First Kiss | FF Marcus & Martinus

24💫

Ráno jsem se probudila ve hřejivém objetí. Martinus ještě spal, oční víčka přitisknutá k sobě a ústa malinko pootevřená. Nejradši bych tu s ním takhle ještě ležela, ale na druhou stranu jsem nestála o to, abych potkala Marcuse. Sice ví, že jsem tady, ale mluvit s ním opravdu nepotřebuju. A tak jsem se opatrně, abych nevzbudila Martinuse, vymanila z jeho sevření a potichu se vydala z jeho pokoje po schodech dolů. Jelikož bylo asi teprve 7, bylo mi jasné, že Marcus bude taky spát a já můžu v klidu odejít. Obula jsem si boty, přehodila přes sebe mikinu a vyklouzla z jejich baráku. Až když jsem byla venku, nahlas jsem si oddechla.

Když jsem konečně dorazila domů, hned jsem si začala napouštět vanu horkou vodou, do které jsem se ještě rozhodla přidat trochu levandulové pěny. Shodila jsem ze sebe veškeré oblečení a celá jsem se ponořila do vařící vody.

Ležela jsem tam až do té doby, dokud voda nebyla úplně ledová, což zrovna krátká chvíle nebyla. Oblékla jsem si čisté spodní prádlo, béžový volný svetr a černé legíny. V kuchyni jsem si vzala z ledničky jogurt a sedla si na židli.

Akorát když jsem dojedla jogurt a kelímek vyhodila do koše, rozezněl se zvonek. S myšlenkou, že je to třeba Martinus, jsem se vydala otevřít. Ale hned jak jsem otevřela, dveře jsem zase rychle zabouchla. No... Martinus to asi nebude...

"Notak, Nicole... Chci si jen promluvit" ozval se jeho hlas zpoza dveří. "Ale já s tebou ne" zakřičela jsem nazpátek. Tak krásně nám ten den začal, tak proč nemohl i tak pokračovat... "Vím, že si od nás odešla, abys mě nemusela potkat, ale takhle to dál nepůjde" řekl a jemně poklepal na dveře. "Proč ne? Mě by to tak vyhovovalo." "Nebuď tak odtažitá a pojď si promluvit" povzdechnul si a znovu bouchnul do dveří. "Jak jsem již řekla, tady není o čem mluvit a teď můžeš vypadnout a už se nevrátit" odpověděla jsem.

Když se chvíli nic nedělo, už jsem se chtěla radovat, že to fakt vzdal, ale to by se nesmělo ozvat další klepání na dveře. "Řekla jsem, ať odejdeš a necháš mě na pokoji" křikla jsem. "Jestli myslíš Marcuse, tak ten už odešel" hned jsem poznala hlas Annie. Otevřela jsem dveře a Annie mi okamžitě vletěla do náruče.

Společně jsme se posadily v obýváku a já si až teď všimla, že má úplně rudé oči nejspíš od pláče a pod nimi má velké kruhy, jako kdyby celou noc nespala. Až po nějaké době se mi podívala do očí a konečně promluvila.

"Myslíš, že bys mi mohla odpustit a znovu být má kamarádka?"

.

Když už jsem konečně Ann rozesmála, znovu se naším domem rozezněl zvonek. Mohla bych ho urvat, abych te otravný zvuk už nikdy neslyšela... Omluvila jsem se Ann a znovu se vydala otevřít.

"Ahoj" pozdravil mě s úsměvem Martinus a moment na to si mě přitáhnul do polibku.

"Tak já vás tady nechám o samotě, vy dvě hrdličky" protáhla se kolem nás s úsměvem Ann a bez dalšího slova odešla.

"Vidíš, já ti říkal, že se to s Ann za chvíli urovná" řekl a vítězně se ušklíbnul. Protočila jsem očima, ale hned na to jsem se i já usmála.

"Pojď, podíváme se spolu na nějaký film" zatáhnul nás dovnitř a sám začal hledat nějaký film.

Nakonec jsme stejně skončili tak, že Martinus si pohrával s mými vlasy  mezitím co jsme si povídali o všem možném.

"Nicole?" "Hm?" Vlepil mi malý polibek na nos a uculil se. "Miluju tě." "A já tebe."

A poslední kapitola je u konce 😕💖 každopádně vám potom večer vydám epilog, kde samozřejmě najdete i závěrečné poděkování a nejspíš i informace o novém příběhu 😏💖
Doufám, že se líbí😙 

Xx Terez🙊