✔️You Lied? |j.jkx.k.th|CZ✔️

Čas pravdy

Jungkook

Nemohl jsem usnout. Kdo by řekl, že zamilovaný člověk má tolik problémů? Už jsem dál nemohl, nechal jsem slzy, ať smáčí mou tvář. Najednou se na mých zádech objevila ruka a já si tvář rychle utřel.

„Yu, proč pláčeš?" zeptal se mě starostlivě Tae.

Otočil jsem se na něj a při pohledu na jeho andělskou tvář mi utekl další vzlyk.

„Yugyeomie, víš, že mi to můžeš říct." objal mě Tae.

„Nemůžu, nenáviděl bys mě potom." dostal jsem ze sebe tiše.

„Nebudu. Ať už jsi udělal cokoli, nezmění to to, co k tobě cítím." usmál se na mě.

„Vím, že to změní všechno, ale řeknu ti to. Potřebuju ti to říct."

Už ti nemůžu dále lhát.

Tae mě chytl za ruku a povzbudivě se na mě usmál.

Zhluboka jsem se nadechl a začal. „Jimin není můj bratr, je to jen můj velice blízký kamarád. Chci ti říct, s kým ses setkal a kdo doopravdy jsem... Když jsem byl ještě malý, byli jsme spokojená rodina. Matka se stále smála a otec si se mnou a mým starším bratrem všelijak hrál. Každý rok jsme chodili na snad všechny možné festivaly a s bratrem jsme nevynechali snad jediné ohňostroje, co byly v našem městě. Naše rodina se později rozrostla ještě o jednoho člena, to byla moje mladší sestra. Stále jsme byli šťastná rodina, ale já dost záviděl. Matka přesunula všechnu svou pozornost své jediné dceři a otec zas svému prvorozenému synu. Když mi bylo 12, naštval jsem se, že se mi nikdo nevěnuje a utekl z domu. Všichni mě hledali, našel mě můj starší bratr. Nechtěl jsem s ním jít, nechtěl jsem s ním mluvit. Chtěl jsem mu utéct, ale vběhl jsem na cestu. Viděl jsem dvě jasná světla, a pak mě bratr odstrčil z cesty. Najednou byla tma a ozvala se hlasitá rána. Řidič ujel a mě tam s bratrem nechal. Nevěděl jsem, co dělat. Než kolem jelo další auto, uběhlo několik hodin. Řidič si nás naštěstí všiml, tak zastavil a volal záchranku. Jenže už bylo pozdě, nedokázali ho zachránit... Jmenoval se Wonwoo... Zabil jsem ho..."

„Yu, byla to nehoda. Nemohl jsi za to." pohladil mě Taehyung po vlasech.

„Ještě jsem neskončil, Tae." podíval jsem se na něj smutně. „Víš, má rodina nebyla úplně obyčejná rodina. Tak jako ta tvoje rodina, tak i má jede ve špinavém světě drog a gangů. Naše rodina patří ke gangu z Pusanu. Nejen, že k nim patří, můj otec je boss. Takže když umřel Wonwoo, všechna práce, kterou měl po otci převzít, připadla mi. Otec nemohl připustit, aby všechno na čem usilovně pracoval, připadlo mi, vrahu jeho milovaného syna. Začal mi trénink, jestli se to tak teda dá nazvat. Byly to hodiny mučení bez přestávky. Neustále do mě někdo třískal a způsoboval mi všelijakou bolest. Když mi bylo 15, matka se sestrou údajně zemřely. Otec mě v té době začal zapojovat do aktivit gangu, zabil jsem nemálo lidí. Myslel jsem, že mě konečně přijal. Nedávno jsem ale zjistil, že jeho nenávist ke mně stále přetrvává. Málem mě zabil, ale nechal mě jít. Sice nechápu proč, ale varoval mě, že pokud nezmizím, tak mě opravdu zabije."

Podíval jsem se na Taehyunga. Na jeho tváři hrál silně zmatený výraz.

„Ke svým sourozencům jsem necítil žádnou zášť. Dobře, možná jsem jim trochu záviděl, protože vždycky, když za námi přišli rodiče, vzali si své oblíbené dítě a já zůstal sám. Vždycky jsem si myslel, že jsem byl sám. Až v poslední době mi docházelo, že tu pro mě vždycky byl Jimin. Byl to syn jednoho člena našeho gangu. Byl to táta za všechny peníze. Bral ho vždycky k nám do sídla a já si měl s kým hrát. Jsme spolu skoro celý můj život, jsem mu za spoustu věcí vděčný. Nikdy jsem to však nedával najevo, hrál jsem si na drsňáka. Snažil jsem se od sebe odehnat mé blízké."

Taehyungova ruka zmizela z mých zad.

Podíval se na mě tak, že jsem v jeho obličeji nerozeznal jediný pocit. „Yugyeome-"

„Nejmenuju se Yugyeom..." povzdechl jsem si. „Jmenuju se Jeon Jungkook a je mi 25 let."

„Takže tohle všechno byla jen lež?" podíval se na mě bolestně.

Co mu mám říct?!

„Snad si nemyslíš, že bych to mohl myslet vážně s nějakým dítětem, jako jsi ty." řekl jsem pevně.

„Byl jsem pro tebe jen hračka?!" vyštěkl už naštvaně.

„TaeTae, pochop. Začínal jsem se tady nudit a ty jsi až moc důvěřivý a naivní. Byl jsi snadná kořist." pousmál jsem se.

Taehyungovi začaly po tváři stékat slzy a já nemohl vystát pohled na něj.

„Neboj, říkám ti to jen proto, že odsud zítra mizím. Takže Tae... byla to s tebou zábava." štípl jsem ho do líčka a nasadil si široký úsměv.

Opustil jsem jeho byt a rychle vyběhl schody do mého. Utíkal jsem do své ložnice a zabouchl za sebou dveře. Vzpomněl jsem si na Taehyungův zlomený pohled a po tváři se mi spustily slzy. Neovládl jsem to a mé ústa opustil hlasitý vzlyk, zanedlouho několik takových vzlyků naplňovalo ticho místnosti.

„Kookie, co se děje?" zaklepal na dveře Jimin.

Snažil jsem se uklidnit, abych mohl zformulovat větu.

„Řekl jsem mu pravdu a ukončil to s ním."