Pod Maskou

Síla vítězit ✔

,,Co hledáme?" Zeptala jsem se Mistra po nějaké době, co jsme se přehrabovali v knihách.

,Tohle," řekl a já se otočila, abych viděl, co má namysli.

,,Knihu, překvapivě." řekla jsem nepřekvapeně, protože mi bylo jasné, CO hledáme, ale měla jsem namysli spíš - CO PŘESNĚ hledáme.

,,Né jen tak ledajakou knihu." Oprášil ji a přistoupil ke mě blíž, aby mi ji ukázal. ,,Toto je kniha superhrdinů. Jsou tam všechny jejich vlastnosti, schopnosti a skryté síly a bohužel i slabiny. Kdyby se tato kniha dostala Lišajovi do rukou, byl by to stoprocentní konec světa, proto jsem ji musel ukrýt na místě, kde by ji nikoho nenapadlo hledat.

,,No jasně, zavřený klášter." Došlo mi. ,,Ale proč jí hledáme my? Skryté síly už známe, dokážeme se s Kocourem proměnit tak, abychom mohli být pod vodou, naše schopnosti jsou daleké skoky, moje Jojo, Kocourova tyč, Kočaklizma a Štěstíčko. Slabina je jasná - po použití schopností nám zbývá čas jen na to, abychom utekli dřív než se proměníme zpátky." Shrnula jsem to a ani nevím proč, dělám, jako by to Mistr nevěděl.

,,Já vím," Řekl a co jiného jsem měla čekat. ,,Ale to není vše. Vím, že máš v sobě akumu a věděl jsem to už tehdy, když jsem zmizel na tohle místo. a právě proto jsem zmizel na tohle místo. V téhle nejtajnější knize superhrdinů je bohužel i napsáno, co dělat, když se stane situace, jako tohle."

,,Bohužel?" musela jsem se zeptat, protože vzhledem k situaci je docela fajn, že je někde napsané, co dělat. Nevím, jestli bych si dokázala sama poradit, takže bych slovo: Bohužel nahradila slovem: Díkybohu.

,,Ano, bohužel. Tohle jsou velmi cenné informace a je nebezpečné je mít někde napsané, kdyby je kdokoliv dostal do rukou, kdo ví, co by se stalo. Proto bych byl radši, kdyby tato slova byla ukrytá jen mysli hrdinů."

,,Dobrá, a jaká jsou ta slova?"

,,Moje milá Marinette, ta slova zní: Mé milosrdenství zvítězí nad mým hněvem. To je jediná možná záchrana, jak se ubránit Lišajově ovládnutí.

Překvapilo mě, že zrovna tato  slova jsou nebezpečná. Vždyť to nemusí nikomu dojít. Myslím, že kdybych se neocitla v téhle situaci, také bych těmto slovům neporozuměla. ,,Nechápu to."

Mistr se jen zasmál, jakoby tušil, že něco takového řeknu. ,,Lišaj se lidí zmocní pokaždé, co dají přednost zlosti před milostí, proto je důležité si v sobě zachovat určitý klid. Lišaj se tě nezmocní, pokud budeš klidná a vyrovnaná...ů

,,A pokud budu, jako Marinette!" Došlo mi. Mistr Fu na mě hodil výraz, že nerozumí tomu, co říkám. ,,Lišaj říkal, že mi nemůže sebrat mirákulum, jako Marinette, protože je bezmocné a Lišaj nemá schopnost ho aktivovat, takže, když budu Marinette a ne Beruška a budu v sobě mít klid, aby mě nic nenaštvalo...Lišaj se mě nemůže zmocnit." řekla jsem radostně, že jsem na to kápla.

,,Jsi velmi chytré děvče, Marinette. Jsem rád, že jsem si za Berušku vybral právě tebe."

,,Jen nevím - nevím, jak to udělám, protože Lila mě dokáže vytočit doběla."

,,Musíš být silná Marinette. Ty to zvládneš, máš dobré srdce a víš, že Adrien také."

,,Adrien?!" zamrazilo mi.

,,Vím, že se ti líbí." Usmál se a začal uklízet bordel, který tu způsobil hledáním té knihy.

,,Ostatní mirákula jsou u mě v bezpečí." Změnila jsem téma.

,,Já vím. Jak jsem řekl, jsi dobrá Beruška." Tato slova mě zahřáli u srdíčka a zároveň i posilnila.

****

Běžela jsem zpátky domů, tentokrát, jako Marinette a věděla jsem přesně, co musím udělat.

,,Mami, pojďme si promluvit o klucích!" vtrhla jsem do obýváku a překvapila svými slovy oba rodiče, kteří na mě teď koukali, jako bych z nebe spadla a nemohli uvěřit, že žiji.

Netrvalo dlouho a mamka se radostně zvedla a zavedla nás do mého pokoje, cestou po schodech nahoru se zahihňala na tátu. 

bylo mi jasné, že jestli chci být silná a jen tak se citově nezlomit, budu muset dělat věci, jako běžná holka s normálním životem. I ony řeší takovéhle problémy, no ne? Výkyvy nálad, přebírání kluků, hádky s přáteli a tak...

,,Mami líbí se mi jeden kluk,"

,,Já vím," zastavila mě a věnovala mi dojatý pohled, který mě neskutečně iritoval.

,,Dobře," řekla jsem nejistě. ,,Ale nevím, jestli se mu líbím já. A taky k nám do třídy přišla nová holka a mám pocit, že mi všechno vzala. už ani s Alyou se tolik nebavíme."

,,Ah, moje milá Marinette. Chceš vědět, jestli se mu líbíš? Zeptej se ho. Chceš vědět, jestli tvým přátelům na tobě záleží? Zeptej se jich. Není těžké se jich na to zeptat, jen je těžké si připustit, že je tu šance, že mohou na tvou otázku zodpovědět tak, jakou ty právě slyšet nechceš. Musíš být statečná. Opravdový přátelé tu s tebou budou vždycky. To ti falešní by tě opustili jen vůli nějaké nové populárnější holce. A jestli ti kluk řekne, že tě nemá rád? Tak ať. Je to sice hlupák, že by odmítl naší milou Marinette, ale na světě je ještě tolik úžasných kluků. Hm?" Pohladila mě po vlasech a dala mi pusu na čelo.

,,Díky mami, máš pravdu." Opravdu mi to pomohlo a posilnilo. Je čas, abych co nejdříve vyrazila za Alyou. potřebuji vědět, zda ji můžu stále věřit a popřípadě se jí nechat také povzbudit, abych nabrala více a více síly.

,,Není zač. Vždycky tu pro tebe budu , kdyby něco. A teď mazej spát. Je pozdě. a ty se potřebuješ prospat. Zítra je další velký den."

Pravda pravdoucí, mami.

Ahojte! Tak tahle kapitolka byla taková oddechová, kratší...Zkrátka nic moc, ale nebojte. Je to jen takové "ticho před bouří" :D 

Jinak jsem ráda, že stále čtete a předáváte mi své dojmy! Moc mě to motivuje, děkuju za vás!! Posílám lásku, berušáci! <3