Sbírka malých neřestí

Nadržená investice

Milovala jsem zvuk velkoměsta. Po cestě jsem potkávala různé lidi. Jedny v obleku spěchající na schůzku, druhé v teplákách mířící do parku za sportem a mnoho dalších. Když jsem procházela kolem městských zahrad, zahlédla jsem pár na lavičce. Mohlo jim být okolo patnácti. Okamžitě jsem zaregistrovala nenápadně položenou ruku na džínsech chlapce a červenající dívku, když zachytila můj pohled. Doufám, že ze mě nebude mít deprese. Upřímně řečeno, tuhle část puberty jsem nějak vynechala. Nikdy jsem se nevěnovala těmhle maličkostem. Penis v ruce jsem měla pořádně až Jonášovo. Fakt. Nelákalo mě to. Natož si sednout na lavičku a nenápadně uspokojovat někoho. Možná na tom něco bylo. Vážně nevím. Asi bych se v tuhle chvíli zachovala jinak, ale zase bych byla nerada zatčena za obnažování na veřejnosti. Stačilo jednou. Výhoda téhle vzpomínky je, že jí znám jen z vyprávění. Byla to moje a Danielovo první úspěšná zkouška a my ji šli oslavit do zmíněných zahrad. Zahrady zdobila ta největší fontána ze všech. Opravdu byla magická a mě nenapadlo nic lepšího než si zaplavat. To by asi prošlo s lehkým napomenutím, ale však to znáte. Když v sobě máte lahev bublinek a po cestě se zastavíte na pár panáků vodky, vážně nechcete plavat oblečení. Pro mou smůlu se to stalo v pozdním odpoledni, takže tam bylo celkem dost lidí. Nevím, jak se to seběhlo, ale ráno mě vzbudil bolehlav a Daniel s videm, jak si nahá (skoro, kalhotky jsem si z nepochopitelného důvodu rozhodla nechat) tancuju ve fontáně. Chvíli to bylo i na You Tube, ale díky bohu za Jonáše (ano můj ex), co to dokázal z netu sundat. Někdy jsem ráda, že maminku vůbec nezajímám. Tohle by mi dala sežrat.

Pomalu jsem se blížila k nákupnímu centru, když do mě vrazil kluk možná spíš chlap. Náraz odhodil mojí kabelku a já ztratila rovnováhu. Ano, samozřejmě jsem čekala na hollywoodský trik, jak chytí mě i kabelku, hluboce se mi zadívá do očí, budeme spolu mít tři děti- Jessabel, Ninu a Libora a budeme spolu až do konce věků. Tak zase nic. Já se rozplácla jak široká tak dlouhá a kabelka dopadla na tvrdý chodník. Chlap se na mě podíval, jakoby byl on, kdo leží na zemi a něco rychle zadrmolil ve stylu SORRY a rychle utíkal.

„Docela hulvát." Zazněl známí hlas podávající mi ruku.
Musela jsem se usmát. Princezna na bílém koni. „Docela? Debil to je." Ulevila jsem si a přijala nabízenou ruku.
Juliana si mě okamžitě přitáhla a my se objaly.
„Ty jsi zase začala cvičit?" podívám se na ni zkoumavě.
„Trochu." Zasměje se a vyfoukne dým kouře.
„A s tímhle míníš přestat kdy?" nepřestávám se ptát.
„Brzo, mami."
„Myslím to vážně." Usměju se.
„To ty vždycky, mami. Úkoly mám napsané a ve škole samé jedničky, buď dobrá." Zasměje se vlastnímu vtipu, který mě nějak nedochází.
Juliana típne cigaretu do popelníku, který vypadá, že by chtěl dezinfekci už jen kvůli koukání a chytne mě za ruku. S propletenými prsty jdeme rovnou na naše místo v nejrušnější kavárně. Barista je starý známý a ví, co si dáme, takže nemusíme ani na bar. Kupodivu to není výhoda mou zásluhou. Spala s ním Juiĺiana a myslím, že i Dan a pak že sex na jednu noc nedonese chtěné ovoce.
„Tak tady to máte slečny, jako vždy."zazubí se na nás pohledný třicátník s modrými oči a blond vlasy.
Juliana mu dá třista korun a poděkuje.
„Ty hele, ve finále, ty mu vždy dáš kilo dýško. Není to už prostituce?" ptám se zamyšleně.
„Chceš mi říct, že vypadám na holku, co za sex musí platit?" prohodí škádlivým tónem.
„Hm. Zajímavá poznámka. Každý máme rád jiné investice." Držím si vážný tón oslazen ženskostí.
„Ty jsi ráda investicí, že?" pod stolem cítím její ruku na stehnu.
Viděla jsem, jak jí oči planou žádostivostí. Myslím, že si nevystačí jenom s kávou, projela mi myšlenka hlavou jako blesk. Ty její oči podněcovaly touhu i ve mně. Začínala jsem mít chutě a myslím, že moje americano mě nemínilo uspokojit, ačkoliv tam byla šlehačka navíc.
„Měníš pravidla, lásko." Upozornila jsem s upřeným pohledem do jejích očí, přičemž ona ruku sunula stále výš směrem k zipu mých džínsů.
„Ty se řídíš pravidly?" odpoví neutrálně a rozepne zip.
Nenápadně se rozhlédnu po kavárně, kde panovalo lehce přítmí, ačkoliv jsme tu byly v nejrušnější moment dne. Seděly jsme v boxu stranou od zbylých zákazníků. Slyšet byl šum z okolí a rozhovor vedlejších stolů.
„Pravidla jsou důležitá." Vzrušením se mi tají dech.
„Pravda, miláčku, pravda. Co bychom mohli pak porušovat, že?" otřela se mi prstem přes látku mých krajkových kalhotek o nejcitlivější místo. Nejsem žádný začátečník, ale touhou jsem se zachvěla.
„Copak? Vypadáš, že jsi nesvá. Děje se snad něco?" Ptá se s hraným překvapením Juliana a začne mě pomaličku dráždit.
„Nikdy jsem nebyla moc výřečná před publikem." Řekla jsem na svou obranu.
„Jsem si jistá, že lžeš. Neznám lepšího řečníka, Luri." Zrychlila tempo a mě bylo jasné, že to bude rychlé. Jedna má ruka sevřela okraj stolu a já do toho tvrdého dřeva zatínala prsty vší silou, přesně v tempu, které Juli volila. Blížil se vrchol a já z přivřených očí sledovala své okolí, které se celé zpomalilo. Najednou Juliana přestala. Vytáhla ruku z mého rozkroku a něžně si olízla prsty, které byly ode mě pořádně vlhké.
„Užíváš si to?" lehce jsem vyjela, jelikož přestala těsně před mým orgasmem.
„Užívám." Spokojeně se usmála, mírně se odsunula a dala ruce na opěradla. Seděla v pozici jsem pán světa a ten samolibý úsměv na tváři. Svině.
Přesně jsem věděla, o co jí šlo. Není to ten typ holky, co můžete odmítnout. Ví, co chce a jde si za svým.
„Už je půl třetí." Upozorňuje mě. „Budu muset jít. Ještě mám nějaké vyřizování, než pojedu."
„To mě tu takhle necháš?" ptám se zklamaně.
„Chtěla jsi dneska jen kávu, ne?" usměje se na mě s pohledem, co jasně říkal, že je nad věcí.
Musela jsem se také usmát. „Samozřejmě. Jen káva."
Juliana se pomalu vydá k odchodu, ale ještě se otočí a dodá: „Zítra bych si dala možná dezert, napiš mi." A vítězným krokem odejde.

Chvíli sedím sama u stolu a přemýšlím nad tím, co se zde odehrálo. Nakonec to nechávám být a odcházím do nákupního centra si něco koupit pro zlepšení radosti. Vím, co by mi udělalo radost, ale to tu vážně neprodávají. Chvíli se jen tak potuluju, až nakonec skončím v knihkupectví, kde strávím dobrou hodinu času. Jistěže odcházím domů s knížkou a úsměvem na rtech. Doma mě nikdo, ale nevítá. Kde všichni jsou, ptám se znepokojeně. Napíšu zprávu Danielovi.

Lurie: Kde jsi?
Daniel: 666
Lurie: Vždyť je středa.
Daniel: No a?
Lurie: Jsem nadržená.
Daniel: Přijď. Určitě ti tu někdo rád pomůže.
Lurie: Nemám náladu. Jdu si lehnout.

666 byl místní klub pro všechen typ odlišných lidí. Od homosexuálů až po transsexuály. Nedělali tady žádný rozdíly. Jenže mě se prostě nechtělo ve středu v noci jít pít, když si mohu v klidu doma odpočinout. Asi stáří. Vzala jsem si deku z pokoje a schoulila se na gauč v obýváku. Usnula jsem u svého oblíbeného seriálu. V noci mě probudilo, jak mě někdo zvedá do náruče a nese. Ta náruč mi byla známá, tak jsem se nebránila a podvolila se. Navíc se mi zdál fakt mega sen. Můj zachránce mě uložil do postele a přikryl. Podle kolínské jsem poznala Adama. Neslyšně odešel z mého pokoje a já se ponořila do říše snů.