Poddej se, poddej se!
Vím, že mě chceš...
Pořád o mně totiž meleš.
Ve svých prstech chceš mě svírat
a svými rty můj nikotin slíbat.
Vím, že mě chceš...
Ve svém srdci máš díru.
Avšak, musíš si hlídat svou míru!
Už mě víc nesmíš!
Ubližuji ti a ty to víš.
Umíráš, umíráš,
pomalu a jistě.
Tvá krása,
rychleji opustí tě.
Nesmíš mě už do rukou vzít!
Kdy už to, konečně, pochopíš?
Že se mnou již nemůžeš žít?
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoetryVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
