Příprava na hru

3.8K 190 22
                                    

Procházel jsem nočními ulicemi. Všude bylo ticho a prázdno. Zastavil jsem se pod pouliční lampou a zapálil si cigaretu. Pořádně jsem si potáhl a se zakloněnou hlavou vydechl kouř. Po chvíli přerušily ticho zvuky výstřelů.

„Ani si nemůžu zakouřit." odhodil jsem cigaretu a vydal se k hluku.

Když jsem došel k místu, bylo po všem. Parta mužů nakládala mrtvoly do dodávky.

„M-Mladý pane." přiběhl za mnou jeden z nich.

„Který z vás idiotů nepoužil tlumič?" řekl jsem chladně a vytáhl si z kapsy krabičku cigaret.

„Mladý pane, t-to-"

„Byl to on, že?" ukázal jsem na mladého chlapce, který si hrál se zbraní.

„M-Mladý pane, p-prosím! On-"

„Hej ty!" zařval jsem na chlapce. „Pojď tady!"

Chlapec okamžitě přiběhl za mnou. „Děje se něco, mladý pane?"

„Víš, co je to tlumič?" zavrčel jsem na něj.

„Musel jsem se rychle bránit! Je mi to opravdu líto, mladý pane!" křičel nervózně.

„No na to se podívejme. To po mně ještě křičíš? To jsou za dnešek už dvě chyby. Víš o tom, že já netoleruju chyby, že?" otráveně jsem si vytáhl zpoza opasku pistoli a namířil ji na chlapce.

„M-Mladý pane, vážně se omlouvám-"

„Bang." zašeptal jsem a střelil chlapci kulku přímo mezi oči.

„Tak jedeme domů, ne?" nasedl jsem do auta a vyrazili jsme.
.
.
.

„Kolikrát ti mám říkat, abys mi nezabíjel muže, Jungkooku?" zavrčel na mě náš boss.

„Odpusťte mi to, pane, ale ten chlapec chyboval. Chyby vedou k neúspěchu a to nemůžeme riskovat."

„Myslím, že jsem tě dobře učil." zasmál se. „Ale nepleť se do našich činností, dokud nebudeš oficiálně jeden z nás."

„Ano, pane." uklonil jsem se.

„Mám pro tebe úkol."

„Pro mě, pane?" udiveně jsem se podíval na pomalu šedivějícího muže.

„Týká se to jednoho gangu v Tegu. Je to velmi důležité, takže bys to raději neměl posrat, jasné?" podíval se na mě pohledem, který by mohl zabíjet.

„Ano, pane." uhnul jsem pohledem.

„Takže v Tegu... Víš co? Nechce se mi to vysvětlovat, řekni Jiminovi, ať ti to vysvětlí. Teď vypadni, nemůžu se na tebe ani dívat." pokynul rukou k odchodu.

„Jistě, pane. Omluvte mě tedy." znovu jsem se uklonil a odešel.

Ty vole, on vypadá jako opice, ale na mě se chvilku čumět nemůže. A to jeho „až budeš oficiálně členem". Kdo mě asi tak poslal na vysokou?! Já se o to neprosil, výška je stejně úplně na píču.

„Mladý pane." uklonila se ta malá děvka v mém pokoji, když jsem otevřel dveře.

„Tak mi řekni, co ten plesnivec vymyslel tentokrát." sedl jsem si na postel a díval se na tu skřetí obludu.

Jimin mi podal hnědou papírovou složku. Otevřel jsem ji a četl, co se v ní psalo. Jen sračky o nějakém gangu v Tegu, který se vyžívá převážně v drogách a sem tam nějaké ty ilegální zbraně. Blá blá blá a blá. Poslední stránky byly nějaké informace o nějakém Kim Seokcipovi, Kim Namvolovi a Kim Taehňupovi. Synové tamějšího bosse, ti dva první byli jen bastardi.

„To je pěkné, že se tu všechno tak píše, ale hovno vím, co mám dělat." hodil jsem po Jiminovi složku a papíry z ní se rozlétly po celé místnosti.

„Náš pán by rád expandoval až do Tegu, jediná překážka je tamní gang. Proto vás tam chce poslat jako zvěda. Musíte nashromáždit, co nejvíce informací o celém městě. Kde jsou největší prodeje drog, kde je jejich hlavní sídlo."

„Proč posílá zrovna mě?" zamračil jsem se a začal si z nočního stolku vytahovat cigarety.

Jimin se na mě podíval a nasucho polkl. „Je to velká mise a není zrovna snadné dostat se až do jejich sídla."

„To je to, co ti řekl?" zamračil jsem se u zapalování cigarety.

„Ano, mladý pane."

„Hmm... Zajímalo by mě, co tam otec tak moc potřebuje." zamyslel jsem se a podíval se z okna.

„Mladý pane, ještě to není všechno." začal se Jimin přehrabovat ve své tašce. „Tady." podal mi batoh, který byl snad větší než on.

Otevřel jsem tašku a vykulil oči na Jimina. „A na co mi, kurva, budou středoškolské učebnice?"

„Nejjednodušší cestou do sídla bude se sblížit s jeho nejmladším synem, je až moc důvěřivý a vše by pro vás usnadnil."

„No protože zasranej pětadvaceti letej týpek bude zapadat mezi středoškoláky." zasmál jsem se nad stupiditou plánu.

„P-pane... je-ještě tohle... ale obávám se, ž-že se vám to moc líbit ne-nebude." podal mi Jimin další složku.

„Co je zas tohle?" vytrhl jsem mu složku z ruky.

„V-vaše identita, mladý p-pane."

„No to si děláš kozy." rozesmál jsem se nad instrukcemi v papírech.

---------------------------------------------------------------------------------

Takžeee... Ahoj?

Vyjadřovací schopnosti - 3leté dítě => velice se omlouvám

💟Věnujme svou lásku VKookovi!💟

Jestli máte lásky nazbyt podělte se se mnou, koupím vám rohlík  💔😚

Miluju Kookieho sviňušku, takže Kookie bude prostě hajzlík!

Ještě furt nevím, jaký bude konec... Happy End či Sad End? To je, oč tu běží!

Jestli se vám bude tahle FF líbit, jsem nejšťastnější na světě!🎉 

Jestli nebude... Nebojte, furt budu happy jak dva grepy😭😂 

✔️You Lied? |j.jkx.k.th|CZ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat