Pod Maskou

Odplata: Poslední záchrana 2/3 ✔

Paříž už byla celá zbořená. 

Co teď bude dál? 

,,Lišaji, když přestaneš...přinesu ti Kocourovo mirákulum, dám ti i svoje a všechny ostatní. Jen přestaň ničit Paříž!" - Přelstím ho. 

,,Beruško, opravdu si myslíš, že ti to uvěřím? Podívej jak to dopadlo minule." Mračí se a já se ho přestávám bát, protože jsem silnější.

,,Ví Adrien, že jeho táta je bastard?" Změnila jsem z ničeho nic téma a Lišaje to zaskočilo.Otočil se na mě a probodával mě svým pohledem. - Takže neví.

,,Jak myslíš, Beruško tak jdi. Do půlnoci tady budeš se všemi mirákuly. Do té doby se bude v Paříži hezky topit. Až je budu mít všechny tady, možná to zastavím. Tak padej! Cestu znáš." Řve na mě a já vyskakuji velkým oknem z jeho doupěte. Hledám Kocoura a zahlédnu ho u mého domu. Zastavilo se mi srdce při domněnce, že se něco stalo mým rodičům.

 ,,Kocoure," chci mu něco říct, ale rychle mi skočí do řeči: 

,,Beruško, právě jsem skoro všechny lidi evakuoval z Paříže. Policisté, záchranáři a hlavně hasiči tu dobrovolně zůstali a snaží se pomoct."

,,A co - " začnu.

,,Jsou vevnitř." řekne, jakoby věděl, co chci říct.

Rodiče jsou v pohodě. Jsou pryč z města a v mém pokoji právě sedí Alya, Nino a Chloe.

,,Tak dobře, potřebovali bychom od vás laskavost." začnu. Všichni si vymění pohledy, kývnou na mě, jakoby už věděli, co mám na srdci - a taky že ano. Čapnou své krabičky, nasadí si šperky a promění se. 

Jsem na sebe hrdá. Vybrala jsem správně!

,,Výborně Beruško," ozve se hlas za mnou.

,,Mistře Fu," obejmu ho. ,,Jsem ráda, že jste v pořádku."

,,Můžu říct totéž." Objetí mi oplatil, ale jen na chvilku, pak se odtáhl a jeho výraz se změnil ve vážný. ,,Nevím, kde Lišaj sebral takovouhle moc, ale ví, že vy ho společně porazíte. Musíte věřit a hlavně....opakovat si pravidlo: Mé -"

,,Milosrdenství zvítězí nad mým hněvem." dokončila jsem ho a on mi věnoval krátký úsměv, jako všichni ostatní.

****

 Výbuchy se uklidňují, ale nepřestávají.

 Opravdu mi Lišaj věří. 

Utíkáme po střechách po tom, co jsem všem řekla svůj plán. Kývnu na ně a dám jim tak signál, že jsme připraveni, ať jdou všichni na svá místa. S Kocourem utíkáme někam pod most. Sedáme si do klubíčka, aby jsme nešli vidět a aby se na nás něco nezbortilo.

 ,,Tenkrát v té knihovně, jak si tam přišla hned po tom, co Alisha, ehm, teda Lila odešla -" 

 ,,Kde je," Skočím mu do řeči. ,,Kde je Lila?" zvedám se na nohy.

 Kocour se také zvedá. ,,Já nevím myslím, že mezi lidmi, které jsem vyhnal z města" 

Vytahuji Jojo a jsem připravená k výskoku. ,,Jakou cestou jsi je poslal?"

****

 Jdeme tam, kam mi ukázal. Mačkáme se mezi lidma, kteří se snaží, co nejrychleji dostat z města. je mi jich tak líto.