Pravidlo vlčí a psí

Lidé

Blackie se těžce doplazila do tábora. Noha jí bolela a za zad jí stále tekla krev. Šůza a Reki jí pomohli dojít pod převis a položili jí na kámen. Další den, za ní přišel Alfa.
"Je mi to líto, ale dnes budeš muset zůstat v táboře."řekl. "Ale.. Alfo, já už jsem v pořádku! Podívej!" prudce se postavila a nohou jí opět projela prudká bolest. Zavyla.
" Vidíš? Raději tu zůstaň. Můžeš spolu s Elen dávat pozor na tábor." Poté se postavil a pronesl několik slov k celé smečce. "Ti, kteří se mnou byli včera na lovu ví, že se k nám dostavili nezvaní hosté. Nechci před vámi nic tajit. Vlci, zaútočí znova a tentokrát ve větším počtu. Buďte opatrní a cokoli podezřelého, hlasitě mně."Pak se zvedl a za naprostého  ticha odběhl s lovci do lesa. Blackie se za nimi naštvaně koukala. Pak se zvedla a uraženě si šla sednout pod strom. Když už nemůže lovit, aspoň tohle zvládne. "Už je ti líp?" Otočila se. Huňatá hnědá fenka, která stála za ní tázavě naklonila hlavu. "Děkuju za optání sestřičko, už je mi lépe." Ze všech tří sourozenců jenom Elen měla hnědou srst. Reki i Blackie měli sytě černou, sametovou srst. "Včera jsi musela prokázat hodně odvahy. I Rekiho to překvapilo." "Ten vlk řekl, že jsem zbrklá.. myslíš že je to pravda?" odpověděla jí a poprvé tak řekla to, co jí už několik hodin leželo na srdci. "Blackie já tu nejsem od toho, abych ti říkala co je pravda, nikdy jsem s tebou na lovu nebyla, ale myslím si že to, co jsi udělala byl nádherný příklad mladého lovce." usmála se na ní, ale Blackie měla stále něco na srdci. " Tak proč mě tady Alfa nechal? Je to od něj podlé.." "Alfa udělal to nejlepší co mohl. Kdyby tě vzal na lov, riskoval by že přijde o jednoho z nejlepších lovců. A když ti svěřil ochranu tábora, dokázal že ti věří. Blackie se koukala do země a přemýšlela o tom co jí Elen řekla. Alfa jí věří.. "Elen! Elen rychle vstávej!"obě se prudce otočili. Řítili se k nim tři malá štěňata, Šípek Tryska a Gepi. Gepi už z dálky volal. "Rychle vstávat poplach, poplach!" "Co se děje?! A neříkej mi, že si ze mě jenom děláš legraci jako včera!" obořila se na něj Elen. "N není to legrace jako včera, ale tam v lese, tam jsou.." zakoktal Šípek "Co je v lese!?" zvrčela Blackie. "Jé ty jsi tu taky? Tak to je dobře to se aspoň ubráníme.." "Čemu se ubráníme!? Mluvte srozumitelně!" vybuchla Elen.
"Lidi!" vykřily štěňata jednohlasně. "Co!" zvedl se opodál Xury. "Jako by nestačili vlci, teď ještě tohle!" "Pojďte rychle!" vykřikla Blackie. "Blackie, já oceňuji tvoji odvahu, ale možná by jsi měla zůstat v táboře." zašeptala Elen, jako by se bála její reakce. "Co to povídáš? Musíme jít, zastavit je a.." "Elen má pravdu Blackie. Zůstaň v táboře a dohlédni na něj. My to půjdeme jen obhlédnout." pronesl tiše Xury. Blackie na ně koukala jak odchází a pořád nechápala co jí to řekli. Nejdříve Elen prohlásí že s ní nikdy nebojovala a pak, když má možnost, tak ji nechá hlídat štěňata. Večer, když se lovci vrátili s tučným úlovkem, nebyla vzteky schopná sníst ani jedno sousto. Ani nevnímala Alfovo večerní hlášení, jen se rozzlobeně koukala, jak Elen podává hlášení o lidech. V noci vůbec nespala, jen poslouchala jak si spolu Xury a Reki povídají.
"Byl to hrozný den, zítra to bude lepší." říkala si.