Pod Maskou

Odplata: Konec 3/3 ✔

Nevěřím svým očím. On to fakt udělal.

,,Panebože." řeknu nahlas. 

,,Co uděláš teď? Zničíš svého syna, tati?" Dodá a Lišaj neví, co říct. 

,,Jak víš - jak to -" koktá. Neví, že jsem mu to řekla.

,,Osvobodit matku chceš, že? A proto zničíš celou Paříž?" Křičí a blíží se k Lišajovi nebo mu snad mám říkat pan Agrest?

,,Chceš ovládnout ale i svět viď, že jo? Ale to přece nemusíš! Kdyby jsi nebyl zlý lidi by tě měli rádi a podporovali tě jako nás s Marinette! Furt se všechno motalo kolem tebe a já jsem tě nezajímal. Dokážeš si představit, jak mi bylo? Mohli jsme si pomoc vzájemně." Ani se nestačím divit. Moc tomu ani nerozumím. 

Lišaj nehybně stojí a pak se podívá z okna. Zruší svoji masku a ukáže kdo vlastně je pod maskou, i když to všichni už víme. Právě přede mnou stojí Adrien a Gabriel Agrestovi. A já tady klečím na zemi, jak troska.

 ,,Ach synu, jsem tak hloupý." Chytil Adriena za rameno. ,,Mrzí mě to." dodává a objímá ho. Za ním poletuje jeho kwami.  Na hodinách, které vidím z okna na kostele je půlnoc. 

Vážně to pomohlo? Jen tohle? Nemuseli jsme vymýšlet žádný plán, stačilo jen ukázat, kdo je Kocour zač?

 Adrien otce odstrčí. ,,Mě je to taky líto, otče."  a strhne mu jeho motýlka, co má na krku přivázaného.- mirákulum.  Agrest se ho snaží dostat zpět. Bojují spolu a já jsem teď plně k ničemu. - Nemám totiž ponětí, co mám dělat. - Nejsou tohle přeci jen rodinné problémy do kterých bych se neměla plést?

Prohlížím si Adriena. ,,Odpusť mi to." Pošeptám a ani nevím proč, za co se omlouvám.

 Adrien na mě kouká a následně mi hodí do klínu Lišajovo mirákulum. Oba se přestali rvát a hleděli na mě. Stáli vedle sebe přímo přede mnou. 

,,Transformuj se," řekl potichu a Lišaj se začal rozčilovat. 

Adrien si nasadil prsten. Mezi tím, co jsem se transformovala, Kocour aktivoval Kočaklismu. Bouchne s rukou o zem a ta se zatřese. ,,Utíkej!" křičí na mě a běží rovnou za mnou. 

Lišajovo doupě se rozpadá a s ním i jeho pán. 

****

Stojíme venku a hledíme na dům. Nejde nic vidět, jeho doupě neexistovalo v reálném životě. Je to jen něco jako oční klam a bez pána není hrad. 

,,Co teď?" ptám se ho. Paříž je stále rozpadlá.

 ,,Nejdřív," otočí se na mě. ,,půjdeme spolu za mistrem Fu a ostatníma, co čekají na signál." Chytil mě za ruku a společně jsme vyrazili. Proskakovali jsme mezi ohnivými střechami, které už nebyly tolik rozpálené, jako předtím. Dohořívaly. 

Stojíme na mém balkonu a já se nervózně kymácím do svého pokoje, kde celou dobu čekal Misrt Fu. Kocour mě chytí mě za ruku. 

,,Zvládli jsme to," Očkem na něj kouknu a jeho slova mě zahřejí u srdce.

****

 Mistr se mi podívá na ruku, kde držím Lišajovo mirákulum. Podám mu ho a on ho s nadšením položí do kouzelné truhličky, kam také dá mirákula všech ostatních, kterým jsme je půjčili a ostatně....jim byly docela k ničemu, když se můj plán nevyplnil.

,,Teď jenom Berušku a Kocoura." řekne.

 Kouknu se na Kocoura a ten mi pohled oplatí. Oba dva si sundáváme mirákula a s úsměvem mu je předáme.