Zvrácené myšlenky

5.6K 46 0
                                    

Dneska nebude klidná noc. Daniel přitáhnul domů. Vždycky se snaží být tichý, ale mývá to opačný dopad. Vnímala jsem všechno na pozadí, ale rána do dveří mého pokoje mě donutila zapojit plné vědomí. Co to kurva je? Pomyslela jsem si a mé dveře se otevřely. Do pokoje se vetřel pruh světla, který narušoval stín postavy. Podle lesklých vlasů jsem poznala Daniela. Byl to špinavý blonďák s andělskými kudrlinami, ale duší ďábla.
„Luriiiiiiiiii?" snaží se šeptat Daniel.
„Hm?" odpovídám se značným odporem ke komunikaci. To se tu nikdy nevyspím? Bude to chtít na dveře zámek.
„Já jsem totálně v háji." Zasměje se hihňavě.
„To vidím." Zůstávám u svého tónu.
„Stejně jsem stále kus." Narovná se a nepřestává se smát.
„Co pak potřebuješ, miláčku?" ptám se.
„Chtěl jsem tě pozdravit." Odpoví nevině. Očima mrknu na budík na mém stole a hlasitě zaúpím.
„Ve čtyři ráno?"
„Proč ne? Přišla jsi mi naštvaná, tak jsem tě chtěl pomazlit."
Vážně z něj jednoho krásného dne umřu. Stál ve dveřích jako anděl pomsty, co někde ztratil svou svatozář a teď potřebuje schovat.
„Tak pojď." Odhrnu deku.
Daniel se natáhne do vedlejší místnosti a zhasne. Chvíli ho nevidím, kvůli náhlé tmě, ale brzo se zorientuju. Do pokoje proniká světlo z ulice. Daniel pomalu přistoupí k mé posteli a začne se svlíkat. Vždycky jsem přemýšlela, jak to dělá, že u toho vždy vypadá skvěle. Já si při svlékání přijdu jako ta nejmíň sexy věc na světě a on? Při sundávání trička se na jeho břišních svalech třpytí odlesky měsíčního světla a jeho vlasy zůstávají mírně rozcuchané. V tomhle světle vypadají více blonďaté než obvykle. Automaticky si prohrábne vlasy, ale jeho neposlušné kudrny se vzpírají jakémukoliv omezení a vracejí se na původní místo. Zručně si rozepne kalhoty a jedním ladným pohybem je ze sebe sundá. Na jeho nahotu jsem zvyklá a nijak mě nepohoršuje, ale nikdy jsem ho neviděla v tomhle romantickém přítmí. Působilo to na mě zvláštně, tak nějak intimně a lehce (ok, trochu víc) mě děsilo, že se mi to líbí. Daniela znám od té doby, co mám první vzpomínky. Tohle by bylo hodně mimo mísu. Daniel si lehne do postele na záda a já se automaticky přitulím. Hlavu si položím na jeho hrudník a nohu si přehodím přes jeho. Prsty vykresluji obrázky na jeho prsním svalu. Cítím, jak mě na zádech hladí jeho zručnými prsty. Po páteři se mi šíří chvění. Nebylo to, ale vzrušení. Spíše spokojenost, která mě uklidňovala. Ten pocit byl neznámí. Bezpečí. Bezpečí v jeho náruči. Daniel se plynule otočil, tak že jsem měla hlavu mezi jeho bradou a ramenem. Perfektně tam pasovala. Pod hlavou jsem měla paži, která mě objímala, a naše nohy se zapletly do pevného spojení. Rukou jsem si ho přitáhla ještě blíž k sobě (pokud to ještě šlo) a položila si ji na jeho boky. Slyšela jsem, jak se mu klidní a vyrovnává dech. Naše dýchání se sladilo a já zase usnula.

Na tváři jsem cítila polibky, které postupovaly pomalu dolů po krku až k prsům. Věděla jsem, že je to on, samozřejmě. Nikdo mě takhle nebudí, krom něho. Musela jsem se usmát a otevřít oči. Danielovo vlasy mi zakrývaly výhled. Rukama jsem mu zajela do vlasů a lehce zatáhla, aby se na mě podíval. Zrovna mě jemně kousnul do bradavky a naše oči se střetly. Jeho koutky se zvedly v úsměvu. Neodolala jsem a zvedla jeho rty od prsou. Chtěla jsem ho políbit. Hrozně moc. Daniel se vzepřel na předloktí a posunul se, tak že naše oči byly ve stejné pozici. Prohlížela jsem si ty známé rysy tváře a prsty kopírovala ostré linie. Danielovi oči žhnuly touhou a já si byla velmi dobře vědomá, že ty mé žhnou úplně stejně. Přiblížil se ještě blíž, ale stále si držel odstup od mých rtů. Naše nosy se dotkly a já chtěla víc. Dal mi jemnou pusu na tvář a otřel se o mně ranním strništěm. Husí kůže mi vyskočila po celém těle. Tyhle hry hrají dva. Využila jsem jeho pozice a přetočila nás na záda. Vítězoslavně jsem si na něj sedla obkročmo a zhlížela na něj ze shora. Usmíval se na mě. Prstem kopíroval tvar mých boků a z toho nicotného doteku se mi začala vařit krev v celém těle. Trošku jsem se prohnula a v rozkroku cítila, že je vzrušený stejně jako já. Pomalu jsem se naklonila k vytouženému polibku. Jeho rty byly smyslnější než kdy jindy a já se těšila na tu chuť. Chtěla jsem ho ochutnat. Něco mi říkalo, že bude chutnat líp než, kdy jindy. Naše rty byly od sebe pár zanedbatelných milimetrů, když se ozvalo hlasité ťukání na dveře.
„Lurie, spíš?" naléhal Adamovo hlas.
Vystřelila jsem z postele a stoupla si ke dveřím. Z nějakého důvodu jsem nechtěla, aby mě viděl s Danielem. „Co se děje?" odpověděla jsem.
„Daniel se včera nevrátil. V pokoji není." Mluvil rychle.
Hodila jsem rychlý pohled po Danovi. Hlavou na mě zakroutil a vykulil oči.
„Neboj. Večer mi psal, že se zdrží u nějakého kamaráda." Zalžu.
Na druhé straně je chvíli ticho. „Aha." Ozve se Adam. „Jdu do práce, tak zatím čau." Řekne nakonec a záhy je slyšet bouchnutí vchodových dveří.

„Proč nechceš, aby nevěděl, že jsi spal u mě?" ptám se Dana.
„Proč jsi tak vyletěla z postele? Viděl nás spolu tisíckrát." Oplácí otázku.
„Víš, jak špatně to snáší." Vůbec mi, ale nešlo o něj. Přišlo mi, že to co se v té posteli dělo bylo, tak nějak něco jiného než obvykle.
„Pravda. No nic, taky musím. Dneska mám školu. Ty teď máš volno, ne, kvůli té stáži?" vstane pomalu a jde ke mně.
„Jo, v pondělí začínám."
„Uvaříš mi něco k obědu, až přijdu nebo se mám stavit na oběd, miláčku?" ptá se s šibalským úsměvem.
„Myslíš, že tě nechám si zkazit žaludek nějakou fastfooďáckou sračkou?" odpovídám, když už stojí úplně u mě. Byl o dost vyšší. Chytil mou tvář do rukou a sklonil se k polibku. Byl to prostý polibek, který jsem s ním zažila tisíckrát, ale byl něčím jiný.
„Děkuju." Odvětil prostě a odešel z mého pokoje.

Co to sakra bylo? Asi mám zpožděnou pubertu nebo něco podobného. Šla jsem si dát horkou vanu s bublinkami a vzala si svou novou knížku. Samozřejmě nechyběla ani čokoláda. Bez ní se zásadně nekoupu. 

Sbírka malých neřestíKde žijí příběhy. Začni objevovat