First Kiss | FF Marcus & Martinus

15💫

Odložím zamknutý mobil na pohovku vedle sebe, líně se zvednu a s ne moc velkým očekáváním dojdu ke dveřím. Vždyť proč by tu stál Marcus skoro v 10 v noci...?

Kouknu se kukátkem (?) ven ze dveří a vidím, jak tam Marcus postává s širokým úsměvem na rtech. Vydechnu překvapením, ale nepohnu se ani milimetr. "Nicol, já vím, že jsi za těmi dveřmi a pozoruješ mě" řekl zvýšeným hlasem Marcus. I přes ty dveře jsem na sobě cítila jeho pohled a upřímně se mi nezamlouvala představa, že by se na mě mohl dívat i bez dveří. "Prosím, otevři mi" ozval se po chvíli znovu. "A co z toho budu mít?" vysoukala jsem ze sebe po nějaké době. "Dobrý pocit?" uchechtl se. "To na mě neplatí" zasmála jsem se tentokrát já. "Víš, že jsi hrozný vyděrač?" položil mi řečnickou otázku. "Ale že jsi to ty... Nutella na tebe platí?" Hned jak to dořekl, znovu jsem se podívala ven. Až teď jsem si všimla, že v pravé ruce drží nádobku s hnědou a nechutně sladkou hmotou. Po chvíli uvažování jsem ty dveře přece jenom otevřela.

"Ahoj" řekl potichu a podal mi Nutellu. "Já tohle nejím, takže si jí klidně nech" řekla jsem lhostejně a ruku, kterou ke mě před chvílí natáhl, jsem odstrčila. "Ty nejíš Nutellu?" zeptal se vyděšeně. Záporně jsem zakroutila hlavou a jemu výrazu se uchechtla. "Co ty jsi proboha za člověka" zkonstatoval a přejel si mě pohledem.

"Můžu dál?" zeptal se po chvíli. Nechala jsem si to projít hlavou, ale nakonec jsem kousek odstoupila a nechala ho projít dovnitř. Sundal si boty a rovnou si to namířil do kuchyně. "Myslíš, že bys mi mohla dát něco na pití?" řekl spíš sám sobě, protože už prohledával všechny poličky a skříňky. Prošla jsem kolem něj na druhý konec kuchyně a vyndala z ní skleničku. "Tohle hledáš?" uchechtla jsem se, když se na mě naoko uraženě podíval. Vyrval mi jí z ruky a natočil si do ní vodu. Jako doma, Marcusi...

"Tak a teď proč jsem sem přišel" řekl, když do sebe nalil celou skleničku vody na ex. "Já myslela, že jsi mě sem přišel jenom otravovat, dokud ti neodpustím" uchechtla jsem se ironicky. "Taky musíš všechno zkazit. Kvůli tobě jsem si na omluvu připravil celý monolog a ty mě teď odbydeš tímhle? Jsi fakt zlá..." řekl a utřel si imaginární slzu. "Ale teď vážně... Nechci, abys na mě byla naštvaná. Co na to prostě nějak smazat a být kamarády" navrhl nadějně. Asi je to rozhodně lepší, než být na něj do smrti naštvaná, ale i tak to bude asi chvíli trvat, než se to nějak spraví... "Tak fajn" vydechnu nakonec poraženecky a než stihnu říct cokoli dalšího, Marcus už mě drží v obětí.

Tak zaprvé bych vám chtěla hrozně moc poděkovat za komentáře a názory pod minulou 'kapitolou' 😭 nehorázně si toho vážím💞 a jelikož jste mi psali o pokračování a že to mazat nemám, rozhodla jsem se, že to teda dopíšu 🎉 nejspíš to nebude nijak dlouhé, ale aspoň se o nějaké to dokončení pokusím (tak snad to nedopadne katastrofálně😂🙏)

Xx Terez😙