Pravidlo vlčí a psí

V nížinách

Musíš. Musíš jít dál. Blackie zatnula zuby a pokračovala v cestě. Zbytek smečky šel kousek za ní. "Mami já mám hlad a je mi zima!" kňučel Šípek.
Blackie potichu zavrčela. "Nikdy nebudu mít štěňata. Jsou s nimi jen problémy." Cesta šla dál a smečka došla do údolí. "Schováme se támhle pod ten převis do závětří!" zavelel Alfa. "Štěňata pusťte první, dozadu ke skále." Blackie nenáviděla všechna štěňata která si stěžovala. Bylo to otravné. Sama byla nedávno štěnětem, ale nerada na to vzpomínala. Ona a její bratr a sestra od té doby hodně dospěli, a stali se z nich jedni z nejlepších lovců ve smečce. Bouře venku pokračovala, a nekončila. Alfa určil na noc hlídky a celá smečka pomalu začala usínat. Blackie neměla hlídky příliš v lásce a Alfa zrovna ji jednou pověřil. Třásla se zimou, ale zvedla se a šla obejít převis. "Doufám že už brzy budeme v táboře. Jinak asi zmrznu." zamumlal Jaki který měl hlídku s ní. Před nedávnem totiž Alfa prohlásil že musí najít nový tábor. Všichni byli nadšeni protože jejich starý tábor ležel nedaleko obrovského města. A tak všichni uvítali že už nebudou muset žít v takových podmínkách kdy místo lovu, chodili vyhrabávat popelnice.
Ráno Alfa všechny svolal. Učinil prý zásadní rozhodnutí a to že zde zůstanou. "Simi, Xury, Šuza a Bobřík
vytvoří tábor. My ostatní půjdeme na lov!" Všichni jásali, štěňata po sobě začali skákat a lovci v čele s Blackie se rozeběhli do lesa.