✔️You Lied? |j.jkx.k.th|CZ✔️

Spoluhráčův podraz

Jimin

„Yah! Prasečí pysku, vstávej!" skopl jsem miniaturu člověka z postele.

„Au..." ozvalo se zafňukání po zvuku dopadu.

„Jdu pryč a nevím v kolik se vrátím, jasný?" kopl jsem si do placky na zemi.

„A smím vědět kam, mladý pane?" chytl se náš maličkatý ChimChímek za bolavé místečko.

Povzdechl jsem si nad tím zuboženým stvořením. „K T.hňupovi domů. Něco mi na tom nehraje. Jak může být tak důvěřivý? Je to až moc jednoduché...".

„Pane, ten kluk nemá ani základní trénink, nikdy nedržel ani zbraň. Namjoon říkal, že vše u nich začíná od 18. Takže by měl začít až příští rok, takže-"

„Tys mluvil s Namjoonem?" postavil jsem se mu na kotník.

„Pane, to bolí!" začal se pode mnou svíjet a snažil se odstrčit mou nohu.

„Nenauč se v téhle hře žít." zašeptal jsem výhružně a odkráčel z pokoje.

Hned jsem zamířil ke dveřím, sešel jsem schody a pak hnedka k východu z budovy, kde mě už čekal T.hňup.

„A-ahoj Tae." otevřel jsem dveře.

„Ahoj." uvítal mě vřelým a širokým úsměvem.

Fuj. Kulička nechutnosti.

„Můžeme?" natáhl ke mně ruku.

To tě mám za ni jako chytit? Děláš si prdel?!

„J-jo, veď mě!" řekl jsem a nejistě ho chytil za ruku.

Na tváři se T.hňupovi vytvořil zvláštní úšklebek a jeho ksicht narudl.

Co to s ním sakra je?!

Zatáhl mě na autobusovou zastávku a ani při čekání nepouštěl mou ruku. Autobusem jsme přejeli přes několik zastávek a párkrát i přestoupili. Od poslední zástavky jsme pak něco málo ušli – a tím myslím, že to byl kurva kus.

„Než tam vejdeme, musím ti o mé rodině něco říct." otočil se na mně, když jsme stáli před nějakou vilou.

To je barák jako kráva.

„No, tak trochu jsme částí gangu. Vlastně důležitou částí, můj otec je boss." díval se mi přímo do očí.

„C-cože?" předstíral jsem překvapení.

„Já vím, asi ti to přijde jako něco hrozného, ale neboj. Jsem u tebe a nikdo ti tam vážně nic neudělá." nasadil utěšující úsměv.

Sklonil jsem hlavu a přikývl.

„Tak pojď!" poplácal mě po rameni a vydali jsme se ke vchodu.

„Ahoj Tae!" ozvalo se hned při vstupu.

„Zdravím, hyungu." zamával T.hňup nějakému muži v křesle.

„Přivedl sis kamaráda?" vyskočil muž z křesla a s velkým úsměvem došel k nám.

„Jo... Hyungu, tohle je Kim Yugyeom. Yugyeome, tohle Kim Kibum." představil nás T.hňup.

„Ale pryč s nějakým Kibumem. Klidně mi říkej hyungu nebo Keyi, je to na tobě." usmál se a potřásl mi rukou.

„D-dobře." dostal jsem ze sebe tentokrát opravdu překvapeně.

„Jdeš ho představit tátovi?" poplácal mě Key po rameni a usmál se na T.hňupa, který přikývl. „Tak chvilku počkej, něco tam teď řeší s Minjunem."