limerence || taekook/vkook

03 »První společná noc«

Když jsme dorazili domů, první věc, kterou jsem ucítil, byla ta krásná vůně masa, co se táhla z kuchyně. Hned poté na mě foukl teplý vzduch a já se konečně cítil spokojeně. Jimin pomohl s taškami nejen mě, ale i Taemu. Potom, co jsme všechna zavazadla přenesli do bytu, jsem ze sebe konečně shodil Taehyungův kabát a přehodil ho přes nejbližší židli. Během pár krátkých minut na nás houkl Jimin z kuchyně a pozval nás na teplou „večeři". Bylo už kolem jedné ráno, ale hladoví jsme byli jako vlci. Bez jídla přece člověk nedokáže fungovat a mě se sbíhaly sliny už od momentu co jsem otevřel vstupní dveře.

Při mé cestě za Jiminovým hlasem jsem si všiml Taehyunga zírat na malby, které jsou pověšené na stěnách. Nebyl jsem si jistý, zdali Tae slyšel Jimina, a proto jsem k němu přistoupil zezadu, poklepal mu na rameno a řekl „Nejsi snad hladový? Jimin nám něco nachystal."

„To jsi maloval ty?"

Mírně jsem nadskočil, když jsem si uvědomil, že zírá na mé výtvory. Nejsou to žádná mistrovská díla, ale protože Jimin nechtěl mít prázdné stěny, oba jsme něco splácali dohromady pro zaplnění prostoru.

„Jo- vlastně- Jak jsi to vůbec poznal? Nikdy jsem se nezmínil o tom, že maluji."

Tae ukázal na roh obrazu a zasmál se „Podepsal jsi se přímo tady."

A je to tu zase, ten nepříjemný pocit trapnosti. Srdce se mi rozbušilo a konečky prstů mi naprosto zmrzly. Prohrábl jsem si vlasy a s vynuceným úsměvem jsem se rozhodl odpovědět „Jo- já... já zapomněl. No... jo." Tae si asi uvědomil, jak špatná tahle situace právě je, a tak se otočil směrem ke mně, hodil mi ruku kolem ramen a s úsměvem na tváři jsme oba došli konečně do kuchyně.

Naše kuchyň je velmi malá, s Jiminem jsme přeci jen spolubydlící, a jelikož většinu času strávíme ve škole či u přátel, nechtěli jsme nic velkého, co by nás stálo hodně peněz. Je to malé, ale útulné. Kuchyň nám slouží i jako jídelní prostor, tak jsme ke stěně narazili menší stolek s dvěma židlemi.

Když jsme se s Taem ukázali v kuchyni, Jimin pouze poukázal prstem na stůl a řekl „Jsem docela utahaný, půjdu si lehnout. Až dojíte, tak po sobě prosím ukliďte."

Dalo se to pochopit, přeci jen je už neděle a zítra máme školu. Poplácal jsem Jimina při odchodu po zádech a popřál mu hezkou noc.

S Taem jsme si sedli ke stolu a pustili se do jídla. Přemýšlel jsem, zda se mám na něco zeptat, přeci jen Taehyunga tak dobře neznám a nebylo by na škodu se toho dozvědět více. Tae mě ovšem předběhl a začal se vyptávat.

„Ty tu studuješ?"

Kývl jsem hlavou a spolkl sousto jídla.

„Nech mě hádat, poslední rok?"

Vykulil jsem oči a znovu přikývl. „Co ty? Studuješ ještě?"

Taehyung si setřásl vlasy z očí a okamžitě odpověděl „Mhm, vlastně jsem zrovna přestoupil. Bylo to složité, ale s pomocí známých jsme to dali dohromady. Věci se mi vlastně spíš jen přesunuly ze staré školy na tu novou. Nic nového mě nečeká, zaměření mám stále to samé."

„Bylo by vtipné, kdybychom skončili na té samé škole, nemyslíš?" Zasmál jsem se a nacpal si do pusy další sousto, když v tom Tae řekl přesný název mé školy a já se málem udusil. „Cože to?"

Tae pouze zopakoval ten samý název a začal se smát. „Neříkej mi, že to je tvá škola."

Dal jsem si ruku před pusu, abych zabránil prskání jídla do Taehyungova obličeje při pokusech se nezačít smát, a pouze kývl.