First Kiss | FF Marcus & Martinus

23💫

Cítila jsem z něho nejistotu. Jako kdyby se bál, že se mu teď vyvlíknu, uteču a už se nevrátím. Po nějaké chvíli přece jenom svými rty nejistě pohnul. Skoro okamžitě jsem mu omotala ruce kolem krku a jeho pohyb zopakovala. V tom momentu z něj nervozita opadla, celý se uvolnil a naprosto se poddal polibku - tak jako já. Jednu ruku jsem mu zapletla do vlasů, což ho donutilo se uculit.

Mohli jsme tu takhle spolu být i celé dny, ale vyrušil nás zvonek, který se roznesl celým domem. Zmateně jsem se od něj odtáhla. "Ať si tam dojde Marcus" zavrčel a znovu si mě k sobě přitáhnul.

"Takže je to pravda!" Vyrušil nás hlas, který bezpochyby patřil Ann. Znovu jsem se od Martinuse odtáhla a snažila se poslouchat dál. Ale jelikož ani jeden z nás už nic neslyšel, odhodlali jsme se jít podívat dolů.

Už jsem si to chtěla od schodů nakráčet přímo do chodby, ale ještě než jsem stihla zahnout, Martinus mě stáhnul zpět. Ani ne vteřinu na to kolem nás proletěla skleněná váza, která se následně roztříštila o zeď kousek od nás. "Nenávidím tě! Vždyť já jsem tomu nechtěla ani věřit a dokonce jsem kvůli tobě poslala do háje i Nicole. Sice se s tebou vyspala, ale aspoň se mi i přes to jako jediná snažila říct pravdu" vykřikla.

Nevěděla jsem, co dělat. Opravdu už jsem se jim do toho nechtěla plést, ale Annie podle výrazu vypadala, že každou minutu Marcuse zabije nebo při nejmenším vykastruje. Jako by Martinus vycítil moje váhání a tak mi radši omotal svou silnou paži kolem pasu a zády si mě přitisknul na svou hruď, což mě aspoň trošku uklidnilo.

Až do teď byl Marcus zticha a podle mého názoru to tak mělo zůstat i nadále. "Co jsi proboha udělala Nicole?!" "Takže tebe z toho všeho zaujmula jen ta jedna věta o Nicole?" zeptala se nevěřícně Ann. "A víš že i ano. Když už mě teda nenávidíš, tak ti rovnou řeknu, že kdyby nebylo té sázky, nikdy bych s tebou nebyl." Akorát to dořekl, na pravé tváři mu přistála tak silná facka, že jsem se divila, že se mu hlava neotočila kolem dokola. Annie se na něj dívala s blesky v očích. Najednou jí ale pohled spadl na zem, kde ležely moje boty.

"A teď se klidně vsadím já, že tu někde tu svojí Nicole máš?" "Ano, je tu. Ale není to žádná 'moje' Nicole. Já si jí nezasloužím, protože ani já jsem se k ní nechoval nijak ukázkově. Takže ta 'moje' Nicole patří Martinusovi. To on je tady ten, kdo si jí zaslouží. Ani ty, ani já, ale Martinus" vykřikl frustrovaně Marcus.

Nelíbilo se mi, že o mě mluvili jako o věci, která by měla někomu patřit, ale v tuhle chvíli mě to trápilo asi nejmíň. "Pojď, necháme je si to vyřídit bez nás" zašeptal mi něžně do ucha, znovu si mě vyzvednul do náruče a potichu odnesl zpět do jeho pokoje. Opakovaně jsem se schovala v jeho objetí snažíc se ignorovat křiky ze zdola. Všechnu svou pozornost jsem zkoušela věnovat Martinusovi, který mi šeptal do ucha něžná slova a později mi i začal zpívat, dokud jsem v jeho náruči neusnula.

A už nám zbývá jen poslední kapitola + epilog 🙊💖byla bych vám vděčná za názory do komentáře  💬❤ jinak doufám, že se líbí💞

Xx Terez🙊