limerence || taekook/vkook

15 »Vzpomínka«

- Časový posun (pár týdnů) -

Ani mi to zprvu nepřišlo, ale už to bude skoro měsíc v jiném městě s člověkem, kterého miluji.
S Jiminem jsem se nedávno potkal, ale nic o mě a Taehyungovi ještě neví, dáváme si na čas, ale chceme na to být oba dva připraveni. Přeci jen to není ta nejjednodušší věc na svěření. Jimin je sice můj nejbližší přítel a přijal mne, ale stále v sobě přechovávám jakýsi pocit nejistoty a absence jisté formy konfidence.

S Taem jsme se během těch tří týdnu nikam nehrnuli. Objímání a lehké úlety bylo zatím naše maximum. Oba se bojíme té samé věci, není to tak, že bychom se nemilovali dosti na to, abychom spolu mohli mít sex, spíše je to strach z neuspokojení toho druhého. Ani jeden z nás si ničím podobným nikdy neprošel, především se stejným pohlavím. Uspokojit dokážeme sebe, ale toho druhého? Nejsem si jist, a to on také ne. Sice jsme se o tom bavili pouze jednou, ale je mi více než jasné, že trocha času na rozmyšlenou nic nezkazí. Přeci jen nás pohromadě drží láska a pocity.

Z hotelu jsme se před týdnem přesunuli do soukromého apartmánu, který Taehyung dostal ke své nové práci. Pracuje velmi tvrdě a moc mu to přeji. Dělá mi radost ho po práci vídat s úsměvem na tváři a zapálením po nových projektech, které ho čekají. Rozhodně mu s lepší pracovní pozicí přibylo mnoho popularity. Píší se o něm dokonce i články. Jsem rád, ale zároveň mě to děsí.

Když jsme se bavili o našem vztahu, tohle ještě nebylo realitou. Avšak teď je Taehyung známá osobnost módních časopisů a katalogů drahých značek. Má mnoho fanynek a nedokážu si představit s ním za těchto podmínek chodit ven, držet se za ruce či se jen políbit. Rve mi to srdce, ale budeme to muset držet pod zámkem ještě na dlouhou dobu. Ani jeden z nás totiž neví, co by se mohlo stát potom, jak by společnost zareagovala. Nechci ani jednomu z nás zničit život.

Když jsem se tak vášnivě začal rozmýšlet o známosti a práci, Tae mě dohodil svému managerovi a podniku, ve kterém aktuálně pracuje. Už párkrát v minulosti zmínil jak „výjimečný" hlas mám a jaká je škoda, že mě nemůže poslouchat více lidí. Myslel jsem, že jen žertoval, ale když přišel domů s časem setkání s již zmíněnm managerem, rozklepal jsem se během pár sekund. Stalo se to pár dní zpět. Stále tomu nemohu uvěřit. Tohle je pro mne solidní šance pro pracování z vášně. Zpěv zbožňuji, ale jsem ohromně nervózní z neúspěchu.
Do podniku se mám dostavit za pár dní, tak uvidíme, jak to dopadne.

Aktuálně tu sedím na gauči už druhý den v řadě, a především si povídám sám se sebou. Tae má sice pro práci zápal, ale většinou po pár minutách vytuhne. Nemohu si ovšem na nic stěžovat, apartmán je prostorný a moderní, líbí se mi tu. Jen se tu někdy cítím až moc osamoceně. Proto jsem se taky rozhodl pozvat Taeho na naše vlastně první pořádné rande. To první bylo spíš courání po městě, a navštívení herny není zrovna věc, ze které bychom byli oba paf.

Rozhodl jsem se tedy objednat stůl v jedné restauraci nedaleko našeho bytu. Vypadá luxusně, ale ceny zdaleka neodpovídají vzhledu prostoru. Je to skromný podnik a moc jsem si to tu zalíbil. Už od rána se stresuju nad tím, jak bych ho měl pozvat. Nejspíše prostě počkám až se vrátí domů, což bude doslova za pár minut a něco vymyslím. Nejsem zrovna rozený romantik a slova ze mě lezou jak z chlupaté deky... snad to nedopadne katastrofálně. Jednoduše se ho zeptám, to bude to nejrychlejší řešení.

Ještě předtím bych si možná mohl alespoň hodit sprchu a trochu se upravit. Zalezlý tu jsem pod dekou už druhým dnem a sem tam se pohnu.

Když jsem vylézal ze sprchy, uslyšel jsem bouchnutí dveří a hlasitý hlas. „Jsem doma!" Taehyung zakřičel.