekl. Tak mluv, než si to rozmyslím," usměju se na ní, ale ona úsměv neopětuje.

,,Někdy jindy, teď opravdu ne, ještě by se na nás koukali, radši jdi zpátky k tomu stolu, kde jsi seděla, než jsi přišla za mnou, rychle," řekne rychle a potichu. Má z něčeho nebo spíš z někoho strach. Měla bych jí nějak pomoct, jenže se nenechá, snad mi to, co nejdřív řekne. Všechno.

Poslechnu jí a odejdu zpátky ke stolu, kde už je jen Ali, ostatní odešli.

,,Ahoj," řeknu znovu.

,,Tak co ses dozvěděla ?" zeptá se mě.

,,V podstatě nic, řeknu a sednu si vedle  ní. Ukrojím si kousek masa a strím ho do pusy.

,,To mě mrzí, vy jste byli velký kámošky co ?" Spolku sousto a chystám se jí odpovědět.

,,To jsme byli," řeknu potichu, skoro tak, že kdyby nebyla hned vedle mě, tak by mě neslyšela.

Dojíme oběd a jdeme na odpoletku. 

Pořád mě, ale děí to, jak se teď Kate chová. Muselo se stát něco hrozného. To, co jí udělala parta sportovců je jedna věc, ale já vím, že to není všechno.

Doufám, že se kapča líbila, jinak co si o tom myslíte, že se tak Kate chová. Co myslíte, že se jí stalo ?

Pegie123