First Kiss | FF Marcus & Martinus

9💫

Když začne být v parku víc lidí, usoudím, že bych měla jít domů. Sice bych tu nejradši seděla celý den, ale vadí mi, jak na mě všichni koukají. V rychlosti se zvednu a nějak se došoupu domů. Co mě ale překvapí je člověk, který sedí před vchodem. "Co tu děláš?" zeptám se zmateně. Okamžitě se na mě podívá a pokusí se usmát. "Já jsem se ti chtěl omluvit za ten včerejšek... Nechal jsem tě tam na pospas svému bratrovi a sám jsem odešel. Ani nevíš, jak mě to mrzí. Nejdřív si tě tam přivedu a pak tě tam prostě nechám. Fakt promiň" řekne, stoupne si a přejde ke mě blíž. "Odpustíš mi?" zašeptá. V šoku pokývám hlavou a on si mě okamžitě přitáhne do objetí. Ruce mu omotám kolem krku a přitáhnu si ho ještě blíž, protože jediné, co teď potřebuju, je pořádné objetí. "Všechno v pořádku?" zeptá se starostlivě. Znovu mu to odkývnu a hlavu mu schovám mezi krk a rameno. "Tak já půjdu. Celou noc jsem nebyl doma, protože jsem to trochu přehnal s alkoholem a pak jsem tam přespal" uchechtne se a odtáhne se ode mě. "Jak ses vlastně odtamtud dostala?" "Marcus" odpovím jednoduše a bez emocí. "Doufám, že ti nic neudělal" zasměje se, ale mě do smíchu teda rozhodně není. "No nic... pak ti napíšu, ano?" "Ne" vyhrknu okamžitě a tentokrát mi věnuje zmatený pohled on. "Prosím, nechoď" zašeptám. "Vážně je všechno v pořádku?" "Ehm... Ano?" spíš se na to ptám, než abych mu odpovídala, ale je mi to celkem jedno. Nedůvěřivě si mě přeměří  pohledem, ale pak se usměje a jde se mnou dovnitř.

"Vážně se na mě za ten včerejšek nezlobíš?" zeptá se znovu, když před něj postavím hrneček s čajem. Teoreticky bych mohla všechno hodit na něj, protože kdyby mě tam nenechal s Marcusem, nic by se nestalo... "Ne, vážně ne" usměju se a napiju se ze svého ovocného čaje. "A co chceš teda dělat?" "Mohly bychom si pustit nějaký film, ne?" zeptám se v naději. Je mi jedno, co budeme dělat... hlavně tu nechci být sama. S úsměvem mi to odkývne a tak se spolu přesuneme do obýváku, kde zapnu televizi.

"Vybereš něco? Já zatím dojdu pro nějaké bonbóny." Vrátím se do kuchyně a prohledám snad všechny šuplíčky a poličky, ale nic nenajdu. Že bych už všechno sežrala? Nadšeně vypísknu, když najdu poslední balíček kyselých bonbónů a s vítězným pocitem si to nakráčím do obýváku a posadím se vedle Martinuse, který se směje mému hrdému výrazu. "Může být?" zeptá se a ukáže na televizi, ve které akorát začíná film Everything, everything (btw. ten film je fakt úžasný). Nadšeně přikývnu, rozbalím balíček a všechnu svou pozornost začnu věnovat filmu.

"To je fakt hrozný" rozčiluje se nad filmem Martinus. Už to dlouho nevydržím a začnu se smát jemu výrazu. Lícní kosti má vystouplejší než normálně a tváří  se nechápavě. "Nesměj se mi. Já to myslím vážně" řekne a začne hrát uraženého. Lehce ho bouchnu do ramene, ale než stačím odejít, přitáhne si mě za ruku k sobě. "Už musím jít, ale zastavím se zítra" zašeptá a vtiskne mi jeden malý polibek na líčko. Pořádně mě probere až bouchnutí dveří, když Martinus opustí náš dům. Jako bych ještě teď cítila jeho horký dech na mé kůži a jeho plné rty na tváři.

Ahojky 💜 tak zase jedna taková klidnější a nudnější kapitola (přijde mi, že na ty jsem expert😂), ale příště snad bude zase o něco záživnější no.. 💜

Xx Terez 💜