Pod Maskou

Dotek ✔

Je brzy ráno a za chvíli začíná škola a já už jsem vzhůru ležím na posteli na zádech a koukám do stropu. Přemýšlela jsem, co má asi Lišaj v plánu dál. Možná mi teď přijde všechno černobílý, protože jsem další oběť akumy. Jen mi nejde do hlavy, jak se ho zbavím. Já jsem Beruška a ta akumy musí polapit, aby se jich zbavila a Kocour...zastavila jsem se a vykřikla opravdu nahlas až jsem se sama sebe lekla ,,KOCOUR!" Úplně jsem na něj zapomněla. 

Vstávám z postele a jdu k toaletnímu stolku a natahuji se k šuplíku. Vysouvám ho a tam leží několikaúhlová černá krabička, když ji otevřu, vidím záblesk před očima. Tikki se probouzí.Přišlo mi bezpečnější na mirákulum sundat úplně, to pak není tak veliká šance, abych se proměnila v nějaké Lišajovo monstrum.

Transformovala jsem se a běžela jsem nad probouzející Paříží. Na střechy pálilo slunce, které se také probouzelo. Úplně jsem zapomněla jak krásný je východ slunce s Kocourem koukáme často jen na západ než východ. 

Lítala jsem jak Spiderman se svým Jojem ze střechy na střechu, ale Kocour nikde. Prohledala jsem snad každý roh ulice, ale nikde. Sluníčko se už krásně blyštilo na obloze a mě došlo, že bych měl být ve škole, na kterou teď jaksi také zapomínám. 

****

Ve škole mě nic hezkého nečekalo.- Přesně, jak jsem čekala, ale připravovala jsem se. Jsem silná. Nic mě nerozhodí!

 Procházela jsem chodbou a všichni obličej na mobilu. Že by v tom měla zase prsty Lila? Očkama jsem bloudila po lidech snažíc se najít Alyu, ale marně, tak mě napadlo, že dneska asi není ve škole, což k ní nesedí, takže bych se měla snažit jí hledat dál. Udělala jsem krok dopředu a na něco - teda spíš někoho - jsem narazila.

,,Au, krucinál!" Chytla jsem se za hlavu a sykla.

,,To na mě budeš pokaždé padat nebo narážet?" řekl hlas jež mi je povědomý a z kterého mi jde hlava i srdce jinam.

,,Adriene?! Promiň, neviděla jsem tě." Zasmála jsem se sama sobě, jak moc pitomá jsem.

,,Tak teď už jsem i neviditelný?" Začal se smát ještě víc a to mě nedokázalo dělat vážnou a musela jsem se k jeho nakažlivému smíchu připojit.

Samozřejmě, že není neviditelný. Vždyť ho vidím úplně všude!

****

 Když jsem si sedala do lavice Adrien se na mě otočil a usmál se. Jeho zelené oči se probleskly na slunečním světle a jeho ďolíčky ve tvářích jsem si zamilovala ještě víc. Jeho blonďaté vlasy se mu zlatavě zaleskly když se otáčel zpět směrem k tabuli. - Celou hodinu jsem na něj zírala a když zazvonilo rychle jsem odvrátila pohled k Alye, která zrovna vešla do třídy s omluvou, že zaspala. Bleskurychle jsem se za ní vydala a zeptala se jí, proč přišla pozdě. chtěla jsem začít konverzaci úplně v klidu a jako obvykle.

,,Ty malý prťata, která jsem včera hlídala mi někam schovali budík," Dělala naštvaný výraz, ale myslela ho ze srandy. ,,Asi jsi mě nakazila Chengová." Zasmála se a já taky. - Je to v pohodě. všechno je v pohodě.

 ,,Jak se daří blogu?" zeptala jsem se s nadějí, že po mě nevystartuje, jako tenkrát a že se třeba dozvím něco nového.

,,Hm, normálka," řekla s úplným klidem. ,,Dostala jsem k nějakým záběrům, kde je Beruška. Už se v tom ztrácím, kdo je vlastně hrdina, protože Už dobrých pár neděl se tu žádný padouch neobjevil a Alisha už taky není tak zajímavá, protože už nezachraňuje a jediné o čem mluví před kamerou je ona sama, jak je dokonalá. To mě přestalo bavit. Kocour, ten se někde vytratil, takže s ním rozhovor udělat nemůžu, ale vážně by mě zajímala ta Beruška, kam se poděla a proč přišla jen na chvíli."