Pravidlo vlčí a psí

V táboře

Blackie se třásla strachy. Nikdy tolik vlků pohromadě neviděla a to v táboře určitě nebyli všichni. Kdyby nastal boj, její smečka by nebyla schopná porazit ani hlídky, natož pak celou smečku. "Pojďme se podívat blíž" zašeptal Šůza do ticha. "Zbláznil si se!? Podívej se kolik jich je, navíc nám kdykoliv můžou vpadnout do zad jejich lovci! Tenhle nápad je naprosto.." Blackie to ani nestihla doříct a Alfa jí skočil do řeči. "Šůza má pravdu Blackie. Pojďme se podívat."
Šůza hrdě vypnul hruď a v čele skupiny se vydal dolů do údolí.
"Alfo ale vždyť nebudeme mít žádnou kořist co bysme do tábora přinesli.." pronesl Jaki vystrašeně. Z jeho hlasu bylo patrné, že se mu do tábora vlků nechce a tak jen hledá výmluvu.
Naštěstí pro něj, Alfa strach v jeho hlase ignoroval a namísto toho řekl. "Máš pravdu jdi spolu s několika dalšími psi najít nějakou potravu, my ostatní, mezitím prozkoumáme jejich tábor." A tak Jaki spolu se Simi, Xurymu a Gertem odběhli zpět do lesa.
"Vy ostatní buďte opatrní a potichu."
Měla strach. Blížili se stále víc a víc a najednou se vlk, který stál před nimi, otočil. Všichni skočili za keř. Šel k nim. "Hej Antro!" zavolal jiný vlk, "pojď sem!" Psům spadl kámen ze srdce. Šli dál. Dostali se až ke vchodu do jeskyně a z toho, co uviděli uvnitř, se jim zježili všechny chlupy. Uvnitř byla spousta ohlodaných kostí. Vzadu bylo asi deset štěňat a nejméně dvacet dospělích vlků. Uprostřed jeskyně stál kámen a na něm obrovský vlk. Když se zvedl, bylo vidět celé jeho osvalené tělo. Byl to vlčí Alfa. V porovnání s ním byl jejich Alfa slabší než štěně.
Teď bylo všem jasné že jakýkoliv střet, by znamenal tragédii a za každou cenu musí zabránit boji.