Sbírka malých neřestí

Zrzavý hurikán

Elisabeth nebyla typická sedmnáctka, což mě asi nemělo překvapovat. Byla to hezká zrzka s velkými šedivými oči a ženskou postavou. Ani já bych jí neřekla sedmnáct a to mám dobrý odhad na lidi.
„Ahoj, já jsem Lurie." Podala jsem ji ruky, kterou váhavě přijala. Lehce mi oplatila úsměv a opřela oči do Daniela.
„Ahoj, Eli." Objal ji. Elisabeth projiskřily oči. Ona je zamilovaná. Musela jsem se pousmát. Hůř si vybrat první lásku nemohla. „Jdeme si sednout?" navrhla jsem.
Když jsme se posadili, tak stále mezi námi panovalo napjetí a bylo to hrozně moc strojené. Něco mi říkalo, že největší problém téhle slečny není to, že v ní roste dítě, ale to že kluk, se kterým ho čeká, si dovedl na schůzku s ní holku, která je očividně v jeho věku. Asi jsem jí spíš rozhodila, než uklidnila.

„Já jsem Danielova kamarádka od dětství, takže prakticky jako sestra. Obou vám chci pomoct vyřešit tuhle situaci." Mluvila jsem vážně. Bože. Zním jako nějaký psycholog. Po tomhle budu potřebovat uvolnění. „V kolikátém měsíci jsi?" šla jsem přímo.
Slečna se trochu uvolnila a zvedla oči od svého čaje: „Třetí."
„Řekla jsi to doma?" ptal se Daniel.
„Jenom mamce a starší sestře. Táty se bojím. On je konzervativní a moje rodina je věřící." Po tomhle výroku nám s Danielem klesla brada. Významně jsme si vyměnily pohledy. Takže on zbouchnul křesťanku a ještě k tomu jí ojel tátu. Výborný.
„Jak si to představuješ teď? Samozřejmě ti chceme pomoct." Povzbudivě jsem se na ni usmála.
„Tak potrat nepřichází v úvahu. Já nad ním uvažovala, ale mamka ho zakázala, že je to zločin proti Bohu. Upřímně, nejsem tak věřící, jako moji rodiče. Studuji gymnázium a jsem realista. Darwinova teorie mi zní líp než Adam a Eva. Další možnost je adopce, ale tam mi vadí, že moje dítě bude mít někdo cizí a já se nebudu moci zapojovat." Promluvila Elisabeth.
Já si nejsem jistá, jestli ta holka je blázen anebo je v jejím věku, tak dospělá. „To chceš to dítě vychovávat sama?" ptala jsem se.
„Ne, s Danielem samozřejmě." Lehce se začervenala a Danielovi zaskočilo kafe v dýchací trubici. Chytil záchvat kašle a zrudnul.
„Já ještě studuju a nevím, jestli jsem na tohle připravený." Mluvil potichu Daniel.
Debile. Debile. Debile. „Myslíš si, že ona nestuduje a že na to je připravená?" řekla jsem ironicky směrem Danovi.
„Hele, já chápu, že je to složitá situace, ale určitě najdeme řešení. Mamka by tě chtěla poznat. Slíbila, že nám pomůže i s dítětem." Řekla rozhodně Elisabeth.
Daniel byl neustále v křeči, ale podařilo se mu trochu usmát a odkývat vše, co Eli navrhovala. Pak jsem se začala vyptávat, jak se poznali, a zjistila jsem, že je to milá holka. Myslím, že bych si s ní mohla rozumět.
„Já myslím, že je to celkem slibný začátek. Snad to půjde jenom dobře a tu situaci vyřešíme. Moc mě těšilo, Elisabeth, ale já už musím jít." Podala jsem ji ruku a vstala. Daniel okamžitě vystartoval a přispěchal, že musí jít také a chytil mě za ruku. Zmateně jsem se na něj podívala. Podle očí jsem poznala, že s ní nechce být sám. Rychle jsem přispěchala na pomoc. „Můžeme tě odvézt domů, jestli chceš."
„Moc ráda." Usmála se mile.
Cesta k ní domů byla plynulá. Žila ve čtvrti honosných vil, kde byl jeden dům dražší než ten druhý. Páni. Když jsem zastavila, tak Daniel vystoupil a otevřel dveře Elisabeth. Ta ho krátce objala a odešla k brance. Daniel si sedl zpět do auta a prudce vydechl.
„Copak?" prám se. „Šlo to dobře." Dodávám.
„Ona si myslí, že s ní budu chodit." Zaúpěl.
„Minimálně bys to mohl zkusit." Úplně jsem cítila, jak mě probodává pohledem.
„Přestaň, teď se chci odreagovat."
„Chceš do klubu?"
„Ne, nemám chuť spát s někým koho neznám." Řekl opatrně a podíval se na mě s úsměvem, který ho dostane do vždy problému.
„Ještě, že máš takový výběr." Zasmála jsem se.
Zaparkovala jsem auto v na našem hlídaném parkovišti a šli jsme domů. Zítra mám mít první stáž. Jsem z toho hrozně nervózní.