Pod Maskou

Dohoda ✔

O pár dnů později...

,,Odpusť" zašeptala jsem a ani nevím, komu to mělo být sděleno. Asi všem, které jsem kvůli téhle malichernosti, která mě naštvala, zklamala. Snažila jsem se s tím bojovat, ale ten malý motýlek ve mě je silnější než se zdá. 

 Alisha - tedy Lila - měla pravdu. Je pozdě a kdykoliv mě může proměnit. Den, kdy jsem opustila park, kde jsem se pohádala s Lilou. Rozčílila jsem se a Lišaj toho využil. 

Zmocní se mě dřív než stihnu splnit dohodu. Slíbila jsem něco, co nedokážu udělat. Nedokážu zradit Kocoura a sebrat mu mirákulum i kdyby to bylo pro jeho dobro. Sice bych pak možná dostala odpověď na otázku: Kdo je pod tou maskou? Ale nesnesla bych tu tíhu viny, jak moc bych mu ublížila. I přesto, že bych věděla, že to dělám pro jeho dobro. Jenomže bych zároveň také věděla, že on to neví a i dál by si myslel, že jsem ho zradila a než bych to stihla udělat, byla bych už v Lišajových rukách.Lišaj se mě  nezmocní dřív, než mu na svých rukou přinesu Kocourovo mirákulum. 

,,Nezapomeň, že kdykoliv dohodu porušíš, nebo se o to aspoň pokusíš. Můžu se tě zmocnit!." Naposledy se usmál a zmizel ve stínech. Tato jeho slova mi neustále hrála v hlavě. 

No a takhle to teď je. Beruška je nyní padouch a má úkol přinést mirákulum. Teď se necítím tak neporazitelná a silná hrdinka. Cítím se jako každý druhý člověk, co je obyvatelem Paříže. Žiju ve strachu, že mě někdo může kdykoliv ovládnout a já nemůžu dělat nic jiného než se spolehnout na někoho, kdo mě zachrání. Jenže v mém případě nezbyl nikdo, kdo by mě měl zachránit. Teď už není Beruška. 

****

,,Beruško?" Řekne s údivem Kocour a čeká, co ze mě vypadne a proč jsem ho sem zavolala. Já ale hledím na jeho ruku na které má prstýnek. Venku už je noc a Paříž tak ovládlo ticho a tma. Nikde nikdo, jen já a Kocour. ,,Beruško, kde se tady bereš?" 

Věděla jsem, že jsem tady neměla být a tím pádem jsem porušila půlku dohody, kterou jsem uzavřela s Lišajem. 

,,Promiň mi to." vydala jsem ze sebe na konec. Chvíli to vypadalo, že si s Kocourem skočíme do náruče a budem se objímat, jak moc jsme si chyběli, ale v mini sekundě změní výraz a mě to znepokojuje.

,,Promiň? To je všechno?" udělá krok dozadu. "Objevíš se tu ani nevím po jak dlouhé době a jediné, co řekneš je promiň? Žádné vysvětlení proč?" Chápu jeho zlost. Měla jsem začít něčím jiným.

,,Nemůžu ti to říct, protože bych řekla něco, co ty nesmíš vědět." snažila jsem se tomuhle tématu vyhnou i když jsem stejně věděla, že je to marné.

,,Nesmím? Já myslel, že jsem tvůj parťák. Máme si říkat všechno...Kde jsi byla celou dobu Beruško, kde?" Naléhal na mě.

,,Doma." Kocour se podivně zasekl, jakoby tomu nerozuměl a taky že ne. 

,,Doma?" zeptal se ještě jednou,a by si byl jist, že jsem opravdu řekla zrovna tohle.

,,Je to těžké na vysvětlení a nemáme vlastně ani moc času, protože musím jít," Když jsem viděla ten pohled v jeho očích, věděla jsem, že Lišajovu dohodu poruším. Nemohla jsem mu mirákulum sebrat a zradit ho, takže nastal čas, abych si vytvořila svůj plán, jak se osvobodit. Jenomže je jen otázka času, kdy Lišaj přijde na to, že jsem ho podvedla a zmocní se mě, takže kdybych náhodou nestihla uskutečnit ten můj "záchranný plán", Kocour musí vědět, že já bych ho nikdy nezradila.

,,Kam zas musíš jít? Beruško, já tomu nerozumím!" Rozčiluje se a já jeho reakci chápu. Opravdu. A moc bych mu to chtěla všechno říct, ale kdybych to udělala zkrátila bych si čas a Lišaj by mě našel dřáv než bych vůbec ten svůj plán začala, navíc by mi buďto chtěl pomoct, čímž bych ho ohrozila a nebo by mi nevěřil, že se tohle všechno děje kvůli Lišajovi a že jsem součástí jeho plánu, jak nás zničit, že mám v sobě akumu a že Alisha je ve skutečnosti Lila - zase,  ohrozila bych tím i sebe.